|
| Vydáno | 20. ledna 1983 |
|---|---|---|
| Natočeno | Leden - listopad 1982 | |
| Studio | Parkgate, Sussex, Battery, London, GBR | |
| Žánr | Glam metal, hard rock, heavy metal | |
| Délka | 44:59 | |
| Label | Mercury Records/Vertigo Records | |
| Producent | Robert John 'Mutt' Lange |
 |
 |
| "Photograph" (leden 1983) | "Rock Of Ages" (červen 1983) |
 |
 |
| "Foolin'" (srpen 1983) | "Too Late For Love" (listopad 1983) |
Píseň "Photograph" - první singl z desky Pyromania. Rychle se stala jedním z nejvýraznějších hitů této britské formace. V americkém žebříčku Mainstream Rock se vyšplhala na 1. místo, kde se udržela šest týdnů, čímž výrazně pomohla prosadit celé album i mimo tradiční rockové publikum.
Textově bývá píseň často spojována s Marilyn Monroe, mimo jiné i kvůli videoklipu, ale zpěvák Joe Elliott ji vysvětlil obecněji jako příběh touhy po něčem, co nelze skutečně získat - „něco, na co si nikdy nemůžeš sáhnout“. Právě motiv nedosažitelnosti a posedlosti dává skladbě silný emotivní náboj, který kontrastuje s její chytlavou, melodickou strukturou.
Hudebně jde o ukázkový mix hard rocku a tehdy nastupujícího glam metalu – výrazné vícehlasé vokály, masivní produkce a silný refrén z ní udělaly jednu z definujících skladeb 80. let. "Photograph" se stala stálicí koncertních setlistů a dodnes patří mezi nejzásadnější hity diskografie Def Leppard.
"Rock Of Ages" vyšla v roce 1983 jako druhý singl z Pyromaniae a potvrdila raketový vzestup Def Leppard na americkém trhu. Skladba se dostala na 16. místo žebříčku Billboard Hot 100, zároveň uspěla i v dalších hitparádách a především ovládla rockový žebříček Top Tracks, kde dosáhla na 1. příčku. Postupem času se z ní stala jedna z nejikoničtějších koncertních hymen souboru.
Úvodní deklamace: „Günter glieben glauten globen...“ je ve skutečnosti nesmyslná fráze, kterou během nahrávání pronesl producent Robert John 'Mutt' Lange místo klasického odpočítávání. Píseň dále obsahuje i zajímavé odkazy – například verš „Lepší je shořet, než pomalu vyhasnout...“ odkazuje na skladbu Neila Younga, zatímco samotný název vznikl podle náhodně nalezeného zpěvníku ve studiu. Charakteristickým prvkem jsou také skryté (zpětně nahrané) vokální pasáže během kytarového sóla.
Videoklip, režírovaný Davidem Malletem, natáčený v londýnském Battersea, navíc patří mezi nejzásadnější klipy éry glam metalu a pomohl upevnit status skladby jako jedné z definujících písní 80. let.
"Foolin’" jako třetí singl z Pyromanie pokračovala v úspěšné sérii hitů této britské rockové formace. V americkém žebříčku Billboard Hot 100 se dostala na 28. místo, zatímco v Mainstream Rock chartu dosáhla na 9. příčku, čímž potvrdila silnou pozici skupiny na rockové scéně počátku 80. let.
Kritici často poukazovali na podobnost se skladbou "Photograph", zejména v kombinaci melodiky a tvrdšího rockového zvuku. Cash Box ji popsal jako další ukázku schopnosti souboru spojovat popovou chytlavost s metalovou energií, zatímco jiná hodnocení ji označila za typický střednětempý rockový track, který staví na silném refrénu a výrazné produkci.
Videoklip, jež z ní vznikl, taktéž režírovaný Davidem Malletem, byl natočen v červnu 1983 v Ritz Theatre v New Jersey a kombinuje koncertní záběry s fantazijním příběhem, ve kterém Joe Elliott utíká před 'zlou' milenkou. Zajímavostí je i účast Perri Listerové, tehdejší partnerky Billyho Idola, která se ve videu objevuje v netradiční roli harfistky. Klip se stal jedním z výrazných vizuálních prvků celé éry alba Pyromania.
"Too Late for Love" je čtvrtým singlem z Pyromanie a zároveň jediná výraznější balada z této desky. Byla vydána v listopadu 1983 a v americkém žebříčku Mainstream Rock se vyšplhala na 9. místo, což z ní udělalo další úspěšný hit v rámci éry tohoto alba.
Píseň napsali členové kapely Joe Elliott, Steve Clark, Rick Savage, Pete Willis a producent 'Mutt' Lange. Vznikala během nahrávání v roce 1982 a patří mezi typické 'power ballad momenty' rané tvorby formace - spojuje melodický, emotivní vokál s postupně gradující rockovou instrumentací. Text je často interpretován jako obrazově-symbolický, bez jednoznačného příběhu, což je pro tehdejší tvorbu skupiny typické.
"Too Late for Love" byla také posledním singlem z Pyromanie, čímž uzavřela jednu z nejúspěšnějších etap kariéry Def Leppard. I když nedosáhla takového komerčního úspěchu jako "Photograph" nebo "Rock of Ages", pomohla ukázat širší dynamiku alba – od hardrockových hymen až po pomalejší, atmosféričtější skladby.
Pyromania je třetí studiové album britské rockové skupiny Def Leppard, vydané 20. ledna 1983 u vydavatelství Mercury Records v Severní Americe a Vertigo Records v Evropě. Producentem desky byl Robert John 'Mutt' Lange, který zásadně formoval její zvuk. Nahrávání probíhalo během roku 1982 ve studiích Battery Studios v Londýně a Parkgate Studios v Sussexu.
Album je typické svým mimořádně vybroušeným a vrstevnatým hardrockovým zvukem, který staví na silně vrstvených kytarách a vokálech. Během nahrávání došlo také ke změně v sestavě – kytarista Phil Collen debutoval právě na této desce poté, co v červenci 1982 nahradil zakládajícího člena Peta Willise.
Pyromania obsahuje deset skladeb a stojí na silné sérii singlů, mezi které patří "Photograph", "Rock of Ages", "Foolin’" a "Too Late for Love". Tyto skladby výrazně přispěly k průlomovému úspěchu desky, která se dostala na 2. místo amerického žebříčku Billboard 200 a v hitparádě se udržela celkem 122 týdnů. Ve Spojeném království dosáhla 18. místa v UK Albums Chart.
Komerčně se z Pyromanie stal jeden z nejúspěšnějších rockových titulů 80. let - jen v USA se ho prodalo přes 10 milionů kopií a v roce 2004 získalo diamantovou certifikaci RIAA. Celosvětově se jeho prodeje odhadují na více než 20 milionů kusů, čímž se zařadilo mezi nejprodávanější alba historie. Díky propojení moderní produkce a vizuální popularity v éře MTV zásadně pomohlo definovat zvuk i estetiku 'stadionového' rocku 80. let.
Přípravy nahrávání Pyromanie navazují na období po vydání desky High ’n’ Dry v roce 1981, kdy Def Leppard začali čelit rostoucímu tlaku na další vývoj i komerční úspěch. Během turné a počátečních prací na třetím albu se zároveň prohlubovaly vnitřní neshody v sestavě, zejména problémy s rytmickým kytaristou Petem Willisem, jehož alkoholové eskapády začaly ovlivňovat jeho spolehlivost i výkon.
11. července 1982 byl Willis během rané fáze nahrávání v londýnském Battery Studios ze skupiny propuštěn. Rozhodnutí padlo po dohodě mezi Joe Elliottem, Rickem Savagem, Rickem Allenem a Stevem Clarkem ve spolupráci s managementem. Willis se podílel na části autorského procesu, ale na finální podobě alba už ne. Následující den byl přijat kytarista Phil Collen, který se rychle zapojil do nahrávání a doplnil kytarové party i sóla, čímž se ustálila sestava, která definovala budoucí směr formace.
Současně probíhala i výrazná změna tvůrčího přístupu. Skupina ve spolupráci s producentem Robertem Johnem 'Muttem' Langem směřovala k výrazně propracovanějšímu, vrstevnatému a 'rádiově přístupnému' zvuku. Předprodukce začala v lednu 1982 v Sheffieldu v opuštěné papírně, kde vznikaly první demoverze a struktury skladeb. Cílem bylo vytvořit sound „větší než život“, který by fungoval zejména na americkém trhu.
Hlavní nahrávání probíhalo v Battery Studios v Londýně od ledna do srpna 1982, doplněné o práci v Parkgate Studios v Sussexu z finančních i logistických důvodů. Produkce byla extrémně náročná - Lange používal rozsáhlé vrstvení kytar, mnohonásobné vokální stopy a techniky inspirované přístupem 'zvukové stěny' (revoluční hudební produkční technika, kterou v 60. letech 20. století vyvinul producent Phil Spector. Tento přístup je charakteristický vrstvením obrovského množství nástrojů a zvuků, čímž vzniká velmi hutný, mohutný a orchestrální zvuk, který zní plně i z běžných rádiopřijímačů...). Do procesu byly zapojeny i rané digitální technologie, například Lexicon delay efekty a experimenty s Fairlight samplerem, což pomohlo vytvořit charakteristicky čistý a zároveň mohutný zvuk nahrávky.
Samotný nahrávací proces provázela vysoká pracovní zátěž, často až 18 hodin denně sedm dní v týdnu, a také technické problémy, spojené s množstvím overdubů a opakovaným přetáčením pásů. Přesto se právě tento detailně kontrolovaný proces stal základem výsledného zvuku Pyromanie, který spojil hardrockovou energii s precizní studiovou produkcí a zásadně ovlivnil podobu 'stadiónového rocku' 80. let.
Obal Pyromanie byl navržen jako součást celkové vizuální koncepce vydání a jeho hlavní ilustraci vytvořil výtvarník Bernard G. Yale (Bernard Gudynas je uváděn v některých vydáních jako autor ilustrace přední strany), zatímco design obalu a grafické zpracování bylo součástí širšího 'sleeve konceptu' studiového týmu kolem vydavatelství Vertigo/Mercury. Na zadní straně a grafickém řešení bookletu se podílel také David Landslide (uvedený jako autor zadní fotografie) a Satori, který je spojen s konceptem a designem celého obalu alba.
Hlavní motiv přední strany tvoří stylizovaná ilustrace výškové budovy v plamenech, kterou sleduje zaměřovací kříž, což vizuálně odkazuje na 'pyromanii' jako metaforu úmyslně založeného nekontrolovatelného ohně a destruktivní energie. Tento motiv se stal jedním z nejikoničtějších vizuálů kapely 80. let a byl použit i v dalších reedicích a merchandisingu.
Samotné vydání obsahovalo standardní LP booklet s fotografiemi kapely a kredity jednotlivých skladeb a produkce. Na některých verzích je v bookletu zachycena i změna sestavy formace během nahrávání – původní kytarista Pete Willis je uveden na částech materiálu, zatímco Phil Collen je prezentován jako nový člen po jeho nástupu v průběhu nahrávání.
Obal byl v době vydání v některých regionech předmětem kontroverzí, protože některé obchody jej považovaly za vizuálně problematický a odmítaly jej prodávat... Přesto se stal jedním z klíčových vizuálních symbolů Def Leppard a byl důležitou součástí jejich přechodu k modernímu stadionovému rockovému image v éře MTV.
Pyromania představuje výraznou fúzi hard rocku s popovou citlivostí, která je založená na chytlavých 'háčcích', hymnických refrénech a odklonu od bluesovějšího a syrovějšího stylu předchozí desky High ’n’ Dry. Tato proměna vedla k uhlazenějšímu, stadionově orientovanému zvuku, který kladl důraz na melodickou přístupnost spíše než na syrovou agresi, a spojoval tvrdé kytarové riffy s vrstvenými vokálními aranžemi.
Album bylo ovlivněno energickým rytmickým stylem AC/DC a propracovanými vokálními harmoniemi Queen. Joe Elliott popisoval snahu spojit „sílu AC/DC s prvkem Queen - tedy rozmanitostí“, zatímco struktury refrénů byly inspirovány mimo jiné také skupinou Slade. Tyto vlivy pomohly definovat podobu glam metalu 80. let a přispěly k přechodu hard rocku do éry MTV, kde se zásadní roli začala hrát i vizuální stránka.
Po stránce struktury se studiovka opírá o krátké, rádiově orientované skladby s délkou přibližně čtyř až pěti minut, které maximalizují zapamatovatelnost a dopad. Skladby jako "Rock Of Ages" staví na gradaci mezi slokami a silných refrénech, "Foolin’" pracuje s postupným budováním napětí a melodickým růstem, zatímco "Photograph" a "Too Late For Love" přinášejí emotivní, ale přístupně strukturované kompozice. Syntezátory se objevují jen okrajově a slouží spíše k dotvoření atmosféry než jako hlavní prvek.
Textově se Pyromania zaměřuje na témata vášně, posedlosti a rock’n’rollového hedonismu, často prostřednictvím metafor ohně, touhy a emocionální intenzity. Oproti předchozí desce působí texty méně přímočaře a více symbolicky, s důrazem na univerzální motivy vztahů a emocí. "Photograph" vznikl podle Joea Elliotta z obrazu Marilyn Monroe jako symbolu nedosažitelného ideálu, "Rock of Ages" vychází z biblické inspirace a mění ji v rockovou oslavu, "Too Late For Love" zachycuje pozdní lítost po rozpadu vztahu a "Foolin’" se věnuje tématu klamu a citové nejistoty.
Ohlasy na Pyromanii byly po jejím vydání v lednu 1983 převážně pozitivní, přičemž kritici vyzdvihovali zejména stadionové refrény, propracovanou produkci a zapojení nového kytaristy Phila Collena. Rolling Stone ocenil album za „vrácení potřebné energie do rádií“ díky výrazným kytarám a přístupnému zvuku, přičemž zvláštní pozornost byla věnována skladbám "Photograph" a "Rock Of Ages" pro jejich silný emocionální dopad a hitový potenciál.
Britský magazín Kerrang! označil Pyromanii za „zrození legendy“ a chválil jij jako ukázkový příklad tvorby velkých stadionových hymen, které posunuly Def Leppard za hranice jejich raného heavy metalového období. Naopak některá britská média přijímala uhlazený zvuk produkce Roberta Johna 'Mutta' Langea rozporuplně a kritizovala jej jako příliš komerční a odkloněný od kořenů New Wave of British Heavy Metal, zatímco americká média jako Billboard zdůrazňovala načasování alba a jeho silnou vazbu na nástup MTV, který výrazně zvýšil viditelnost singlů.
V následujících desetiletích bylo album opakovaně hodnoceno jako klíčové dílo v diskografii Def Leppard i v rámci glam metalového žánru. Kritici jako Stephen Thomas Erlewine z AllMusic mu udělili velmi vysoké hodnocení a označili jej za typický příklad éry „velkých vlasů a stadionového hard rocku“, který spojil masivní refrény, moderní produkci a hymnickou energii. Retrospektivní pohledy často vyvažují uznání jeho vlivu s kritikou „příliš naleštěného“ zvuku, který je někdy spojován s estetikou 80. let.
| Zdroj | Hodnocení |
|---|---|
| AllMusic | 5/5 |
| Classic Rock | 5/5 |
| Collector's Guide to Heavy Metal | 10/10 |
| The Encyclopedia of Popular Music | 4/5 |
| The Great Rock Discography | 10/10 |
| MusicHound Rock | 4.5/5 |
| Rolling Stone | 4/5 |
| The Rolling Stone Album Guide | 4.5/5 |
| Sputnikmusic | 4.5/5 |
| The Village Voice | C |
Pyromania je také široce uznávána jako jeden z prvních velkých albových úspěchů éry MTV-driven hard rocku, kdy vizuálně výrazné videoklipy velmi posílily dopad skladeb jako "Photograph" a "Rock Of Ages". Tento model kombinace chytlavých refrénů, tvrdých riffů a vizuální prezentace výrazně ovlivnil následné kapely glam metalu a hard rocku, včetně Bon Jovi, Guns N' Roses a Poison, které převzaly podobný přístup k budování vlastního úspěchu v hlavním proudu.
LP si udrželo dlouhodobý kulturní dopad i v dalších dekádách - skladby se objevují ve filmech, koncertních show i populární kultuře a titulní motiv 'pyromanie' se stal součástí vizuální identity koncertů Def Leppard díky výrazné doprovodné pyrotechnice. V 21. století se navíc Pyromania dočkala opětovného zájmu díky streamovacím platformám i výročním reedicím, které obsahují remastery, živé záznamy i dosud nevydaný materiál.
Český pohled na Pyromanii je možné nalézt například na serveru Metalopolis, který desku hodnotí jako zásadní průlom Def Leppard na cestě k stadionovému hard rocku. Recenze vyzdvihuje především silnou hitovost skladeb, precizní produkci Roberta Johna 'Mutta' Langea a schopnost kapely propojit tvrdý rock s výrazně melodickým a rádiově přístupným zvukem, který definoval jejich komerční éru.
Def Leppard prošli během nahrávání zásadní změnou sestavy. V červenci 1982 byl vyhozen zakládající kytarista Pete Willis kvůli problémům s alkoholem. Hned následující den byl přijat Phil Collen, který se okamžitě zapojil do nahrávání a podílel se na dokončení kytarových a sólových partů alba.
Nahrávání probíhalo v extrémně náročných podmínkách pod vedením producenta Roberta Johna 'Mutta' Langea, který prosazoval velmi detailní, mnohonásobně vrstvený způsob produkce. Tento přístup zahrnoval rozsáhlé overduby kytar i vokálů a výrazně ovlivnil finální 'stěnový' zvuk alba.
LP bylo jedním z prvních velkých rockových titulů, které výrazně těžily z nástupu MTV. Videoklipy k singlům jako "Photograph" a "Rock Of Ages" se dostaly do pravidelné rotace, což zásadně přispělo k masivnímu komerčnímu úspěchu alba v USA.
Pyromania se stala mimořádně úspěšná i v dlouhodobých prodejích. V USA překročila hranici 10 milionů prodaných kopií a v roce 2004 získala diamantovou certifikaci RIAA. Celosvětově se její prodeje pohybují v desítkách milionů kusů, což z něj činí jedno z nejúspěšnějších rockových alb 80. let.
Během nahrávání docházelo k velmi dlouhým pracovním směnám, které často trvaly až 18 hodin denně sedm dní v týdnu. Tento intenzivní pracovní režim byl jedním z faktorů, který vedl k mimořádně propracovanému, ale zároveň časově náročnému produkčnímu procesu.
Album je také považováno za jeden z klíčových titulů přechodu hard rocku do stadionové a glam metalové podoby 80. let, přičemž jeho zvuk i vizuální styl výrazně ovlivnily následující generaci rockových kapel.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Rock! Rock! (Till You Drop)" | Steve Clark / Joe Elliott / Robert John ´Mutt´ Lange / Rick Savage | 3:52 |
| 2 | "Photograph" | Steve Clark / Joe Elliott / Robert John ´Mutt´ Lange / Rick Savage / Pete Willis | 4:12 |
| 3 | "Stagefright" | Joe Elliott / Robert John ´Mutt´ Lange / Rick Savage | 3:46 |
| 4 | "Too Late For Love" | Steve Clark / Joe Elliott / Robert John ´Mutt´ Lange / Rick Savage / Pete Willis | 4:30 |
| 5 | "Die Hard The Hunter" | Steve Clark / Joe Elliott / Robert John ´Mutt´ Lange / Rick Savage | 6:17 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 6 | "Foolin'" | Steve Clark / Joe Elliott / Robert John ´Mutt´ Lange | 4:34 |
| 7 | "Rock Of Ages" | Steve Clark / Joe Elliott / Robert John ´Mutt´ Lange | 4:09 |
| 8 | "Comin' Under Fire" | Steve Clark / Joe Elliott / Robert John ´Mutt´ Lange / Pete Willis | 4:20 |
| 9 | "Action! Not Words" | Steve Clark / Joe Elliott / Robert John ´Mutt´ Lange | 3:49 |
| 10 | "Billy's Got a Gun" | Steve Clark / Joe Elliott / Robert John ´Mutt´ Lange / Rick Savage / Pete Willis | 5:56 |
| Celkový čas: | 44:57 | ||
Poznámka: Skladby "Comin' Under Fire" a "Action! Not Words" jsou na původním vinylovém vydání Mercury uvedeny v opačném pořadí, ale přehrávány jsou ve výše uvedeném pořadí.
Poznámka: Posledních 56 sekund skladby „Billy's Got a Gun“ obsahuje skrytou část nazvanou „The March Of The Wooden Zombies“.
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Rock! Rock! (Till You Drop)" | Steve Clark / Joe Elliott / Robert John ´Mutt´ Lange / Rick Savage | 4:16 |
| 2 | "Rock Brigade" | Steve Clark / Joe Elliott / Rick Savage | 3:25 |
| 3 | "High 'n' Dry (Saturday Night)" | Steve Clark / Joe Elliott / Rick Savage | 3:22 |
| 4 | "Another Hit and Run" | Joe Elliott / Rick Savage | 6:14 |
| 5 | "Billy's Got a Gun" | Steve Clark / Joe Elliott / Robert John ´Mutt´ Lange / Rick Savage / Pete Willis | 4:43 |
| 6 | "Mirror Mirror (Look into My Eyes)" | Steve Clark / Joe Elliott | 4:24 |
| 7 | "Foolin'" | Steve Clark / Joe Elliott / Robert John ´Mutt´ Lange | 4:59 |
| 8 | "Photograph" | Steve Clark / Joe Elliott / Robert John ´Mutt´ Lange / Rick Savage / Pete Willis | 4:03 |
| 9 | "Rock of Ages" | Steve Clark / Joe Elliott / Robert John ´Mutt´ Lange | 4:53 |
| 10 | "Bringin' On the Heartbreak" | Steve Clark / Joe Elliott / Pete Willis | 4:06 |
| 11 | "Switch 625" | Steve Clark | 3:23 |
| 12 | "Let It Go" | Steve Clark / Joe Elliott / Pete Willis | 5:56 |
| 13 | "Wasted" | Steve Clark / Joe Elliott | 5:55 |
| 14 | "Stagefright" | Joe Elliott / Robert John ´Mutt´ Lange / Rick Savage | 4:55 |
| 15 | "Travelin' Band" (feat. Brian May) | John Fogerty | 6:09 |
| Celkový čas: | 70:43 | ||
| Hitparáda 1983/1984 | Vrchol |
|---|---|
| Austrálie (Kent Music Report) | 70 |
| Kanada (RPM Albums/CDs) | 4 |
| Finsko (Official Finnish Charts) | 30 |
| Japonsko (Oricon) | 70 |
| Nový Zéland (RMNZ) | 26 |
| Švédsko (Sverigetopplistan) | 23 |
| Velká Británie (OCC) | 18 |
| USA (Billboard 200) | 2 |
| Hitparáda 2024 | Vrchol |
|---|---|
| Německo (Offizielle Top 100) | 20 |
| Skotsko (OCC) | 18 |
| Švýcarsko (Schweizer Hitparade) | 45 |
| Země | Ocenění | Odhad/prodej (dle certifikace) |
|---|---|---|
| Kanada (Music Canada) | 7× Platina | 700 000^ |
| Francie (SNEP) | Zlato | 100 000* |
| Velká Británie (BPI) | Stříbro | 60 000^ |
| Spojené státy (RIAA) | Diamant | 10 000 000^ |
* Prodejní údaje vycházejí pouze z certifikace.
^ Uvedené hodnoty vycházejí ze zásilek (shipments) dle certifikace.
