|
| Vydáno | 1. února 2005 |
|---|---|---|
| Natočeno | Podzim 2004 | |
| Studio | Electrical Audio (Chicago, Illinois, USA) | |
| Žánr | Stoner metal, sludge metal | |
| Délka | 53:23 | |
| Label | Relapse Records | |
| Producent | Steve Albini a High On Fire |
Toto LP do jeho vydání a ani po něm neprovázel žádný singl.
Blessed Black Wings je třetí studiovka americké metalové formace High On Fire, vydaná 1. února 2005 u vydavatelství Relapse Records. Nahrávka vznikla v době, kdy si trio upevnilo své postavení na sludge a stoner metalové scéně a zároveň začalo posouvat svůj zvuk do temnějších a epičtějších poloh.
Album nahrála sestava Matt Pike (kytara a zpěv), Joe Preston (baskytara) a Des Kensel (bicí). Právě Preston zde působil pouze krátce a Blessed Black Wings je jeho jediným studiovým záznamem s kapelou. O produkci, nahrávání i mix se postaral Steve Albini ve studiu Electrical Audio v Chicagu, a jeho 'syrový' přístup podtrhl agresivní a hutný zvuk nahrávky.
Deska obsahuje devět skladeb s celkovou délkou přes 53 minut. Typické jsou zde masivní riffy, valivé tempo a mytologicko-apokalyptická snová atmosféra, která je pro High On Fire charakteristická. Mezi výrazné skladby patří například "Devilution" nebo "The Face Of Oblivion", které staví na kombinaci Pikeova naléhavého vokálu, těžkých kytarových 'stěn' a Kenselova neúprosného bubnování.
Po vydání si album vysloužilo velmi pozitivní ohlasy kritiků, kteří vyzdvihovali zejména intenzitu, skladatelskou soudržnost a Albiniho produkci. Blessed Black Wings je dnes považováno za jedno z klíčových děl v diskografii High On Fire.
High On Fire vznikli koncem roku 1998 v Oaklandu v Kalifornii v návaznosti na rozpad předchozí kapely kytaristy a zpěváka Matta Pikea, Sleep, který vyplynul ze sporů s vydavatelstvím London Records ohledně vydání alba Dopesmoker - jediné hodinové skladby, kterou label odmítl vydat v její zamýšlené podobě, což nakonec vedlo k rozpadu skupiny.
Pike následně hledal agresivnější hudební 'ventil' a spolu s bubeníkem Desem Kenselem a baskytaristou Georgem Ricem založil nový projekt, který čerpal ze stoner a doom metalu, ale zároveň výrazně zvyšoval tempo a celkovou intenzitu oproti sludgeově pomalejšímu a těžkopádnějšímu projevu Sleep. Tato raná inkarnace High On Fire kombinovala psychedelické prvky se syrovou, riffově orientovanou strukturou a důrazem na tvrdší, přímočařejší metalový výraz.
Debutové album The Art Of Self Defense vyšlo v roce 2000 u nezávislého vydavatelství Man's Ruin Records a okamžitě upevnilo pozici formace v rámci stoner metalového undergroundu. Nahrávka byla charakteristická surovým zvukem, dominantními riffy a Pikeovým výrazným vokálním projevem, který spojoval heavymetalovou agresi s psychedelickou estetikou.
V roce 2002 kapela podepsala smlouvu s Relapse Records a vydala druhou studiovku Surrounded by Thieves, která posunula jejich zvuk směrem k ještě hutnějším a dynamičtějším riffovým strukturám a výrazně zdůraznila roli bicích Des Kensela, jehož hra získala na razanci a průraznosti. Produkce Billyho Andersona podpořila drsnější, fyzičtější vyznění nahrávky a přispěla k jejímu intenzivnímu charakteru.
Po turné k této desce došlo v roce 2004 ke změně v sestavě, když odešel George Rice a na jeho místo nastoupil Joe Preston, bývalý člen Melvins a Thrones. Tím vznikla sestava Pike-Kensel-Preston, která nahrála album Blessed Black Wings, než Preston kapelu opustil v roce 2006.
Psaní materiálu pro Blessed Black Wings probíhalo pod vedením Matta Pikea a navazovalo na předchozí riffově orientovaný skladatelský přístup formace, přičemž rozvíjelo temnější, epičtější a strukturálně propracovanější kompozice. Deska byla vydána opět u Relapse Records, což zajistilo kontinuitu ve spolupráci s vydavatelstvím a stabilní produkční zázemí pro další vývoj High On Fire.
Samotné nahrávání proběhlo na podzim 2004 ve studiu Electrical Audio v Chicagu, Illinois. Kapela sem cestovala z Oaklandu, aby spolupracovala se zvukovým inženýrem Stevem Albinim, který byl vybrán pro svůj charakteristický přístup k nahrávání, zaměřený na co nejvěrnější zachycení živé energie formace a minimální studiové zásahy.
Sessions byly koncipovány tak, aby co nejvíce zachovaly koncertní dynamiku, což znamenalo důraz na živé nahrávání celé sestavy současně. Tento přístup vedl k omezení overdubů a k preferenci přirozených interakcí mezi nástroji. V rané fázi nahrávání se kapela musela přizpůsobit Albiniho přímé a nekompromisní metodice, což zahrnovalo i delší jammovací období, během kterého se sehranost materiálu postupně stabilizovala, než v závěru roku 2004 došlo k finálnímu zachycení základních stop.
Steve Albini působil jako producent a inženýr a využíval analogový nahrávací přístup typický pro Electrical Audio, jehož cílem bylo zachovat přirozenou dynamiku a nezkreslený charakter výkonu. Studio bylo vybaveno vintage analogovými mixážními pulty, páskovými rekordéry a outboard technikou, která umožňovala snímání zvuku bez moderní digitální komprese, což odpovídalo estetice syrového, organického metalového zvuku.
Kytarové party Matta Pikea byly nahrávány především na kytaru Gibson Les Paul s vysokou mírou zkreslení, což zdůraznilo hutnou riffovou strukturu a sludge-metalovou těžkost. Zvuk kytar byl snímán tak, aby byla zachycena jak drtivá rytmická složka, tak i průrazné melodické linky, které 'prořezávají' mix.
Bicí Desa Kensela byly nahrávány pomocí více mikrofonů, včetně overheadů, close-mikingu (zvukařská technika, při které se mikrofon umisťuje do bezprostřední blízkosti zdroje zvuku) jednotlivých bubnů a ambientních místností, což je typický Albiniho přístup k zachycení prostoru a dynamiky. Výsledkem byl masivní, prostorově otevřený a přitom extrémně úderný zvuk bicích, který tvoří jednu z dominantních složek alba.
Baskytara Joea Prestona byla nahrávána živě spolu s kapelou, aby byla zachována rytmická soudržnost a přirozená interakce s bicí soupravou a kytarami. Tento přístup posílil organický charakter celého zvuku a přispěl k pocitu živé nahrávky bez výrazných studiových úprav.
Míchání probíhalo opět ve studiu Electrical Audio a zaměřovalo se na zachování čistoty jednotlivých nástrojových vrstev při současném udržení celkové syrovosti a agresivity. Albini záměrně omezoval kompresi, aby zůstaly zachovány přirozené dynamické špičky a kontrasty mezi jednotlivými pasážemi skladeb.
Vokály Matta Pikea byly v mixu ponechány relativně vpředu, avšak bez nadměrného zpracování, což zdůraznilo jejich naléhavý a surový charakter v kontrastu k hutné instrumentaci. Celkový mix tak působí suchým, přímým a živelným dojmem, který odpovídá filozofii celého nahrávání.
Finální mastering provedl John Golden ve studiu John Golden Mastering, kde byl materiál jemně vyrovnán z hlediska hlasitosti a frekvenční rovnováhy, aniž by došlo k potlačení původní dynamiky a agresivního charakteru nahrávky.
Obal alba vytvořil výtvarník Arik Roper, který je dlouhodobě spojen s vizuální identitou kapely High On Fire a obecně se scénou stoner, doom a psychedelického metalu. Roper patří mezi klíčové ilustrátory žánru a pro kapelu vytvořil také další obaly, přičemž jeho práce je charakteristická detailní kresbou, temnou symbolikou a silně surrealistickým až kosmickým laděním.
Samotný obal Blessed Black Wings zachycuje stylizovanou, temně laděnou figurální kompozici démona/Satana v Roperově typickém psychedelickém výtvarném jazyce, který kombinuje organické a mytologické motivy s výraznou texturou a hutnou kresbou. Barevná paleta je převážně tmavá, s důrazem na kontrastní světelné akcenty, které podporují mystickou a apokalyptickou atmosféru alba.
Ilustrace je koncipována tak, aby vizuálně odpovídala hudebnímu obsahu desky, tedy tématům kosmického hororu, temné mytologie a apokalyptických vizí, které jsou přítomné v textech Matta Pikea. Roperův styl zde podtrhuje celkový dojem 'prastaré' a nadpozemské energie, která je pro estetiku High On Fire zásadní.
Obal byl použit pro standardní CD i vinylové vydání u Relapse Records a stal se jedním z rozpoznatelných vizuálních motivů kapely v první polovině let dvoutisících. V případě vinylových reedic se ilustrace často reprodukuje ve větším formátu, kde vynikne detailní struktura kresby a vrstvení motivů.
Blessed Black Wings je primárně řazeno do žánrů stoner metal a sludge metal, přičemž v jeho zvuku jsou patrny i prvky doom metalu a thrash metalu. Tato kombinace vytváří charakteristický hybrid těžkého, riffově orientovaného metalu, který pracuje jak s pomalými, valivými pasážemi, tak s prudkými zrychleními, jež zvyšují celkovou intenzitu nahrávky.
Kompozice jsou postaveny především na hutných riffech a dynamických strukturách, přičemž jednotlivé skladby se v průměru pohybují mezi pěti až sedmi minutami. Typickým znakem je střídání pomalých, atmosférických nástupů s rychlými, agresivními sekcemi, které často přecházejí do thrashově laděné razance a zpět do těžkých, sludgeově roztažených ploch.
Zvukově čerpají High On Fire inspiraci u zásadních formativních kapel jako Black Sabbath, Celtic Frost, Motörhead a Slayer, což se projevuje zejména v důrazu na těžké riffy, agresivní rytmiku a celkovou přímočarou metalovou energii. Tyto vlivy jsou transformovány do jejich vlastního stylu, který kombinuje doomovou tíhu s rychlostí a syrovostí extrémního metalu.
Produkce Stevea Albiniho dodává nahrávce výrazně syrový, neuhlazený charakter, který stojí v kontrastu k moderním, více produkčně 'vyčištěným' metalovým nahrávkám. Výsledný zvuk působí přímočaře, fyzicky a téměř 'živelně', jako zachycení formace bez výrazných studiových zásahů, s důrazem na reálnou energii výkonu.
Mezi klíčové zvukové prvky patří Pikeův vokál, který má charakter 'válečného křiku' s hrubým, chraplavým zabarvením, Des Kensel a jeho masivní, neúnavně plynoucí bicí hra a Joe Preston, jehož basové linky tvoří hutný a stabilní základ celé zvukové struktury. Tyto tři složky společně vytvářejí extrémně fyzický a intenzivní poslechový zážitek.
Texty napsal převážně Matt Pike, který je autorem přibližně 95 % lyrického obsahu napříč celé diskografie High On Fire, včetně tohoto alba. Jeho tvorba je silně ovlivněna kosmickým hororem H. P. Lovecrafta, z něhož čerpá motivy nadpřirozených sil, apokalyptických vizí a starobylých entit přesahujících lidské chápání.
Například skladba "The Face Of Oblivion" odkazuje na Lovecraftovu povídku At The Mountains Of Madness, kde se objevují motivy 'starší rasy' a města Arkham, a tématizuje sestup do zakázaného poznání a kosmického děsu. Podobně "Cometh Down Hessian" propojuje nadpřirozený horor s motivy hrobní profanace a kleteb, čímž evokuje atmosféru Lovecraftovy povídky The Hound.
Ústřední témata desky zahrnují duchovní konflikt, probouzení prastarého zla a hledání vykoupení uprostřed existenciálního chaosu. Titulní skladba "Blessed Black Wings" sleduje cestu duše skrze 'doupě hříchů' a podzemní hrůzy, jako je 'dům červů', a symbolicky zobrazuje vnitřní boj mezi světlem a temnotou.
Tyto motivy odrážejí Pikeovu fascinaci dualitou dobra a zla, která vychází jak z jeho křesťanského zázemí, tak z širšího zájmu o mytologii, okultismus a esoterické tradice. Texty tak získávají epický, téměř mytologický rozměr, kde se střetávají božské a démonické síly.
Pikeův vokální projev tuto lyrickou rovinu dále zesiluje - jeho hlas je drsný, chraplavý a často částečně nečitelný bez textové opory, což záměrně zvyšuje pocit tajemství a ponoru do temné atmosféry alba. Celkově tak textová i vokální složka podporují dojem epického, temného a mytologicky laděného metalového díla.
Po vydání v roce 2005 se Blessed Black Wings setkalo s převážně pozitivním přijetím kritiky, která vyzdvihovala zejména jeho intenzitu, skladatelskou konzistenci a syrovou, údernou produkci Stevea Albiniho, jež výrazně podpořila agresivní vyznění High On Fire. Recenzenti napříč hudebními médii často oceňovali, že album dokáže propojit stoner metalovou hutnost se sludge estetikou a zároveň přidává prvky thrashové přímočarosti.
Na serveru AllMusic věhlasný Eduardo Rivadavia desku hodnotil pozitivně a zdůraznil její sílu v rámci stoner metalového kontextu, přičemž ji označil za jedno z výrazných děl kapely v této fázi kariéry. Kritik Sam Ubl v recenzi pro Pitchfork ocenil ostřejší a průraznější zvukovou stránku nahrávky a vyzdvihl Albiniho produkci, která podle něj dodává hudbě velmi přesný a "ostře řezaný" charakter. Zároveň však poznamenal, že Pikeův vokál může působit pro některé posluchače obtížně čitelně, protože je částečně pohlcen hustou instrumentální vrstvou.
Adrien Begrand v recenzi pro PopMatters označil desku za výrazný posun v rámci dosavadní tvorby formace a upozornil na kombinaci vlivů skupin jako Motörhead a Slayer v kontextu extrémnějšího a temnějšího metalového projevu. Zároveň vyzdvihl Albiniho roli v zachycení syrové energie nahrávky a její celkově fyzický, téměř 'živý' charakter.
Celkově byla deska vnímána jako důležitý krok ve vývoji zvuku High On Fire, který dále prohloubil jejich propojení stoner metalu, sludge estetiky a thrashové agresivity a upevnil jejich pozici v rámci moderního heavy metalu.
| Rok | Publikace | Země | Ocenění | Pořadí |
|---|---|---|---|---|
| 2011 | Terrorizer | United States | The Top 21 Relapse Records | 18 |
| 2012 | Stereogum | United States | The Top 20 Steve Albini-Produced Albums | 18 |
| 2016 | Loudwire | United States | The 100 Best Hard Rock + Metal Albums of the 21st Century | 73 |
| 2016 | Metal Hammer | United Kingdom | The 10 Essential Sludge Metal Albums | * |
| 2016 | Treblezine | United States | 10 Essential Sludge Metal Albums | * |
| 2017 | Rolling Stone | United States | The 100 Greatest Metal Albums of All Time | 84 |
Vedle jednotlivých recenzí se Blessed Black Wings objevovalo i v různých žebříčcích a retrospektivních výběrech zaměřených na extrémní metal a tvorbu Stevea Albiniho, kde bylo oceňováno především pro svou syrovost, riffovou intenzitu a dlouhodobý vliv na žánrovou scénu. Album si tak postupně vybudovalo status kultovní nahrávky, která je dodnes často citována jako jeden z klíčových momentů diskografie High On Fire.
Nahrávka vznikala ve studiu Electrical Audio v Chicagu a byla nahrána pod vedením producenta a zvukového inženýra Stevea Albiniho, který je s ní úzce spojen i autorsky a produkčně.
Jedná se o jediné studiové album High On Fire, na kterém se objevil baskytarista Joe Preston, jenž po jeho dokončení kapelu opustil.
Na desce se objevují motivy inspirované dílem H. P. Lovecrafta - konkrétně skladby "The Face Of Oblivion" a "Cometh Down Hessian" čerpají z jeho povídek At The Mountains of Madness a The Hound.
Na vinylové verzi se navíc objevuje bonusová píseň "Rapid Fire", což je cover skladby od kapely Judas Priest.
Song "Devilution" byl použit ve videohře Tony Hawk’s American Wasteland, čímž se album dostalo i mimo tradiční metalové publikum.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| No. | Název | Kredity | Délka |
|---|---|---|---|
| 1. | "Devilution" | hudba: High On Fire / text: Matt Pike | 4:46 |
| 2. | "The Face Of Oblivion" | hudba: High On Fire / text: Matt Pike | 6:36 |
| 3. | "Brother In The Wind" | hudba: High On Fire / text: Matt Pike | 5:40 |
| 4. | "Cometh Down Hessian" | hudba: High On Fire / text: Matt Pike | 5:14 |
| 5. | "Blessed Black Wings" | hudba: High On Fire / text: Matt Pike | 7:43 |
| 6. | "Anointing Of Seer" | hudba: High On Fire / text: Matt Pike | 5:39 |
| 7. | "To Cross The Bridge" | hudba: High On Fire / text: Matt Pike | 7:20 |
| 8. | "Silver Back" | hudba: High On Fire / text: Matt Pike | 3:14 |
| 9. | "Sons Of Thunder" | hudba: High On Fire / text: Matt Pike | 7:12 |
| Celkový čas: | 53:23 | ||
| No. | Název | Kredity | Délka |
|---|---|---|---|
| 10. | "Rapid Fire" (Judas Priest cover) | hudba & text: Judas Priest | 4:18 |
| Celkový čas: | 57:41 | ||
Blessed Black Wings nezískalo žádná oficiální prodejní ocenění typu zlato, stříbro ani platina (RIAA ani jiné velké certifikace). Jde o album vydané v rámci undergroundové metalové scény u labelu Relapse Records, který typicky nevydává nahrávky s mainstreamovými komerčními certifikacemi.
Stejně tak se neobjevilo v žádných významných mainstreamových hitparádách typu Billboard jako 'žebříčkově úspěšné' vydání. Jeho dopad byl především na uznání kritiků a scény, nikoliv komerční.
Naopak si vydobylo uznání v žánrových a redakčních žebříčcích (např. výběry typu 'Best Of' nebo 'Essential albums' či Top 100 albums v rámci metalové scény), kde bylo opakovaně oceňováno pro svou intenzitu, riffovou sílu a produkci Stevea Albiniho, což ale bohužel nejsou oficiální prodejní ocenění.
| Zdroj | Hodnocení kritiků |
|---|---|
| AllMusic | 3/5 |
| Pitchfork Media | 7.3/10 |
| PopMatters | 4/5 |
