|
| Vydáno | 7. září 1988 |
|---|---|---|
| Natočeno | 28. ledna - 23. května 1988 | |
| Studio | One on One (Los Angeles, USA) | |
| Žánr | Thrash metal, progressive metal | |
| Délka | 65:24 | |
| Label | Elektra Records | |
| Producent | James Hetfield, Flemming Rasmussen, Lars Ulrich |
 |
 |
| "Harvester Of Sorrow" (28. srpna 1988) | "Eye Of The Beholder" (30. října 1988) |
 |
| "One" (10. ledna 1989) |
"Harvester Of Sorrow" - tato píseň byla vydána 28. srpna 1988 jako první singl ze čtvrtého studiového alba ...And Justice For All. Skladba byla poprvé zahrána živě ještě před vydáním desky během letního turné Monsters of Rock v roce 1988, kde kapela vystupovala společně se skupinami Van Halen, Scorpions, Dokken a Kingdom Come. Šlo o první singl, na kterém se objevil baskytarista Jason Newsted po smrti jeho předchůdce Cliffa Burtona.
Singl obsahoval na B-straně dva tracky, oba cover verze: "Breadfan" původně od Budgie a "The Prince", původně od Diamond Head. Při masteringu nahrávky však došlo k chybě - na konci skladby "Breadfan" je slyšet zkreslený hlas říkající „Mommy, where's Fluffy?“. Ve skutečnosti šlo o část určenou jako intro k následující skladbě "The Prince", ale byla špatně oddělena. Kapela tuto chybu později neopravila ani při zařazení skladeb na kompilační album Garage Inc. z roku 1998.
Druhým singlem se stala "Eye Of The Beholder". Byla vydána 30. října 1988. Skladba nebyla v kompletní verzi živě hrána od roku 1989 a bubeník Lars Ulrich ji označil za svou nejméně oblíbenou píseň kapely, mimo jiné kvůli střídajícím se taktům. Uvedl: „Zní to, jako bys zatloukal čtvercový kolík do kulaté díry“.
Třetím a posledním singlem z alba se stala "One". Složili ji James Hetfield a Lars Ulrich a její text vypráví příběh vojáka z první světové války, který je těžce zraněn minou. Oslepený, hluchý a neschopný mluvení či pohybu prosí Boha o smrt. Ve videoklipu se snaží komunikovat s nemocničním personálem a na lůžku vysílá signál SOS pomocí Morseovy abecedy.
Produkce skladby vznikla ve spolupráci kapely a Flemminga Rasmussena. V žebříčku Billboard Hot 100 se umístila na 35. místě a ve Finsku se stala hitem číslo jedna.
Videoklip byl zveřejněn v lednu 1989 na MTV. Natočil jej v černobílém provedení režisér Michael Salomon a děj je prokládán scénami z protiválečného filmu Johnny Got His Gun (1971). Kvůli nutnosti platit licenční poplatky za vysílání videa Metallica později odkoupila práva k tomuto filmu. Klip se krátce po uvedení dostal na první místo žebříčku MTV.
"One" byla provedena na 31. ročníku udílení cen Grammy v roce 1989. O rok později získala cenu Grammy za nejlepší metalový výkon, a to jako první skladba v této kategorii vůbec. V roce 2014 ji Metallica zahrála společně s pianistou Lang Langem na 56. ročníku Grammy. Píseň patří mezi nejpopulárnější songy skupiny a je nejčastěji hranou skladbou z alba ...And Justice For All. V březnu 2023 ji časopis Rolling Stone zařadil na 11. místo žebříčku 100 Greatest Heavy Metal Songs of All Time.
Její 'mezihra' je některými novináři považována za jednu z prvních v metalu, která využívá techniku 'start-stop' dvou kopáků. V roce 2022 redakce Revolver zdůraznila vliv této techniky s tím, že ji dodnes používají metalcore a hardcore kapely.
...And Justice For All je čtvrtá studiovka americké heavy metalové kapely Metallica, vydané 7. září 1988 u vydavatelství Elektra Records. Šlo o první plnohodnotné studiové album, na kterém se objevil baskytarista Jason Newsted po smrti Cliffa Burtona v roce 1986. Burton se nicméně posmrtně autorsky 'podílel' na skladbě "To Live Is to Die", protože Newsted převzal basové linky, které Burton nahrál před svým skonem.
Na albu se pracovalo s producentem Flemmingem Rasmussenem během čtyř měsíců na začátku roku 1988 ve studiu One on One Recording Studios v Los Angeles. Charakterizuje jej agresivní komplexnost, vysoká tempa a minimální využití klasických strukturovaných forem sloka-refrén. Lyricky se zaměřuje na témata politické a právní nespravedlnosti, včetně vládní korupce, cenzury a války.
Název desky pochází z posledních čtyř slov americké Pledge of Allegiance (Slib věrnosti - je to vlastenecká přísaha loajality, kterou Američané vyjadřují oddanost vlajce Spojených států a tamní republice. Běžně se recituje na školách, vládních zasedáních či při státních svátcích). Z alba byly vydány tři singly: "Harvester Of Sorrow", "Eye Of The Beholder" a "One", přičemž poslední jmenovaná skladba přinesla kapele první hudební videoklip a první cenu Grammy v roce 1990 (a zároveň vůbec první v kategorii Best Metal Performance).
...And Justice For All bylo kritikou přijato s uznáním pro svou hloubku a komplexnost, ačkoliv bylo kritizováno za 'suchý' mix a téměř neslyšitelnou basovou linku. Objevilo se v ročním žebříčku kritiků Pazz & Jop časopisu The Village Voice mezi nejlepšími deskami roku a v roce 1989 bylo nominováno na cenu Grammy, kterou však kontroverzně prohrálo s albem skupiny Jethro Tull v kategorii Best Hard Rock/Metal Performance Vocal or Instrumental.
LP bylo komerčně úspěšné ve Spojených státech, kde dosáhlo 6. místa v žebříčku Billboard 200, a v roce 2003 získalo certifikaci osminásobné platinové desky od organizace RIAA. Retrospektivní recenze jej řadí mezi nejlepší práce Metallicy. V roce 2018 bylo remasterováno a znovu vydáno jako rozšířený box set.
Kapela původně plánovala album nahrát dříve, ale její plány zdržel nabitý koncertní program v létě 1987, včetně evropské části festivalu Monsters of Rock, a také zranění ruky Jamese Hetfielda při pádu na skateboardu.
Po vydání předchozí desky Master Of Puppets (1986) skončila smlouva formace s vydavatelstvím Music for Nations. Manažer Peter Mensch proto usiloval o podpis s britským distributorem Phonogram Records, který nabídl mimořádně vysokou částku, přesahující 1 milion liber. Celkový prodej předchozích tří nahrávek ve Velké Británii a Evropě přesáhl 1,5 milionu kopií.
Album bylo nahráváno od ledna do května 1988 ve studiu One on One Recording Studios v Los Angeles. Produkci zajišťovala kapela společně s Flemmingem Rasmussenem. Ten se k projektu připojil až několik týdnů po začátku nahrávání, protože původně nebyl pracovně k dispozici, a dočasně jej zastupoval Mike Clink. Tyto rané sessions sloužily hlavně jako rozcvičení a ladění zvuku, přesto během nich vznikly cover verze "Breadfan" (Budgie) a "The Prince" (Diamond Head) a také některé základní bubenické stopy.
Po Rasmussenově příchodu se změnil přístup k produkci i zvuku. Nahrávání probíhalo postupně po nástrojích: nejprve bicí, poté rytmické kytary Jamese Hetfielda, následně basové party Jasona Newsteda a nakonec sóla a vokály Kirka Hammetta a Jamese Hetfielda. Tento proces byl pro Newsteda nový a často probíhal odděleně od zbytku kapely.
Album je známé svým 'suchým' a sterilním mixem. Rasmussen později uvedl, že finální mix nebyl pod jeho kontrolou a že producenti Steve Thompson a Michael Barbiero použili pouze blízké mikrofony na snímání bicích, což vedlo k velmi 'ostrému a tenkému' zvuku. Největší kontroverzi vyvolalo téměř neslyšitelné basové spektrum, které bylo během mixu záměrně potlačeno na pokyn Hetfielda a Ulricha, protože dle jejich názoru kolidovalo s kytarami.
Jason Newsted s výsledným mixem nesouhlasil a kritizoval 'prakticky neexistující' basovou stopu. I ostatní členové a producenti později přiznávali, že rozhodnutí bylo ovlivněno jak únavou sluchu po turné, tak tehdejším přístupem ke zvuku a frekvencím. Právě proto se deska později stala předmětem fanouškovských remixů, které se snaží basovou složku obnovit, a i přes kontroverze je dodnes považována za klíčovou, i když rozporuplnou desku v diskografii Metallicy...
Obal ...And Justice For All zobrazuje popraskanou sochu slepé Lady Justice, svázanou provazy, s odhalenou hrudí a 'Váhami Spravedlnosti', přetékajícími bankovkami. Název alba je stylizován graffiti fontem. Ilustraci vytvořil Stephen Gorman na základě konceptu, který připravili James Hetfield a Lars Ulrich. Jako předloha posloužila socha z Fontány spravedlnosti ve Frankfurtu nad Mohanem.
Součástí vydání byl také booklet, který kromě textů všech skladeb a základních kreditů obsahuje i černobílé fotografie kapely a grafické motivy navazující na hlavní artwork. Vizuální styl bookletu zůstává strohý a kontrastní, čímž podporuje celkovou temnou a kritickou atmosféru alba. Zadní strana obalu pak tradičně uvádí tracklist, vydavatelské údaje a katalogové informace v jednoduchém grafickém provedení.
Celá kompozice je často interpretována jako kritika zkorumpovaného právního systému, kde je spravedlnost deformována penězi a vlivem. Lars Ulrich k tomu uvedl, že motiv odráží stav amerického soudnictví, kde pravda ustupuje právnickým soubojům a rozhodující je spíše síla advokátů a peněz než spravedlnost samotná.
Symbolika obalu přímo navazuje na hlavní témata lyriky na desce - politickou a právní nespravedlnost, korupci, válku a zneužívání moci. Dílo se tak stalo jedním z nejikoničtějších vizuálů v historii Metallicy a výrazně přispělo k identitě celé desky.
Deska je po hudební stránce považována za jedno z nejprogresivnějších děl Metallicy. Obsahuje dlouhé a komplexně strukturované skladby, rychlá tempa a minimální využití klasické formy sloka-refrén. Formace se zde záměrně vydala směrem k širší zvukové paletě, pracuje s vícevrstvými kompozicemi, složitými kytarovými 'arpeggii' a neobvyklými takty. James Hetfield později uvedl, že šlo o období, kdy se kapela „chtěla ukázat“ a záměrně posouvala hranice toho, kolik a jak kontrastních riffů lze do jedné skladby vměstnat.
Kritici upozorňují na časté změny tempa, přechody mezi jednotlivými pasážemi a celkově 'fragmentovanou' strukturu skladeb. Hudebně je album výrazně méně melodické než předchozí nahrávky, ale o to agresivnější a technicky propracovanější. Někteří kritici jej proto označují za raný příklad progresivního metalu nebo technického thrash metalu. Textově se odklání od dřívějších témat násilí a směřuje k politickým, společenským a ekologickým otázkám.
Lyrická témata zahrnují například ekologickou destrukci ("Blackened"), korupci a právní nespravedlnost ("...And Justice For All"), cenzuru a diskriminaci ("The Shortest Straw") nebo svobodu projevu ("Eye Of The Beholder"). Skladba "One" byla inspirována románem Johnny Got His Gun a filmem stejného názvu a je často vnímána jako silně protiválečný song. Text "Dyers Eve" je osobně laděným výpadem Jamese Hetfielda vůči jeho rodičům.
V rámci alba je také významná skladba "To Live Is To Die", která obsahuje basové motivy Cliffa Burtona a nese jeho 'posmrtné autorství'. Deska tak kromě politických témat rezonuje i silný osobní a symbolický rozměr, spojený s jeho odkazem.
...And Justice For All bylo při vydání kritikou přijato velmi pozitivně. V dobových recenzích jej Michael Azerrad v časopise Rolling Stone označil za dílo „plné precizně řízené agrese“ a vyzdvihl působivost skladeb. Sharon Liveten ve Spin popsala album jako „klenot“ a ocenila jeho technickou propracovanost i ostří hudby. Tom Moon v The Philadelphia Inquirer uvedl, že skupina redefinovala svůj žánr a vytvořila hudbu, která je stejně napjatá a působivá jako její tématicky složité texty. Simon Reynolds v Melody Maker zase zdůraznil mimořádnou přesnost a komplexnost skladeb a označil desku za jednu z nejintenzivnějších hudebních nahrávek, jaké kdy slyšel.
Další recenzenti nahrávku chválili za sebevědomí, hudební výkon i rozsah stylů. Neil Perry v Sounds ji označil za „nejvíce sebejisté“ dílo formace, zatímco Len Righi v The Morning Call vyzdvihl její široký záběr od thrashových riffů až po 'klasicky' laděné melodie. Billboard zároveň předpověděl, že album sice osloví fanoušky, ale kvůli svým temným tématům a komplexní struktuře nebude příliš 'rádiově přístupné'. Někteří kritici, jako Robert Christgau, byli naopak zdrženlivější a vytýkali mu absenci tradiční písňové struktury a přílišnou délku skladeb.
V retrospektivním hodnocení je však považováno za jedno z nejlepších děl v diskografii Metallicy. Někteří autoři oceňují jeho ambice a komplexnost, jiní však upozorňují na 'suchý' zvuk a problematický mix s téměř neslyšitelnou basovou linkou. Přesto je často označováno za vrchol technického thrash metalu a jedno z nejvlivnějších metalových děl konce 80. let.
Objevilo se také v řadě žebříčků nejlepších nahrávek: bylo zařazeno mezi 1001 alb, 'která je nutné slyšet před smrtí', a figuruje v mnoha přehledech nejlepších metalových desek všech dob. Časopisy a weby jako Kerrang!, Rolling Stone či IGN jej opakovaně uvádějí mezi nejzásadnějšími metalovými díly, přičemž jednotlivé skladby bývají rovněž hodnoceny jako jedny z nejlepších v historii kapely.
...And Justice for All je prvním studiovým albem Metallicy, na kterém hraje baskytarista Jason Newsted po smrti Cliffa Burtona v roce 1986. Burton se však autorsky 'posmrtně podílel' na skladbě "To Live Is to Die", která obsahuje části, inspirované jeho dřívějšími nahrávkami.
Samotné nahrávání probíhalo od ledna do května 1988 ve studiu One on One Recording Studios v Los Angeles a produkce se ujali James Hetfield, Lars Ulrich a Flemming Rasmussen. Album bylo dokončeno a smícháno v New Yorku a je známé svým extrémně 'suchým' zvukem.
Jedním z nejdiskutovanějších aspektů desky je téměř neslyšitelná basová kytara. Podle producenta Flemminga Rasmussena byla stopa Jasona Newsteda v mixu záměrně výrazně stažena na žádost Hetfielda a Ulricha, což se stalo jedním z 'nejznámějších' produkčních rozhodnutí v historii metalu.
Deska obsahuje tři oficiální singly: "Harvester Of Sorrow", "Eye Of The Beholder" a "One", přičemž právě "One" získala kapele první cenu Grammy v kategorii Best Metal Performance v roce 1990.
Název alba pochází z posledních slov americké přísahy věrnosti (Pledge of Allegiance). Vizuální styl i texty se zaměřují na témata politické a právní nespravedlnosti, korupce a války, což znamenalo výrazný posun oproti dřívějším nahrávkám kapely.
Videoklip ke skladbě "One" byl prvním oficiálním videem Metallicy a využívá záběry z protiválečného filmu Johnny Got His Gun (1971), jehož práva formace později odkoupila, aby mohla video dále volně používat.
Album bylo nominováno na cenu Grammy v roce 1989 a v roce 2003 získalo v USA certifikaci 8× platinová deska. Dodnes je považováno za jedno z nejvlivnějších metalových děl konce 80. let.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Blackened" | Hetfield, Ulrich, Newsted | 6:42 |
| 2 | "...And Justice For All" | Hetfield, Ulrich, Hammett | 9:46 |
| 3 | "Eye Of The Beholder" | Hetfield, Ulrich, Hammett | 6:25 |
| 4 | "One" | James Hetfield, Lars Ulrich | 7:26 |
| 5 | "The Shortest Straw" | James Hetfield, Lars Ulrich | 6:35 |
| 6 | "Harvester Of Sorrow" | James Hetfield, Lars Ulrich | 5:45 |
| 7 | "The Frayed Ends Of Sanity" | Hetfield, Ulrich, Hammett | 7:43 |
| 8 | "To Live Is To Die" | Hetfield, Ulrich, Burton | 9:49 |
| 9 | "Dyers Eve" | Hetfield, Ulrich, Hammett | 5:14 |
| Celkový čas: | 65:25 | ||
Bonusové skladby, které se objevily na digitálním reissue vydání, byly nahrány živě v Seattle Coliseum v Seattlu ve Washingtonu ve dnech 29. a 30. srpna 1989. Později byly tyto nahrávky znovu použity na živém albu Live Shit: Binge & Purge (1993).
| Týdenní hitparáda 1988 - 2021 | Vrchol |
|---|---|
| Austrálie (ARIA Albums Chart) | 16 |
| Rakousko (Ö3 Austria Albums Chart) | 12 |
| Belgie – Flandry (Ultratop Flanders) | 25 |
| Belgie – Valonsko (Ultratop Wallonia) | 40 |
| Kanada (RPM Albums Chart) | 13 |
| Nizozemsko (Album Top 100) | 9 |
| Finsko (Suomen virallinen lista) | 1 |
| Francie (SNEP) | 130 |
| Německo (Offizielle Top 100) | 3 |
| Maďarsko (MAHASZ) | 22 |
| Irsko (IRMA) | 48 |
| Itálie (FIMI) | 56 |
| Japonsko (Oricon) | 119 |
| Mexiko (Top 100 Mexico) | 92 |
| Nový Zéland (RMNZ) | 36 |
| Norsko (VG-lista) | 8 |
| Polsko (ZPAV) | 7 |
| Portugalsko (AFP) | 9 |
| Španělsko (PROMUSICAE) | 8 |
| Švédsko (Sverigetopplistan) | 5 |
| Švýcarsko (Schweizer Hitparade) | 7 |
| Velká Británie (OCC Albums Chart) | 4 |
| Velká Británie (Rock & Metal Albums Chart) | 1 |
| USA (Billboard 200) | 6 |
| Rok | Žebříček | Umístění |
|---|---|---|
| 1994 | Austrálie (ARIA Albums Chart) | 77 |
| 2002 | Kanada (Nielsen SoundScan Metal Albums) | 76 |
| 2020 | Polsko (ZPAV Albums Chart) | 65 |
| 2021 | Polsko (ZPAV Albums Chart) | 54 |
| Země | Ocenění | (potřebný počet prodaných kusů) |
|---|---|---|
| Argentina (CAPIF) | Platina | 60 000^ |
| Austrálie (ARIA) | 3× Platina | 210 000‡ |
| Kanada (Music Canada) | 3× Platina | 300 000^ |
| Dánsko (IFPI Danmark) | Zlato | 10 000‡ |
| Finsko (Musiikkituottajat) | Platina | 51 051 |
| Německo (BVMI) | 2× Platina | 1 000 000‡ |
| Itálie (FIMI) | Zlato | 25 000‡ |
| Nový Zéland (RMNZ) | Zlato | 7 500^ |
| Norsko (IFPI Norway) | Zlato | 25 000* |
| Polsko (ZPAV) | Platina | 20 000‡ |
| Švýcarsko (IFPI Switzerland) | Platina | 50 000^ |
| Velká Británie (BPI) | Platina | 300 000‡ |
| USA (RIAA) | 8× Platina | 9 700 000 |
* Údaje o prodeji vycházejí pouze z udělené certifikace.
^ Údaje o expedovaných kusech vycházejí pouze z udělené certifikace.
‡ Údaje o prodeji a streamech vycházejí pouze z udělené certifikace.
