|
| Vydáno | 13. listopadu 1989 |
|---|---|---|
| Natočeno | Květen - srpen 1989 | |
| Studio | Soundcheck, Birmingham a Square Dance, Derby, GBR | |
| Žánr | Industrial metal | |
| Délka | 52:21 | |
| Label | Earache Records, Combat Records (USA) | |
| Producent | J. K. Broadrick, G. C. Green |
Toto album neprovázely žádné singly...
Godflesh se na konci 80. let etablovali jako jeden z klíčových projektů na pomezí industriálu a metalu a jejich debutový studiový počin Streetcleaner vyšel 13. listopadu 1989 ve Velké Británii u Earache Records, zatímco americká verze dorazila 7. prosince 1990 přes Combat Records. V roce 2010 byla nahrávka znovu vydána jako rozšířená edice s druhým diskem, obsahujícím dříve nevydaný materiál.
Tato deska vznikala ve třech oddělených nahrávacích fázích a částečně navazovala na demo nahrávky ještě z období před samotným vznikem Godflesh. Výsledkem je extrémně těžký, temný a záměrně odcizený zvuk, který kombinuje metalovou tvrdost s industriální estetikou. Dominují zde výrazně zkreslené basové linky, 'rozmazané' kytarové plochy a především mechanicky působící rytmika, která nahrazuje tradiční živý bubenický přístup.
Namísto klasických riffů pracuje kytara spíše jako zdroj šumu a industriálního hluku, zatímco basová složka a rytmická sekce jsou posunuty výrazně do popředí mixu. Tento přístup zásadně ovlivnil vnímání toho, jak může znít propojení metalu a industriální hudby, a pomohl definovat estetiku, kterou později rozvíjely další skupiny.
V době vydání bylo dílo podporováno koncertní sérií, během níž Godflesh sdíleli pódia například s Napalm Death. Právě během severoamerické části turné začala formace získávat výraznější mezinárodní pozornost. Postupem času se nahrávka dočkala řady uznání a byla dvakrát provedena celá naživo, přičemž z jednoho vystoupení na Roadburn Festivalu vzniklo v roce 2013 i koncertní vydání.
Dlouhodobý vliv tohoto počinu je patrný v tvorbě řady zásadních jmen extrémní hudby. Inspiraci z něj čerpali například Neurosis, Fear Factory nebo Isis. Frontman Justin Broadrick jej zároveň považuje za jeden ze svých klíčových uměleckých milníků. V roce 2017 se nahrávka dostala i do žebříčku magazínu Rolling Stone, který ji zařadil na 64. místo v seznamu nejlepších metalových titulů všech dob.
Před vznikem Godflesh hráli G. C. Green (baskytara) a Paul Neville (kytara) společně ve formaci Fall Of Because, která vznikla už v roce 1982. Oproti pozdějšímu industriálně-metalovému směru byla tato raná sestava méně extrémně těžká a spíše čerpala estetickou i hudební inspiraci z kapel jako The Cure.
V roce 1984 se k Fall Of Because připojil Justin Broadrick (kytara, zpěv, programování), který do skupiny přinesl zásadní vlivy z tvorby Swans, Sonic Youth a Discharge. Právě tato směs disonance a punkové tvrdosti pomohla formovat směr, kterým se projekt začal ubírat, a vedla k nahrání dema Extirpate (1986), obsahujícího skladby "Devastator", "Mighty Trust Krusher", "Life Is Easy" a "Merciless".
Po rozpadu Fall Of Because v roce 1987 se Broadrick a Green znovu spojili, tentokrát bez Nevilla, a v dubnu 1988 přejmenovali projekt na Godflesh. Ještě téhož roku vydali debutové EP s názvem Godflesh u nezávislého labelu Swordfish. Ačkoli bylo kritiky vnímáno jako syrové a nevybroušené, dnes je považováno za jeden z raných milníků industriálního metalu a základ, na němž později vznikl zvuk Streetcleaner.
Po undergroundovém úspěchu EP odehráli Godflesh několik koncertů po Evropě a nahráli čtyřskladbové EP Tiny Tears. Ještě před jeho vydáním je však převzal label Earache Records a jeho šéf Digby Pearson přesvědčil kapelu, aby materiál odložila a místo toho se soustředila na plnohodnotné studiové album.
Nahrávání Streetcleaner probíhalo od května 1989 ve studiích Soundcheck v Birminghamu a Square Dance v Derby. V birminghamské části Broadrick a Green nahráli a smíchali první polovinu desky, zatímco derbyjské session (skladby 6-10) dočasně znovu zapojily Paula Nevilla jako druhého kytaristu. EP Tiny Tears bylo nakonec přidáno na CD verzi desky, takže výsledná nahrávka vznikla ze tří odlišných nahrávacích období.
Celý tvůrčí proces byl postaven na rytmice, zajištěné automatickým bubeníkem Alesis HR-16, který vznikl z nutnosti, protože Broadrick nebyl schopen zahrát požadované rytmy živě. Postupně si však práci se 'strojovou' perkusí oblíbil a začal ji považovat za klíčový znak zvuku Godflesh. HR-16 byl později retrospektivně označován jako jeden z 'nejničivějších' drum machine nástrojů v metalu.
V pozdějších rozhovorech Broadrick označil Streetcleaner za jedno z nejvíce odcizujících alb, které kdy vytvořil, a zároveň za zásadní milník v historii celé kapely.
Koncept a vizuální stránku obalu si vytvořila a navrhla sama kapela (především frontman Justin Broadrick a baskytarista G.C. Green). Jako tvůrce samotného obrazového podkladu je tak v kreditech zapsána přímo skupina. Přední strana obalu zobrazuje siluetu postavy v plamenech rozpažující ruce v mučivé póze připomínající ukřižování. Jedná se o přímý filmový screenshot ze třetí halucinační scény ze sci-fi hororu Altered States (Mutace, 1980) režiséra Kena Russella. Temný a znepokojivý podtext filmu (izolace a rozpad reality) dokonale rezonoval s nihilistickou a tísnivou atmosférou samotné hudby.
Vnitřek bookletu (případně vnitřní kapsa LP) sází na minimalistickou, černobílou a syrovou estetiku, která byla pro raná vydavatelství jako Earache Records typická. Obsahuje podrobné produkční informace, seznam skladeb a nahrávací kredity (střídání studií Soundcheck v Birminghamu a Square Dance v Derby). Nachází se zde ponuré, zrnité umělecké fotografie. Mezi nejznámější patří černobílý filmový záběr zachycující napadení ženy mužem. Tento snímek pochází z undergroundového 16mm filmu Color Me Shameless (1967) od režiséra George Kuchara a původně měl sloužit jako hlavní obal desky, než se formace rozhodla pro výraznější plameny z Altered States.
Dominantou zadní stranyje kompletní tracklist alba vyvedený v jednoduchém, strohém fontu. Zajímavostí je, že na původním vydání zadní strana uváděla 13 skladeb, přestože na CD jich bylo fyzicky 14, protože skladby "Devastator" a "Mighty Trust Krusher" byly sloučeny do jednoho řádku. Spodní část zadní strany obsahuje loga vydavatelství Earache Records (případně distributorů Revolver a The Cartel u britských edic), čárový kód a copyrightové doložky. Pozadí si zachovává temný, industriální vizuální tón.
Godflesh byli jednou z prvních kapel, které na začátku systematicky propojily industriální hudbu a heavy metal, a právě Streetcleaner tento směr pomohl zásadně definovat. Základní stavební kámen zvuku tvoří kombinace programovaných, repetitivních smyček z drum machine, přebuzené basy G. C. Greena a silně zkreslené kytary Justina Broadricka. Výsledkem je extrémně hutná, mechanická a odlidštěná zvuková stěna.
Vokály jsou úsporné, hluboké a často působí až nelidsky nebo nihilisticky. Hudebně se deska inspiruje syrovostí rané tvorby Swans, ale posouvá ji do ještě pomalejší, těžší a více industriální podoby. Na rozdíl od tehdejší extrémní scény (například Napalm Death v období Scum) je Streetcleaner výrazně pomalejší a staví spíše na opakování, basové mase a rytmické tíze než na riffech nebo vokální agresi.
Kytary jsou záměrně drásavé, ostré a 'nepohodlné', často fungují spíš jako šum než jako tradiční riffový nástroj. Celý zvuk je navíc doplněn o industriální prvky - tovární zvuky, mechanické beaty a vrstvy hluku, které umocňují pocit odcizení a tlaku.
Tématicky je deska silně ovlivněná Broadrickovým těžkým dospíváním a depresivní atmosférou Birminghamu. Sám autor později popsal nahrávku jako čistý nihilismus a snahu „útočit na všechno kolem“. Tato bezvýchodnost se promítá do celé nálady alba.
Úvodní skladba "Like Rats" patří mezi nejznámější momenty celé diskografie Godflesh. Začíná masivní zpětnou vazbou, která okamžitě přechází do těžkého, útočného rytmu s dominantní basou a pronikavou kytarou. Následující "Christbait Rising" je často považována za jeden z vrcholů desky - i díky tomu, jak kombinuje industriální 'kovadlinový hluk' drum machine s extrémně těžkými riffy a monstrózním vokálním projevem.
Skladba "Pulp" stojí téměř celá na jednom opakujícím se rytmickém patternu, který určuje její hypnotickou strukturu. Naopak "Dream Long Dead" ukazuje kontrast mezi ostrými kytarovými plochami a těžkým, monotónním pulzem, zatímco "Head Dirt" pracuje s fragmentovanou strukturou, která přechází až do čisté kytarové zpětné vazby.
Kompozice "Devastator / Mighty Trust Krusher" představuje návrat materiálu ještě z éry Fall Of Because a zároveň první nahrávky s Paulem Nevillem jako druhým kytaristou. Jde o jednu z nejtemnějších a nejvíce dusivých částí desky, doplněnou o 'growlované' vokály a vrstvené samply hlasů.
"Life Is Easy" je dalším pozůstatkem raných demo nahrávek a přináší chaotické kytarové střety, které postupně přecházejí do basového a rytmického tlaku. Titulní skladba "Streetcleaner" začíná samplem výpovědi Henryho Lee Lucase a patří k rychlejším a agresivnějším momentům celé desky, postaveným na kladivové perkusivitě.
Závěrečná část "Locust Furnace" původně sloužila jako finální bod alba a staví na dialogu mezi rytmickou sekcí a kytarou, přičemž postupně přechází do repetitivního, téměř rituálního vytrvávání jednoho slova v závěru.
Bonusové skladby z EP Tiny Tears se od hlavní desky výrazně liší - jsou kratší, přímější a více riffově orientované. Oproti chladné industriální estetice Streetcleaner působí organičtěji a místy až étericky, včetně čistšího zpěvu Justina Broadricka. Tyto songy tak ukazují jinou tvář Godflesh, která se v budoucnu dále rozvíjela v experimentálnějších polohách.
Streetcleaner byl po vydání přijat velmi pozitivně a jeho reputace s časem ještě výrazně vzrostla. Dnes jej řada médií pravidelně řadí mezi nejlepší metalová alba všech dob. Kritici oceňovali zejména to, jak Godflesh dokázali vytvořit apokalyptický účinek metalu bez tradičních témat jako satanismus nebo smrt, a místo toho stavěli na precizní, mechanické a chladné konstrukci zvuku.
Greg Kot z Chicago Tribune označil LP za jedno z nejvíce hrozivých, jaké kdy vzniklo, zatímco David Browne z Entertainment Weekly zdůraznil jeho intenzitu a děsivou atmosféru. Už v roce 1992 jej Luca Collepiccolo z magazínu Blast! popsal jako legendární nahrávku.
| Hodnocení kritiků - zdroj | Hodnocení |
|---|---|
| AllMusic | 4.5/5 |
| Chicago Tribune | 3/5 |
| Entertainment Weekly | B+ |
| Metal Forces | 95/100 |
| Sputnikmusic | 5/5 |
| Tiny Mix Tapes | 4.5/5 |
V retrospektivních recenzích se tento pohled dále upevnil. Noel Gardner z The Quietus označil Streetcleaner za nejlepší materiál Godflesh, což je poměrně rozšířený názor mezi kritiky. Joe DiVita z Loudwire napsal, že album „hraničí s dokonalostí“, zatímco Jason Pettigrew z Alternative Press jej považuje za mistrovské dílo. Blabbermouth.net v roce 2010 zdůraznil jeho vliv i kvalitu produkce a Fact Magazine jej v roce 2013 označil za možná nejdůležitější kus extrémní hudby 80. let. Jason Birchmeier z AllMusic jej shrnul jako přelomové dílo, jehož status se s časem jen zvyšuje.
Kromě úspěchu u kritiků si deska získala i silný ohlas mezi hudebníky. Neurosis ji označili za „game changer“, který navždy změnil podobu těžké hudby. Burton C. Bell z Fear Factory vyzdvihl její produkci a strukturu jednotlivých skladeb jako téměř 'operní' ve svém rozsahu. Roy Christopher popsal Streetcleaner jako zásadní industrial-metalový hybrid, který se skupiny po celém světě dodnes snaží napodobit.
Devin Townsend označil album za zásadní inspiraci pro svou tvorbu, zatímco Jon Wiederhorn z magazínu Revolver uvedl, že spolu s pozdější deskou Pure ovlivnilo kapely jako Korn, Isis nebo Converge.
Dominick Fernow ('Prurient') vyzdvihl zejména úvod skladby "Like Rats", který jej inspiroval k experimentům s hlukem a industriální estetikou. Aaron Turner z Isis popsal své první setkání s albem jako šokující a téměř 'nehudební zkušenost', která v něm ale zanechala silný dojem. Právě Isis později nahráli cover titulní skladby, čímž začala dlouhodobá tvůrčí vazba mezi Turnerem a Justinem Broadrickem.
Justin Broadrick sám nahrávku zpětně označil za jeden z vrcholů své kariéry - i když zároveň přiznal, že jej vnímal jako „bez ambice“, který ale nečekaně zásadně ovlivnil vývoj těžké hudby.
| Rok | Publikace | Země | Ocenění / žebříček | Pozice |
|---|---|---|---|---|
| 1995 | Alternative Press | USA | Top 99 of '85 to '95 | 34 |
| 1998 | — | — | The 90 Greatest Albums of the '90s | 79 |
| 2000 | Kerrang! | UK | 200 Albums for the Year 2000: Essential Industrial | * |
| 2000 | Terrorizer | UK | 100 Most Important Albums of the Eighties | * |
| 2002 | Revolver | USA | The 69 Greatest Metal Albums of All Time | 66 |
| 2005 | Kerrang! | UK | The 100 Best British Rock Albums Ever | 78 |
| 2011 | NME | UK | The Twenty Heaviest (Metal) Records of All Time | 7 |
| 2011 | Terrorizer | UK | The Heaviest Albums Ever | 1 |
| 2013 | Fact | — | The 100 Best Albums of the 1980s | 3 |
| 2017 | Rolling Stone | USA | The 100 Greatest Metal Albums of All Time | 64 |
| 2018 | Consequence of Sound | USA | The 25 Greatest Debut Metal Albums of All Time | 8 |
| 2018 | Loudwire | USA | The Best Metal Album from 40 Subgenres: Industrial Metal | * |
| 2019 | Pitchfork | USA | The 33 Best Industrial Albums of All Time | 19 |
| 2021 | Revolver | USA | 10 Essential Industrial Albums | * |
Streetcleaner vyšlo v roce 1989 u Earache Records jako debutové studiové album této britské kapely.
Nahrávka vznikala v období, kdy Justin Broadrick a G. C. Green tvořili duo bez stálého bubeníka, což vedlo k rozhodnutí využít bicí automat Alesis HR-16, který se stal zásadním prvkem výsledného zvuku.
Materiál na tuto desku částečně navazuje na dřívější EP Godflesh (1988), přičemž některé skladby byly přepracovány nebo stylisticky rozvinuty.
Autorem hudby i produkce byl především Justin Broadrick, který dříve působil v Napalm Death (podílel se na materiálu pro Scum).
Album bylo nahráno s velmi omezeným rozpočtem, což ovlivnilo jeho syrový a minimalistický zvuk.
LP bylo později znovu vydáno v remasterované podobě, často s bonusovým materiálem, včetně skladeb z raného období formace.
Zvuk basy G. C. Greena hraje na nahrávce klíčovou roli a je výrazně zkreslený, čímž doplňuje kytarové stěny zvuku a posiluje celkovou tíživou atmosféru.
Úvodní skladba "Like Rats" patří k nejznámějším písním kapely a stala se jedním z jejich 'signature tracků'.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Like Rats" | Justin Broadrick, G. C. Green | 4:29 |
| 2 | "Christbait Rising" | Justin Broadrick, G. C. Green | 7:00 |
| 3 | "Pulp" | Justin Broadrick, G. C. Green | 4:16 |
| 4 | "Dream Long Dead" | Justin Broadrick, G. C. Green | 5:19 |
| 5 | "Head Dirt" | Justin Broadrick, G. C. Green | 6:09 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 6 | "Devastator" | Broadrick, Green, Neville | 3:20 |
| 7 | "Mighty Trust Krusher" | Broadrick, Green, Neville | 5:26 |
| 8 | "Life Is Easy" | Broadrick, Green, Neville | 4:51 |
| 9 | "Streetcleaner" | Broadrick, Green, Neville | 6:42 |
| 10 | "Locust Furnace" | Broadrick, Green, Neville | 4:45 |
| Celkový čas: | 52:21 | ||
| Číslo | Název skladby | Délka |
|---|---|---|
| 11 | "Tiny Tears" | 3:25 |
| 12 | "Wound" | 3:05 |
| 13 | "Dead Head" | 4:09 |
| 14 | "Suction" | 3:22 |
| Celkový čas: | 66:22 | |
| Číslo | Název skladby | Délka |
|---|---|---|
| 1 | "Like Rats (Original Unreleased Mix)" | 4:22 |
| 2 | "Christbait Rising (Original Unreleased Mix)" | 6:50 |
| 3 | "Pulp (Original Unreleased Mix)" | 4:07 |
| 4 | "Dream Long Dead (Original Unreleased Mix)" | 5:08 |
| 5 | "Head Dirt (Original Unreleased Mix)" | 6:01 |
| 6 | "Streetcleaner (Live Geneva Early 1990)" | 5:47 |
| 7 | "Head Dirt (Live Geneva Early 1990)" | 6:00 |
| 8 | "Pulp (Rehearsal May 1989)" | 12:20 |
| 9 | "Dream Long Dead (Rehearsal April 1989)" | 5:29 |
| 10 | "Christbait Rising (Rehearsal April 1989)" | 6:34 |
| 11 | "Dead Head (Original Demo Guitar & Machine 1988)" | 4:01 |
| 12 | "Suction (Original Demo Guitar & Machine 1988)" | 3:11 |
| Celkový čas: | 69:50 | |
Poznámka: Na některých vydáních jsou skladby 6 a 7 na prvním disku sloučeny do jedné skladby s názvem "Devastator/Mighty Trust Krusher".
| Roční hitparáda | Vrchol |
|---|---|
| UK Indie Chart (1989) | 19 |
Streetcleaner nepatřilo mezi komerčně nejúspěšnější tituly katalogu Earache Records, zejména ve srovnání s tehdejšími grindcore a death metal vydáními. LP se pohybovalo spíše v rámci undergroundové distribuce a oslovovalo úzce profilované publikum industriálního a experimentálního metalu. V době vydání měly výrazně vyšší prodejní úspěch zejména kapely jako Napalm Death (zejména období Scum), Carcass a Bolt Thrower, jejichž tvorba byla přístupnější širšímu extrémně metalovému publiku a lépe odpovídala tehdejší poptávce po grindcore a death metalu.
Na rozdíl od nich bylo Streetcleaner pomalejší, abstraktnější a více industriálně orientované, což omezovalo jeho okamžitý komerční 'zásah', ale zároveň posilovalo jeho pozici jako kultovního a inovativního díla. Z dlouhodobého hlediska si však deska vybudovala výrazně silnější vliv než většina tehdejších komerčně úspěšnějších vydání labelu. Postupně se stala považovanou za jeden z klíčových základních kamenů industrial metalu a zásadní inspirační zdroj pro pozdější post-metalové a experimentální metalové kapely.
Tento posun - od relativně skromného prodejního výkonu k zásadnímu historickému významu - je jedním z důvodů, proč je Streetcleaner dnes vnímáno jako jedno z nejdůležitějších alb extrémní hudby konce 80. let.
