|
| Vydáno | 28. srpna 1990 |
|---|---|---|
| Natočeno | 1989 - 1990 | |
| Studio | A&M (Hollywood) a RPM (Los Angeles) | |
| Žánr | hard rock/heavy metal/funk metal/art rock/alternativní metal | |
| Délka | 57:35 | |
| Label | Epic | |
| Producent | Ed Stasium |
Toto LP do jeho vydání a ani po něm neprovázel žádný singl ani videoklip.
Living Colour vydali druhou studiovou nahrávku Time's Up 28. srpna 1990 prostřednictvím labelu Epic Records. Jednalo se o pokračování jejich úspěšného debutu z roku 1988 s názvem Vivid. Album bylo produkováno skupinou spolu s Edem Stasiem a přineslo výrazný posun ve zvukové složitosti i tématech, které kapela zpracovávala.
Time's Up zahrnuje široké spektrum hudebních žánrů a 'obsahuje' také hosty jako je Queen Latifah, Little Richard, Doug E. Fresh, Mace Parker a James Earl Jones. Deska kombinuje hard rockové riffy s prvky heavy metalu, funku, jazzu, jazz fusion, Delta blues, soulu, punk rocku a hip hopu, čímž vytváří pestrou a experimentální zvukovou paletu. Reidova kytara po celou dobu zkoumá „drsné riffy, bílý šum a atonalitu“, zatímco některé skladby obsahují samply a rapové vložky, které dodávají hudbě dynamiku a moderní kontext. Kapela experimentovala i s aranžemi a neobvyklými rytmickými strukturami, což z Time's Up činí desku, která překračuje tradiční hranice metalu i rocku a zároveň odráží kulturní a hudební rozmanitost New Yorku a afroamerických hudebních tradic.
V době vydání vzbudila nahrávka pozornost nejen hudební veřejnosti, ale i kritiků, kteří oceňovali odvahu formace kombinovat různé žánry a zároveň přinášet hlubší sociální a politická témata. Time's Up se stalo symbolem experimentálního přístupu k rockové hudbě na začátku 90. let a pomohlo upevnit statut Living Colour jako inovativní a vlivné formace, která dokáže spojit komerční úspěch s uměleckou integritou. Deska se rovněž stala důležitým příspěvkem k reprezentaci afroamerických hudebníků v rockovém žánru, což mělo významný kulturní dopad.
Po vydání alba se Living Colour vydali na rozsáhlé turné, které zahrnovalo koncerty po Spojených státech, Evropě a Japonsku. Kapela během turné prezentovala živé aranže skladeb z Time's Up, často s improvizovanými jazzovými a funkovými pasážemi, čímž zdůraznila svou schopnost kombinovat studiový zvuk s energickými a nečekanými živými vystoupeními. Turné také přineslo kapele možnost vystoupit na významných festivalech a hudebních akcích, což posílilo jejich mezinárodní reputaci a upevnilo pozici mezi předními rockovými formacemi té doby.
Deska dosáhla zlaté certifikace, když se na žebříčku Billboard 200 vyšplhala na 13. místo, a získala cenu Grammy za nejlepší hard rockový výkon. Jde o poslední studiovou nahrávku, na které se podílel baskytarista Muzz Skillings, ačkoli to nebyla jeho poslední spolupráce s kapelou (objevil se také na EP Biscuits).
Koncem února 2014 byla deska znovu vydána v Evropě společností Music On CD a je opět dostupná.
Time's Up bylo popsáno jako hard rocková, heavy metalová, funk metalová a art rocková studiová nahrávka s prvky hip hopu, jazzu, funku, jazz fusion, Delta blues, soulu a punk rocku. Objevují se zde hudební narážky na Public Enemy i Paula Simona. Raná témata alba se týkají osobních a společenských problémů, včetně prodeje drog ("New Jack Theme"), ekologických katastrof ("Time's Up") a rasismu ("Pride"), zatímco skladba "Elvis Is Dead" zpochybňuje Elvisovu pověst „Krále rocku“.
Album otevírá hardcore skladba "Time's Up", po níž následuje afrocentricky laděná "History Lesson", která využívá rozstříhané samply k ukázce africké hudby sloužící 'pro komunikační účely'. "Type" byla popsána jako neobvyklá volba kvůli své sofistikované délce šesti a půl minut. "Pride" připomíná Led Zeppelin. Jazz-rocková "Elvis Is Dead" obsahuje rapování hostujícího Little Richarda a saxofonové sólo Mace Parkera. Jeden kritik poznamenává, že „přilévá více oleje do ohně, který Public Enemy nasměroval proti Elvisi Presleyovi minulého léta se svou "Fight the Power"“. "Type" a "Information Overload" obsahují složité rytmy, zatímco "Love Rears Its Ugly Head" je funky, romantická píseň s wah-wah kytarovým sólem. "Under Cover of Darkness", s rapperkou Queen Latifah, byla napsána na téma nechráněného sexu a obsahuje Reidovo čisté jazzové kytarové sólo. Podle recenzenta Alana Lighta její „trhavé, sevřené aranžmá zvýrazňuje dříve skryté jazzové prvky kapely“. "Solace of You", láskyplná píseň ve stylu západoafrického highlife s reggae rytmem, představuje odklon od těžších témat desky a hudebně odhaluje africké kořeny formace. Light zdůrazňuje její „perkusivní township-jive groove postavený na Reidově třpytivé kytaře“.
V roce 2015 Corey Glover uvedl: „»Time's Up« bylo zajímavé, protože část času jeho tvorby jsme trávili v Kalifornii – byli jsme v Los Angeles. Některé základní stopy jsme nahráli v LA. A to bylo opravdu zvláštní, protože jsme kluci z New Yorku. Být v Kalifornii a chovat se velmi 'kalifornsky' bylo pro nás hodně divné. Bydleli jsme v Údolí a připadalo nám to jako ve škole, protože jsme se museli ráno zvednout a já jsem se potkal s Willem na místě, které připomínalo autobusovou zastávku. Bylo to jako: 'Dobře, musíme jít do práce.' A běhat v Kalifornii a trávit tam čas – a trávit čas s kluky z Fishbone, když jsme tam byli. Jen tak se tam motat a snažit se pochopit tuto kalifornskou věc, bylo to velmi, velmi zajímavé. Myslím, že to stále obstojí. S několika výjimkami by mohlo selhat, ale "Time's Up" a "Pride" a věci, které stále hrajeme dnes, si myslím, že stále fungují a stále mají sílu. Píseň "Time's Up" je o životním prostředí a stále mluvíme o životním prostředí – a deska je stará 20 let!“
Hudebně Time's Up kombinuje tvrdé rockové riffy s jazzovými, funkovými a afroamerickými rytmy, čímž vytváří unikátní zvukovou paletu. Experimenty s rytmem, atonalitou a různými žánrovými přechody umožňují kapele kombinovat intenzitu hard rocku a heavy metalu s improvizovanými prvky jazzu a sofistikovanými harmoniemi. Album také využívá sampling a rapové vložky, což dodává skladbám dynamiku a aktuálnost. V kombinaci s hostujícími hudebníky vzniká pestrá směs zvuků, která posouvá hranice tradiční rockové nahrávky a ukazuje odvahu Living Colour experimentovat s různými hudebními texturami a formami.
Obal Time's Up zobrazuje výraznou vizuální kompozici, která reflektuje témata času, tlaku a kulturního napětí. Přední strana obsahuje typograficky výrazný název TIME’S UP“, často v kontrastních barvách, na pozadí, které připomíná proměňující se barevné spektrum nebo texturu připomínající písek či zrání času. Zadní strana přináší seznam skladeb, informace o účinkujících a produktové údaje – obvyklé u vydání z roku 1990.
Na vložce (inlay) či v bookletu je navíc uvedena podrobná výroba desky – například seznam hostujících hudebníků, produkční tým, studia, ve kterých byla nahrávána. Některá vydání vinylu také obsahují vložený plakát nebo tisk s fotografií kapely a tématickým doprovodem, čímž posilují vizuální identitu alba jako celku.
Zajímavostí je, že obal byl využit jako součást širší vizuální kampaně – některé pozdější vinylové reedice (např. 180 g verze) ukazují, že grafika byla zpracována s pečlivostí, která oceňuje detaily jako texturovaná laminace obalu či věrné reprodukce originálu.
Rozdíly mezi vydáními: U originálního LP z roku 1990 byl obal proveden v typickém formátu 12” vinylu s větším obrazovým prostorem a často s barevně sytější grafikou. CD vydání téže doby mělo obal zmenšený, často s jewel-case a někdy s malou změnou typografie kvůli formátu. Reedice v Evropě a vinylové edice 21. století přinesly dodatečně bonusové vložky, zesílené papírování nebo 180 g vinyl a někdy zmenšenou nebo barevně upravenou verzi obalu.
Obal sám – stejně jako grafika – tak funguje jako vizuální manifest k hudbě uvnitř: reflektuje napětí mezi časem (time is up), rozmanitostí stylů, společenským tlakem a kreativní energií, kterou Living Colour využili při tvorbě. Vizuální stránka alba je proto nedílnou součástí celkového uměleckého záměru.
Autorem fotografie 'ikony' je Lex Van Pieterson. Portrétní fotografie vytvořil Michael Lavine. Celkový umělecký design je práce studia Thunderjockeys + Bryam.
Lyrika na Time's Up se vyznačuje kombinací politického komentáře, sociální kritiky a introspektivních úvah. Desku otevírá stejnojmenná skladba "Time's Up", která upozorňuje na environmentální problémy a ekologické hrozby, a zároveň odráží pocit naléhavosti a zodpovědnosti jednotlivce i společnosti. Text upozorňuje na negativní dopady lidské činnosti na planetu, což bylo i při vydání velmi aktuální téma, a dnes působí překvapivě prorocky.
Další skladby se zaměřují na společenské a rasové otázky. "Pride" kritizuje přetrvávající rasové předsudky a nerovnosti, přičemž zdůrazňuje hrdost afroamerické komunity. "New Jack Theme" zase odráží obraz drogového prostředí a nebezpečí spojená s ulicemi měst, která byla tehdy součástí každodenní reality, a nabízí ostrý pohled na sociální problémy a jejich dopad na mladé lidi. Tyto texty kombinují drsnou realitu s osobními příběhy členů Living Colour, čímž vytvářejí silný emocionální přesah.
"Elvis Is Dead" zpochybňuje legendu Elvise Presleyho a jeho statut 'Krále rocku', a to prostřednictvím satirického a provokativního textu. Kritika zde směřuje nejen k idolům populární hudby, ale také k přehnanému kultu osobnosti a komerčním aspektům hudebního průmyslu. Naopak "History Lesson" klade důraz na afrocentrické hodnoty a kulturní identitu, využívá samplů a hudebních citací, aby demonstrovala africkou hudbu jako prostředek komunikace a vzdělávání.
Romantická a osobní témata se objevují v písních jako "Love Rears Its Ugly Head" a "Under Cover of Darkness" s hostující Queen Latifah. Texty těchto skladeb kombinují introspektivní pohledy na vztahy, lásku a intimitu s širšími sociálními komentáři. "Under Cover of Darkness" se například zaměřuje na nechráněný sex a jeho důsledky, přičemž text zůstává upřímný a otevřený, aniž by sklouzl k moralizování. "Solace of You", láskyplná píseň ve stylu západoafrického highlife s reggae rytmem, naopak nabízí odlehčenější a pozitivní téma, čímž vytváří vyváženost mezi těžšími a lehčími motivy alba.
Celkově lyrika Time's Up skupiny Living Colour odráží politické, sociální i environmentální otázky své doby, ale zároveň zůstává aktuální i dnes. Texty propojují osobní zkušenosti hudebníků s komentáři k širším společenským problémům, přičemž využívají různé stylistické prostředky – od satiry přes introspektivní reflexi až po afrocentrické a kulturní odkazy. Album tak nabízí komplexní pohled na svět očima kapely, kombinující sílu rocku s hloubkou textů a rozmanitostí témat, která oslovují posluchače na více úrovních.
V The Village Voice Christgau označil Time's Up za nejlepší art rockovou desku od doby, kdy „Pink Floyd byli v depresi“, čímž dokázal, že žánr může 'signifikovat'. Dodal: „Ačkoliv jsou úderné refrény a propracované struktury dost evropské, přímým modelem jsou Bad Brains bez Jah. Ačkoliv miliony diváků MTV slyšely Reidovy panhumanistická poselství již dříve, málokdy ho slyšely vyjádřené tak souvisle – a navíc od černocha.“
Greg Sandow z Entertainment Weekly chválil Reidovu agresivní kytarovou práci, když poznamenal, že „často přeskočí do rytmického hyperprostoru, pohybuje se kolem obrysů taktu, který po chvíli nikdo explicitně nehraje. Takto komplikované hudební myšlení je běžné v jazzu, ale téměř neznámé v rocku. Living Colour rozšiřuje rozsah rocku a přináší publiku hudbu, která je tvrdě myšlená a obvykle se objevuje jen v intelektuálnějších formách artu.“
Dele Fadele z NME upozornil, že Living Colour zůstávají vášniví ohledně společenských témat a dokáží „subvertovat mainstream“ natolik, že jejich hudba někdy připomíná 'FM rock'. Dodal však, že se liší od skupin jako Bon Jovi a Heart díky přímým, upřímným textům a soulovým prvkům, s funkem, prvky house a hip hopovými rytmy propletenými v hudbě.
Mark Putterford z Select označil album za více avantgardní než Vivid, odmítající opakovat 'funk-rockovou formuli' a místo toho „proplétající se s násilnou opovážlivostí přes 180 stupňů hudební subkultury“ s tvrdými rytmy připomínajícími rané Van Halen a cílenými texty. Alan Light z Rolling Stone napsal: „Rozhněvanější, hlubší, hlasitější, živější než »Vivid«, je »Time's Up« nekompromisní deklarace subverzivního záměru kapely, která hodlá vydržet dlouhodobě a udělat rozdíly.“
V Spin Alternative Record Guide (1995) Chris Norris označil Time's Up za nejlepší album Living Colour, částečně proto, že se více zaměřuje na hudbu, což „umožňuje jednotlivým hráčům kvarteta vystoupit trochu víc“. Vyzdvihl „malé zvukové poklady“ desky, jako jsou „vaporizované kytarové tóny“ na konci "Pride", harmolodické „dekonstruující“ kytarové sólo v "Under Cover of Darkness" a Reidův 0132Adrian Belew-ovský drone0147 v "In Another Life".
V The Rough Guide to Rock (1999) Chris Wright označil album za částečný pokrok oproti Vivid, ale také za „střídavě sebeuspokojující a inspirující zároveň“, přičemž poukázal na to, že eklekticismus desky ji činí spíše zajímavou než snadno poslouchatelnou. Greg Prato z AllMusic, hodnotící desku retrospektivně, poznamenal, že byla méně úspěšná než Vivid kvůli náročnějšímu hudebnímu a lyrickému obsahu, ale zároveň ji považuje za stejně silnou jako její předchůdkyni, dodávaje, že Time's Up zůstává přesvědčivou a poslouchatelnou i po tolika letech.
Recenze na webu iDNES: „Living Colour chtějí své fanoušky uhýčkat...“ – autor uvádí, že deska Time's Up z roku 1990 sice zaznamenala slušný komerční úspěch, ale většinu kritiků ani fanoušků kapela nepřesvědčila.
V jednom promovydání bylo album na transparentním zlatém vinylu (advance promo version) s vynechanými skladbami "History Lesson", "Ology" a "Tag Team Partners".
Píseň "Love Rears Its Ugly Head" obsahuje samply z písně "Lush Life" od pianisty Nat King Coleho.
Jedna ze skladeb, "Information Overload", byla napsána v rané fázi internetu, kdy dial-up připojení a služby jako AOL byly novinkou — text předpověděl digitální změny.
V období vydání (1990) bylo rizikové, aby rocková skupina složená ze čtyř černých hudebníků cíleně vstupovala do 'bílého' rockového žánru – Time’s Up tímto posunula hranice, co je rock a kdo jej může hrát.
Album pomohlo připravit cestu pro následná hudební uskupení, která kombinovala rock s hiphopem, funkem či jazzem – Time’s Up tak bylo nejen samostatným výkřikem, ale i vlivným mezníkem v širším vývoji hudby.
Podle BPM analýzy deska obsahuje skladby s poměrně širokým rozsahem temp – od cca 82 BPM do až 189 BPM, což ukazuje na značnou rytmickou variabilitu v rámci jednoho LP.
Vzhledem k tomu, že baskytarista Muzz Skillings zde vystupuje naposledy jako člen základní sestavy, deska představuje uzavření jedné kapitoly kapely.
Některá vydání bývají uváděna žánrovou klasifikací jako 'Rock' i když skupina sama překračuje tyto hranice – například vinylové vydání z roku 2024 je označeno jako 'Genre: Metal'.
Za vítězství v kategorii Best Hard Rock Performance na cenách The Recording Academy (Grammy) za píseň "Time’s Up" převzala formace cenu v typickém 'streetwear' outfitu a tím i vizuálně podtrhla svůj nekonvenční statut.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Time's Up" | Reid, Skillings, Glover, Calhoun | 3:05 |
| 2 | "History Lesson" | Vernon Reid | 0:52 |
| 3 | "Pride" | Will Calhoun | 4:55 |
| 4 | "Love Rears Its Ugly Head" | Vernon Reid | 4:19 |
| 5 | "New Jack Theme" | Vernon Reid | 3:30 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 6 | "Someone Like You" | Muzz Skillings | 3:47 |
| 7 | "Elvis Is Dead" (feat. Little Richard) | Vernon Reid | 3:50 |
| 8 | "Type" | Vernon Reid | 6:26 |
| 9 | "Information Overload" | Vernon Reid | 6:11 |
| 10 | "Under Cover of Darkness" (feat. Queen Latifah) | Corey Glover | 4:17 |
| 11 | "Ology" | Muzz Skillings | 1:07 |
| 12 | "Fight the Fight" | Calhoun, Glover, Reid, Skillings | 4:32 |
| 13 | "Tag Team Partners" (feat. Doug E. Fresh) | Corey Glover | 0:48 |
| 14 | "Solace of You" | Corey Glover, Vernon Reid | 3:38 |
| 15 | "This Is the Life" | Vernon Reid | 6:23 |
| Celkový čas: | 59:51 | ||
V každoroční anketě kritiků Pazz & Jop časopisu Village Voice, hodnotící nejlepší alba roku, se Time's Up umístilo na pátém místě.
Deska skončila na 18. místě v seznamu 25 nejlepších alb roku 1990 časopisu Kerrang!.
Album je uvedeno v knize 501 Essential Albums of the 90s (2024); spoluautor Matthew Wilkening jej označil za „impozantně rozmanitou a často složitou desku, která dále rozšířila [její] vlivy do punku, funku, jazzu, soulu a hip-hopu“.
| Týdenní hitparáda | Vrchol |
|---|---|
| Austrálie (Australian Albums, ARIA) | 15 |
| Kanada (Top Albums/CDs, RPM) | 30 |
| Nizozemsko (Albums, Album Top 100) | 24 |
| Finsko (Albums, The Official Finnish Charts) | 10 |
| Německo (Albums, Offizielle Top 100) | 56 |
| Nový Zéland (Albums, RMNZ) | 10 |
| Norsko (Albums, VG-lista) | 13 |
| Švýcarsko (Albums, Schweizer Hitparade) | 11 |
| Velká Británie (Albums, OCC) | 20 |
| USA (Billboard 200) | 13 |
| Země | Ocenění | (potřebný počet prodaných kusů) |
|---|---|---|
| Austrálie (ARIA) | Zlato | 35 000^ |
| Kanada (Music Canada) | Zlato | 50 000^ |
| USA (RIAA) | Zlato | 500 000^ |
