|
| Vydáno | 7. dubna 1989 |
|---|---|---|
| Natočeno | 15. - 28. prosince 1988 | |
| Studio | Nas Nuvens Studio, Rio de Janeiro, Brazílie | |
| Žánr | Thrash metal / death metal | |
| Délka | 41:48 | |
| Label | Roadrunner records | |
| Producent | Scott Burns, Sepultura |
Toto LP do jeho vydání a ani po něm neprovázel žádný singl. Vznikl pouze oficiální videoklip ke skladbě "Inner Self".
Beneath the Remains je třetí studiový počin brazilské formace Sepultura, který vyšel 7. dubna 1989. Šlo o jejich první titul, vydaný u Roadrunner Records. Navázal na death/thrashové směřování předchozí desky Schizophrenia (1987) a oproti dřívějším, black metalem inspirovaným nahrávkám přinesl výrazně lepší produkci i vyzrálejší skladby.
Deska se stala zásadním průlomem v extrémně metalových kruzích a přivedla toto uskupení do mezinárodního povědomí. Ačkoli z nahrávky nevyšel žádný oficiální singl, parta natočila svůj vůbec první videoklip – ke skladbě "Inner Self", který byl často a úspěšně vysílán na MTV a pomohl rozšířit jejich popularitu.
V průběhu let si Beneath the Remains vybudovalo pověst klasiky thrashmetalového žánru. Podle vokalisty a kytaristy Maxe Cavalery na této studiovce Sepultura „opravdu našla svůj styl“. V lednu 2013 byla tato studiová nahrávka uvedena do Síně slávy časopisu Decibel jako druhý počin této skupiny, jenž získal toto ocenění po albu Roots. Tím se soubor stal prvním bandem, který měl v Hall of Fame více než jednu nahrávku.
Svou předchozí deskou Schizophrenia si získali pozornost vydavatelství Roadrunner Records, které s nimi 'na dálku' podepsalo dílčí smlouvu a vydalo Schizophrenii na mezinárodní úrovni ještě předtím, než formaci vidělo vystupovat osobně. Max Cavalera tedy odcestoval v únoru 1988 do New Yorku, kde strávil celý týden jednáním s vedením labelu Roadrunner, které nakonec úspěšně završil. Ačkoli firma nabídla Sepultuře smlouvu na sedm alb, stále si nebyla jistá prodejním potenciálem této formace. Rozpočet na připravovanou studiovku byl podle firemních měřítek velmi nízký (8 000 dolarů), avšak nakonec se náklady téměř zdvojnásobily.
Vybraným producentem se stal Scott Burns, který měl za sebou práci pro deathmetalové soubory Obituary, Death či Morbid Angel. Burns souhlasil s (na běžné poměry) dosti nízkým honorářem (2 000 dolarů), protože ho lákala možnost navštívit Brazílii a chtěl tak spojit příjemné s užitečným.
Sepultura s ním strávila poslední polovinu prosince 1988 natáčením v Nas Nuvens Studio v Riu de Janeiru, a to od osmé večer do pěti ráno. Studio si band vybral proto, že zde o několik let dříve brazilští rockeři Titas pořídili svou klasickou desku Cabeça Dinossauro, která na členy party udělala silný dojem. Burns s sebou přivezl i bubenické vybavení a zesilovače Mesa Boogie – tehdy pro místní produkční standardy vzácné – což výrazně přispělo ke kvalitě výsledného zvuku. Práce se dařila a velmi brzy bylo hotovo.
Beneath the Remains vyšlo 7. dubna 1989. Nahrávka dosáhla na 9. příčku britského UK Indie Chart a znamenala zásadní průlom tohoto uskupení v heavy-metalových kruzích. Na podporu LP vyrazila formace na své první zahraniční turné, kde dělala předskokany Sodom. Zároveň vznikl i vůbec první videoklip bandu – ke skladbě "Inner Self" –, který se často objevoval v pořadu Headbanger’s Ball.
Studiový počin představuje završení postupné proměny souboru, jenž se odklonil od black metalu a začal přijímat prvky death metalu i thrash metalu. Inspirací jim byly rovněž Black Sabbath či raná tvorba U2 a Corrosion of Conformity. Deska patří k raným ukázkám deathrashového subžánru. Eduardo Rivadavia z AllMusic k nahrávce uvedl: „Jakmile se za jemným akustickým úvodem přihlásí brutální nápor titulní skladby, je posluchač vržen na maximum rychlosti i intenzity, a to až do posledního úderu závěrečné "Primitive Future".“
Obal Beneath the Remains byl vůbec prvním, s nímž se Sepultura obrátila na uznávaného amerického malíře Michaela Whelana. Původně však band zamýšlel použít jinou jeho práci – malbu Bloodcurdling Tales of Horror and the Macabre. Igor Cavalera si dokonce nechal část tohoto obrazu vytetovat na ruku, což dokládá, jak silně byla formace s původní volbou vizuálně i emočně spjata. Nakonec je ale Roadrunner Records přesvědčili, že pro tuto desku bude vhodnější Whelanova ilustrace Nightmare in Red, vytvořená jako akrylová malba přes pastelový podklad.
Whelanův motiv vznikl v těžkém osobním období – krátce po smrti jeho matky a uprostřed dalších tragických událostí. Malíř později uvedl, že když zavřel oči, vybavovala se mu červená forma plující na černém pozadí; z této vize se zrodila ikonická lebka obklopená abstraktními organickými tvary. Strhující kombinace černé, rudé a oranžové barvy tak nevznikla jako prostá hororová stylizace, ale jako zhmotnění skutečného pocitu úzkosti a niterního zmaru. Díky Whelanově technice – dynamické vrstvě akrylu nanesené na pastelový základ – získal obraz hloubku, která přesahuje běžné metalové obaly té doby.
Symbolika vizuálu dokonale koresponduje s tematikou nahrávky: rozpad hodnot, mezní psychické stavy i „noční můry reality“, které se odrážejí v textech. Lebka není pouhým hororovým prvkem – její skelné oči a jemné zbytky tkáně naznačují, že smrt tu není náhlá, ale pomalá a bolestná. Abstraktní prameny a barevné výrony kolem ní připomínají proudy energie či destruktivní výbuchy, které dokonale ilustrují thrash/deathový charakter nahrávky. Nejde tedy o lacinou brutalitu, ale o obraz s výrazným emocionálním obsahem.
Další kapitola vizuální historie desky vznikla v okamžiku, kdy Monte Conner z Roadrunneru poslal původně zamýšlený obraz jinému souboru – Obituary, kteří jej nakonec použili pro své LP Cause of Death z roku 1990. Tento krok způsobil uvnitř party značné napětí a Igor Cavalera byl na Connora ještě dlouhá léta rozezlený, protože měl pocit, že Sepultura přišla o část své identity...
Titulní skladba otevírá desku obrazy rozkladu a kolektivní odpovědnosti za úpadek. Text pracuje s metaforou zbytků (pozůstatků) - osobních i společenských - a vytváří ponuré panorama civilizačního rozkladu. „Deep depression of the nuclear remains“ (Hluboká deprese z jaderných zbytků). „I'll fight for myself, for you, but so what?“ (Budu bojovat za sebe, za tebe, ale k čemu to je?). Zajímavost: samotná poloha titulní písně v úvodu podtrhuje koncepční význam motivu 'pozůstatků' pro celou nahrávku.
"Inner Self"
Nejvíce přímočará hymna nonkonformity na albu - téma sebeurčení proti hypokrysii (předstírání přesvědčení, ctností nebo morálních zásad, které člověk ve skutečnosti nedodržuje, nebo jednání, které je v rozporu s jeho proklamovanými hodnotami) a nátlaku vnějšího světa. Maxův text zdůrazňuje vnitřní nezávislost a psychologickou sebeobranu. „Nonconformity in my inner self“ (Nekonformita v mém vnitřním já). „Personality is my weapon“ (Osobnost je mou zbraní). „I won't follow your rules“ (Nebudu následovat vaše pravidla).
"Stronger Than Hate"
Skladba, která kombinuje osobní hněv s ozvěnami sociální kritiky — text vyzývá k překonání nenávisti konstruktivní silou (odtud název). „I shall redeem myself from the clutches that grasp at my inner self“ (Očistím sám sebe od Spárů, které svírají mé vnitřní já). „No tomorrow will ease my oppression“ (Žádné zítřky nezmírní můj útlak). Zajímavost: na doprovodných vokálech v této písni se podíleli hosté z tehdejší scény (Kelly Shaefer (Atheist), John Tardy (Obituary), Scott Latour (Incubus) a Francis Howard (taktéž Incubus), což jí dává širší 'gang feeling'.
"Mass Hypnosis"
Jádrem textu je motiv kolektivní manipulace – kritika médií, autorit a masové pasivity. Téma 'hypnózy davu' se prolíná s obrazem bezduchého jednání a poslušnosti. „Mass hypnosis leads the blind“ (Masový hypnóza vede slepé). „You follow what they say“ (Následuješ to, co říkají). Zajímavost: hudebně i textově patří skladba k výraznějším momentům alba, kde se thrashový drive kombinuje s tématem politické/mediální kritiky.
"Sarcastic Existence"
Ironicky laděná úvaha o povrchnosti a falešnosti společnosti; název napovídá, že je zde použit hluboký sarkasmus jako prostředek odsouzení. „Sarcastic existence fed by lies“ (Sarkastická existence krmená lží). „Smile to hide your guilt“ (Úsměv skrývá tvou vinu). Zajímavost: atmosféra písně kombinuje rychlé riffy s ostřejšími textovými údery — typický příklad toho, jak formace míchá vztek se společenským komentářem.
"Slaves of Pain"
Text rozvíjí motiv otroctví — nejen fyzického, ale především duševního (otroctví zvykům, systému a strachu). „You are just another one / Death will quench your hunger“ (Jsi jen další z nich / Smrt uhasí tvůj hlad). „Hungry for living, to live like a slave“ (Lačníš po životě, žiješ jako otrok). Zajímavost: text je jedním z nejexplicitnějších odsudků konzumní a poslušné mentality; hudebně je téma podtrženo těžkými riffy a drtivým rytmem.
"Lobotomy"
Temný, přímočarý útok na duševní otupění a ztrátu identity — obraz 'lobotomie' je tu metaforou vnitřního otupění společnosti. „Lobotomy to cleanse your mind“ (Lobotomie, aby se očistila tvá mysl). „Empty eyes, empty soul“ (Prázdné oči, prázdná duše). Zajímavost: skladba využívá drtivou rytmiku a melodický úsek, který textu dává především klaustrofobní feeling — přesně ten pocit 'vypnutí', o kterém pojednává.
"Hungry"
Skladba je sociálním manifestem proti chamtivosti a vykořisťování. Text vystupňovává obrazy rozkládajících se těl a hladové lidské choutky po moci a bohatství. „Rotting skinny corpses left alone“ (Rozkládající se vyhublé mrtvoly ponechány napospas). „Creatures fucked by a greedy past“ (Stvoření zkurveně zničená chamtivou minulostí). Zajímavost: text je velmi explicitní a útočný - skladba patří k nejvíce sociálně laděným momentům alba, výpověď je brutální i obrazná.
"Primitive Future"
Závěrečná píseň nese pesimistickou vizi budoucnosti jako rekonstrukce v primitivní podobě - cyklus lidstva vedoucí k opakování chyb. Téma je existenciální: krok za krokem vpřed, ale bez skutečného vývoje. „I just walk, I don't evolve, I just walk“ (Jen kráčím, nevyvýjím se, jen prostě kráčím). „My head is heavy but empty“ (Má hlava je těžká, ale prázdná). „I step on skulls of generations that have not formed“ (Šlapu po lebkách generací, které se ještě nevyvinulyy). Zajímavost: píseň shrnuje opakující se motivy celé nahrávky - společenské dekadence, opakování chyb a beznaděje - a uzavírá desku syrovou, krátkou, ale výmluvnou pointou.
Beneath the Remains sklidilo široké uznání kritiků a je nadále považováno za jeden z milníků extrémního metalu. Eduardo Rivadavia z portálu AllMusic uvedl, že album „označilo přechod kapely z třetího světa neznámosti k významným hráčům na mezinárodní extrémní scéně“ a nazval jej „jedním z nejzásadnějších death/thrash metalových počinů všech dob“.
Časopis Decibel udělil desce poctu zařazením do své Síně slávy. Redakce ocenila zejména syrovou energii nahrávky, výrazný posun v produkci a vývoj skladatelského stylu Sepultury. Podle nich se Beneath the Remains stalo odrazovým můstkem pro laterální vliv kapely v rámci světové metalové scény.
Metalová komunita a fanoušci často zmiňují i kulturní význam desky – Sepultura si díky ní získala pozornost nejen death a thrash fanoušků, ale i širšího metalového publika, a její texty byly chváleny pro politický a sociální přesah.
| Zdroj | Hodnocení |
|---|---|
| AllMusic | 4,5/5 |
| Q Magazine | 3/5 |
Recenze v českých médiích také nebyly pozadu: podle webu Metalforever bylo album „výbušné, ale zároveň promyšlené dílo, které vykresluje duševní i společenské rozpory s nekompromisní intenzitou“. Redaktor zvláště vyzdvihl skladby jako "Inner Self" a "Primitive Future" pro jejich nadčasová poselství, která přetrvávají i po dekádách.
Na portálu Headbanger.cz recenzent ocenil výrazný kvalitativní posun oproti dřívějším deskám, poukazoval na propracovanější riffy, solidní produkci i hlubší texty: „Toto album vyžaduje i po letech pozornost – každé kytarové sólo, každý vokální výkřik má svoji váhu...“
Beneath the Remains vznikalo za náročných podmínek v brazilském studiu Nas Nuvens v Riu de Janeiru a výsledný proces nahrávání členové Sepultury často označovali za jednu z nejnáročnějších etap svých raných let; producent Scott Burns podle vzpomínek „z nás vyždímal maximum, o kterém jsme ani nevěděli, že ho máme“, čímž zásadně přispěl k posunu zvuku formace směrem k profesionálnější produkci. Tento produkční skok byl pro sestavu tak výrazný, že Iggor Cavalera později přirovnával rozdíl oproti Schizophrenii k rozdílu „jako mezi nocí a dnem“, a právě až díky němu začali věřit, že dokáží konkurovat soudobým americkým thrashovým uskupením. Textová stránka nahrávky čerpá z osobních prožitků členů: Max Cavalera například vysvětloval, že "Inner Self" vychází z jeho pocitů outsiderství a napětí mezi rodinným životem a hudbou — „ta píseň je o tom, kým jsem, když se svět nedívá“.
Volba obalu, díky níž se album stalo prvním s ilustrací Michaela Whelana, rovněž vyvolala silné emoce; Bloodcurdling Tales of Horror and the Macabre byla původní volba party, Igor si dokonce nechal část tohoto obrazu vytetovat na paži, avšak Roadrunner Records nakonec prosadil použití Nightmare in Red, což vedlo k napětí a ke konfliktu, jemuž Monte Conner později poznamenal, že „nečekal tak silnou reakci“.
Ačkoli u nahrávky nevyšly oficiální singly, videoklip ke skladbě "Inner Self" se stal zásadním komunikačním kanálem - opakovaně se vysílal v metalových pořadech a pomohl formaci prorazit mimo Brazílii. Díky vlivu desky na následující generace hudebníků je dnes albem považovaným za inspiraci pro představitele groove metalu, death metalu i metalcoru; Max prohlásil, že s touto deskou „jsme konečně našli svůj styl“, což skutečně položilo základ jejich světové expanzi. Vznik alba navíc probíhal s velmi omezeným rozpočtem, takže úspěch nahrávky znamenal, že i při relativně nízké finanční investici dokázalo toto uskupení vytvořit jeden ze svých nejvýraznějších počinů; tlak z úsporného financování byl značný, což dále umocnilo nasazení každého z nich při nahrávání. Zajímavé je, že titulní skladba "Beneath the Remains" vznikla až na závěr sessions - když kapela cítila, že nahrávce chybí silný úvod. Během jediné noční práce dali dohromady finální verzi, která se později stala ikonickým otvírákem celé desky. Navzdory technickému vylepšení se sestava rozhodla zachovat syrovost svých kořenů; Max to shrnul slovy „zachovat špínu, ale udělat ji slyšitelnou“, což vystihuje ambici přinést lepší zvuk, aniž by se vzdali temného a agresivního jádra své tvorby.
Reedice alba Beneath the Remains jsou poměrně bohaté a v průběhu let vyšly v několika formátech, které postupně rozšiřovaly původní materiál o bonusy, remasterovaný zvuk i raritní nahrávky. Níže je uveden kompletní přehled dostupných a historicky doložených reedicí:
1) Remasterované vydání (1997)
V roce 1997 vyšlo první výraznější znovuvydání s lehce upraveným masteringem Roadrunner Records, které bylo součástí širší kampaně labelu, zaměřené na znovuvydávání klasických titulů z jejich katalogu. Zvuk nebyl dramaticky přetvořen, ale měl jasnější výšky a ostřejší kytary.
2) Digipack Deluxe Edition (2005)
K 20. výročí label Roadrunner znovu vydal několik svých klíčových alb v digipacku, mezi nimi i Beneath the Remains. Tato verze měla mírně vylepšený zvuk, avšak bez bonusového materiálu. Šlo především o sběratelskou edici v 'lepším balení'.
3) 2CD Expanded Edition (2017)
Jedna z nejvýznamnějších reedicí. Obsahovala původní album v remasterované podobě a druhý disk s raritami, demoverzemi, instrumentálními základy a songy z období okolo nahrávání. Součástí je i velmi ceněná raná verze "Mass Hypnosis", která ukazuje skladbu ve výrazně surovější podobě. Toto vydání také přineslo obsáhlý booklet s textovým komentářem o vzniku alba, archivní fotografie a poznámky Scotta Burnse.
4) Vinylové reedice (různé roky)
Beneath the Remains vyšlo v průběhu let na mnoha vinylových edicích:
Všechny vinylové reedice používají remasterované nebo rekonstruované master pásy, podle dostupnosti.
5) Digitální remastery (Spotify / Apple Music / 2020s)
V digitálních platformách je dostupný moderní remaster s vyšší dynamikou a čistším přepisem master pásů. Zvuk je o něco hlasitější a detailnější oproti starším CD verzím.
6) Reedice součástí box setů
Album bylo také vícekrát obsaženo v různých kompilacích rané tvorby kapely, mimo jiné v boxech pokrývajících období 1985 – 1989. Tyto boxy často doplňují:
7) Spekulace o budoucí reedici k 40. výročí (2029)
Fanouškovské komunity i někteří hudební publicisté očekávají, že v roce 2029 vyjde rozsáhlá reedice k 40. výročí původního vydání alba - podobně jako k jiným zásadním thrashovým titulům. Oficiálně ale zatím nic oznámeno nebylo.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
Hostující hudebníci
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Beneath the Remains" | Max Cavalera, Igor Cavalera, Andreas Kisser | 4:15 |
| 2 | "Inner Self" | Max Cavalera, Igor Cavalera, Andreas Kisser | 4:06 |
| 3 | "Stronger Than Hate" | Max Cavalera, Igor Cavalera, Andreas Kisser | 3:59 |
| 4 | "Mass Hypnosis" | Max Cavalera, Igor Cavalera, Andreas Kisser | 3:50 |
| 5 | "Sarcastic Existence" | Max Cavalera, Igor Cavalera, Andreas Kisser | 4:22 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 6 | "Slaves of Pain" | Max Cavalera, Igor Cavalera, Andreas Kisser | 3:49 |
| 7 | "Lobotomy" | Max Cavalera, Igor Cavalera, Andreas Kisser | 4:08 |
| 8 | "Hungry" | Max Cavalera, Igor Cavalera, Andreas Kisser | 3:41 |
| 9 | "Primitive Future" | Max Cavalera, Igor Cavalera, Andreas Kisser | 4:35 |
| Celkový čas: | 41:48 | ||
| Týdenní hitparáda | Vrchol |
|---|---|
| UK Indie Chart | 9 |
| Chorvatsko – Foreign Albums (TOTS) | 3 |
| Německo – Albums (Offizielle Top 100) | 96 |
| Maďarsko – Albums (MAHASZ) | 22 |
