| Původ: | Liberec, Česká republika |
| Aktivní roky: | 1991-současnost |
| Styl: | thrash metal, crossover, hardcore, hard rock |
| Vydavatelé: | Monitor, Popron music, Sokol´s Power Voices, EMI-Monitor |
| Web: | oficiální stránky |
| Podrobnosti: | Metal-archives - Krucipüsk |
KRUCIPÜSK vznikl na přelomu let 1990/1991 v Liberci a vydal se neprobádanou cestou crossoveru thrashe a melodického hardcoru zpočátku se silnou inspirací ve skupině SUICIDAL TENDENCIES (Ratata 1992). Poté okořenil spíše punkovou tvorbu občasnými dechovými aranžemi s prvky funku (Cirkus dneska nebude 1996). Následně se v tvorbě objevuje více funku a rock´n rolu, občas i rapu (Bigadabigada baby 1999). Na konci devadesátých let hudba opět přitvrzuje, více se pracuje s dynamikou a přibydou temné polohy (~4~ Krucipusk sobě 2001 a Druide! 2004). Další tvorba skupiny se více rozkročí mezi žánry, k metalovým základům přibývá více funky poloh a rockových základů skladeb (Ahoj 2007, Amen 2009). Zatím asi nejexperimentálnější hudební období bylo zaznamenáno na dvou albech (Rodinnej diktát 2012, Boombay 2013). Po tomto objevitelském výletu se začne hudba KRUCIPÜSKU zase pomalu vracet do tvrdších vod. Hudebně se tvorba prezentuje stoner rockovým a groove metalovým vyzněním (Tintili Vantili 2015, Sine Amore Nihil 2017). Nahrávky opět mají pevnou hutnou strukturu. S příchodem mladé krve (Tomáš Hájíček junior bicí) je následující deska mnohem přístupnější, je z ní cítit velké zaujetí a přitom šlape na tvrdém groove podkladu (Country Hell 2019). Zatím poslední nahrávka je opět o něco hutnější, než předchozí počin a každá skladba se dá zpívat s kapelou, je písničkově melodická. Vizuální vzpomínka na období devadesátek a inspirační zdroj SUCIDAL TENDENCIES opět nelze přehlédnout (HovnoZle 2023).
Charakteristickým poznávacím znakem kapely Krucipüsk je zpěvák a frontman Tomáš Hájíček, který čerpá inspiraci nejen ze skupin jako SUICIDAL TENDENCIES ale i ze šansoniéra Toma Waitse nebo experimentátora Franka Zappy. Jeho výrazný vokální projev, kdy přechází od mluveného projevu přes řev, rap po melodické linky je nenapodobitelným poznávacím znamením skupiny KRUCIPÜSK. Jeho texty kombinují absurdní humor, slovní hříčky, hovorovost, někdy i lehké vulgarismy a především obrovský nadhled, notnou dávku sarkasmu s reflexí společenských a politických témat a všemožných nešvarů mezi lidmi. Sestava kapely se během zatím 36. leté kariéry neustále proměňovala. Do současné doby prošlo kapelou více než 21 instrumentálně špičkových hudebníků. To co byl Lemmy Kilmister pro MOTÖRHEAD, to je Tomáš Hájíček pro KRUCIPÜSK. Frontmanská jedinečnost zpěváka nakonec vždy způsobí, že ať už je sestava hudebníků jakákoliv, výraz kapely zůstává nezaměnitelně svojský a okamžitě rozpoznatelný.
Vítejte u dalšího s láskou napsaného profilu od Kellyho.
V současné době se hudební škatulka crossover používá pro takové skupiny, které míchají různé styly hudby do jedné písně. Prolínání různých hudebních směrů ale začalo už kolem roku 1947, kdy Tex Williams nahrál skladbu "Smoke, Smoke, Smoke", kde smíchal blues, swing a country do jedné nahrávky. Tehdy se tomu říkalo western swing. Hudební publicisté začali název crossover thrash pro míchání hardcore punku a thrash metalu používat od roku 1987 po vydání druhé desky skupiny D.R.I. (Dirty Rotten Imbeciles), která nesla onen příznačný název - Crossover. Dalšími uznávanými představiteli crossover thrashe v té době byli The Accüsed, S.O.D (Stromtroopers Of Death), Cryptic Slaughter, Nuclear Assault nebo již zmiňovaní Suicidal Tendencies. To jen na okraj trochu hudebního názvosloví, abychom se uvedli do kontextu, jakou hudbu očekávat od kapely Krucipüsk.
Když se řekne Krucipüsk, tak každému hudby znalému posluchači, kterého zajímá široké spektrum české rockové hudby, musí v mysli vyskočit slovo crossover nebo název alespoň jednoho alba skupiny, např. Druide! nebo jméno frontmana Tomáše Hájíčka. Pro ty znalejší třeba ještě domovské město skupiny Reichenberg (Liberec). A co vlastně znamená název Krucipüsk? Na počátku kariéry v jednom rozhovoru v brněnském rádiu padla tato otázka na Tomáše Hájíčka, který odpověděl: „To nechcete vědět.“ Ale moderátor naléhal, že to posluchači musí vědět. Tak Tomáš řekl do éteru: „Krucipüsk je velká nasraná kunda. Mělo to vlastně značit Matičku Zemi, která toho má plný zuby. Takže jsem to trochu opepřil, aby to bylo punkovější, a když jsme to udělali v synonymu tak z toho vzniklo Kruci Püsk, prostě aby to mělo všechny ty atributy toho světského života.“
Ale abychom pochopili, s čím tak zajímavým přišel v rodících se svobodných devadesátkách Krucipüsk na hudební trh, je potřeba se podívat na muzikantský vývoj Tomáše Hájíčka ještě před vznikem kapely Krucipüsk a v čase couvnout až před Sametovou revoluci v roce 1989.
Že je Tomáš Hájíček celou svou osobou hudebník každým coulem dokládá fakt, od kdy se aktivně začal hudbě věnovat. Když v roce 1982 jako 15 letý fotbalista kondičně běhal v Liberci nad Botanickou zahradou kolem řadových svépomocí postavených garáží, uslyšel z jedné pootevřené garáže znít hudbu. Zastavil, zaklepal a zeptal se, jestli by si nemohl zahrát na bicí, řka, že to asi umí. Kluci nechali Tomáše zahrát a hned se stal součástí první kapely IQ 250. V roce 1982 hráli svoje bigbítové skladby ve složení Luboš Beránek (zpěv, kytara), Pavel 'Black' Černý (basová kytara), Vladimír Vokurka (kytara) a Tomáš Hájíček (bicí). Členem IQ 250 byl sice jen tři měsíce ale hudební křest měl úspěšně za sebou. A také se po této zkušenosti rozhodl, že si koupí vlastní bicí. Proto navštívil svojí babičku v kožené bundě po dědovi, koženkových kalhotách maminky a s čírem na hlavě aby mu půjčila na nákup bicích. Babička ani nemrkla, vzala Tomáška za ruku, došli spolu na vlakové nádraží a tam svému vnukovi řekla, ať už se nikdy nevrací. Chtěla mít ze svého vnoučka sportovce. Tomáš z nádraží neodjel, ale začal zde vykládat nehašené vápno a cement a za měsíc si naspořil dostatečnou částku na vysněné bicí. S velkou slávou si pak jel koupit do Chrastavy krásný Amátky od jednoho jazzmana, který hrál v Kavárně Nisa v Liberci.
Další kroky vedly Tomáše Hájíčka do skupiny § 202, která v té době hrála ve složení Roman Lánský (zpěv), Ivan Macháček (kytara), Miroslav Macháček (basová kytara) a Petr Grunza (bicí) převzaté skladby Sex Pistols, Ramones nebo Extempore. Po odchodu kytaristy Ivana na studia do Prahy se formace zredukovala na spolek Duo Fraumann, v obsazení Tomáš Hájíček bicí a Martin Schleger kytara. „V Ostrově nad Ohří se pořádal v osmdesátým druhým nebo třetím takovej větší fesťák alternativních kapel. Byl jsem tam s klukama z kapely § 202. Tam jsme dostali od pořadatele nabídku, že příští rok na tomto fesťáku můžeme vystoupit, takže jsme založili skupinu Oi!Oi! Hubert Macháně ve složení Ivan Macháček (kytara, zpěv), Miroslav Macháček (basová kytara) a Tomáš Hájíček (bicí, zpěv), která původně vznikla jen pro tento fesťák“, popisuje zrod kapely v seriálu Bigbít bubeník Tomáš Hájíček. Repertoár byl nazkoušen během měsíce.
Na stránkách kapely kytarista Ivan Macháček poodhalil dění kolem zrodu a názvu skupiny: „Potřebovali jsme ještě povolení zřizovatele a tak Tomáš ukradl na škole razítko organizace SSM. Ale neměli jsme pro kapelu jméno. Jednou jsme seděli u Mirka a přemýšleli o názvu. Měl tam nějaké Bravo, kde byly fotky jakési šílené německé kapely s názvem Hubert Kah. Hubert se nám všem líbil. Macháně byla postava z tehdy populárního filmu Jára Cimrman ležící, spící. Byl to známý škrtič a dvojník císaře Františka Josefa. A tak vznikl název Oi! Oi! Hubert Macháně. To Oi! se nám všem hodně líbilo. Nikdo z nás tehdy nevěděl, kdo to jsou skinheads a co znamená Oi! (Oi! pochází z londýnského nářečí, zkrácením pozdravu Hi! nebo Hey!, používaného kapelou Cockney Rejects, posléze název skinheadského hudebního směru), a i když jsme znali kapely jako Angelic Upstarts, Sham 69, Cockney Rejects a další, které jsou dnes považované za skinheadské, pro nás to tehdy byla jen další vlna punkových kapel navazující na Sex Pistols, Clash a Damned. V létě 1985 jsme Tomáš a já jeli na čundr do Hradce Králové, kde měl bydlet člověk, který měl spoustu punkových desek. Tenkrát se těžko sháněly jakékoliv punkrockové nahrávky. Tak jsme se seznámili s Kamilem Kubrychtem a pustili mu naší kazetu. První jeho reakce byla: 'Ty vole, vy jste první skinheadská kapela v Čechách! To musím pustit klukům v Praze'. A tak se z Oi! Oi! Huberta Macháněho stala skinheadská kapela, aniž bychom se o to jakkoliv přičinili. Ani jsme se jako skinheads neoblékali, Tomáš měl svoje punkové období a na mě v Ostrově křičeli: „Žbirko, hraj!“ Stále jsme se považovali za pankáče. Ale v Praze už tenkrát bylo několik rádoby skinheads, mezi kterými se naše nahrávka rychle rozšířila. Později Landa s Matáskem naši nahrávku uváděli jako impuls k založení skupiny Orlík. Dokonce Lou Fanánek Hagen někde popsal, že hlavním impulsem pro vznik Tří sester byl Oi! Oi! Hubert Macháně.“
V roce 1986 se kapela rozpadá na Hubert Macháně a Hájíčkův Oi! Oi! Hooligans, který ale neměl dlouhého trvání. Revoluce v roce 1989 zastihne všechny hudebníky na vojně. Po skončení služby vlasti se chlapci kontaktují, obnovují kapelu s pozměněným názvem Hubert Macháně a u vydavatelství Globus International v roce 1991 během tří dnů a tří nočních pařeb vydávají svoje první a poslední LP Hubert Macháně – Zazdili nám WC!!!, kde jsou skladby původního Oi! Oi! Huberta Macháněho a několik skladeb Oi! Oi! Hooligans. Zlomové vystoupení Macháňovců se konalo v roce 1992 v Praze 8 v Klubu Ládví, kde vystupuje i nově vzniklý Krucipüsk. Při nástupu 'Huberta' na pódium začaly hlasy z publika křičet: „Hájíček je prase!“, což byla reakce na skinheadský festival v Bzenci, kde Hájíček na hajlující publikum vystrčil svůj holý zadek. Po odehrání asi pěti písniček se z publika ozvalo: „Liberečtí skíni se styděj za to, že jsou z Liberce!“ Poté baskytarista Mirek Macháček pokládá basu na pódium a odchází do zákulisí. Tím koncert končí. Tomáš Hájíček se po koncertě nechává slyšet, že už bude jen zpívat s Krucipüskem a bude mít od skinů pokoj. Poslední koncert 'Huberta' byl v červnu 1992 v Liberci v hospodě Růžový palouček. Před plným sálem naposledy zahráli jako Hubert Macháně a v druhé půlce koncertu hráli skladby od Ramones. A tím oficiálně ukončili činnost kapely. Tomáš Hájíček ještě chvíli vypomáhá na bubenické stoličce v kultovní liberecké rockové skupině Solomon Bob a jistil od bicích Tři sestry na jejich letním turné po smrti bubeníka Jiřího Hadra Brábníka. Tím končí pestrá bubenická cesta Tomáše Hájíčka a můžeme se společně podívat, jak se z Tomáše Hájíčka bubeníka stal zpěvák a frontman a kde a jak se zrodila skupina Krucipüsk.
V Liberci působila v osmdesátých letech thrash metalová skupina Veteš, ve složení Pavel Zadražil (kytara), Petr Slavík (basa), Michal Bubák (zpěv) a Jan Zrůst (bicí). Stylově hrála thrash metal, hlavně skladby od Slayer, Metalliky ale i svoje vlastní skladby. Tomáš Hájíček je viděl na jednom z Libereckých festivalů. Se zaujetím je při pivku poslouchal, ale pak otevřel pusu zpěvák a celé vystoupení Veteše pohřbil. Jak už měl Tomáš upito, vylezl na pódium, odstrčil zpěváka a svahilsky dozpíval s kapelou jejich set. Pak se vrátil ke svému pivu. A najednou se po koncertě objevili u jeho stolu hudebníci z Veteše bez zpěváka a oslovili Tomáše, jestli by s nimi nechtěl zpívat. Právě tady se zrodil z bubeníka zpěvák, nenapodobitelný frontman a skupina Krucipüsk. Přibližně po měsíci zkoušení do sestavy ještě nastoupil Petr Paulus jako druhý kytarista.
Debutové album skupiny Krucipüsk v mladé porevoluční době vtrhlo mezi české posluchače s razancí buldozeru. Byly tu už první tvrdé hardcore nahrávky (Czechcore S.R.K. - Only From Extremist 1990, Michael's Uncle - The End Of Dark Psychedelia 1990, Našrot - Destructive Tour 1991, Radegast - Otrávená generace 1992), punkových desek tu bylo ještě víc (Plexis - Půlnoční rebel 1990, Visací zámek - Visací zámek 1990, Šanov 1 - Konec světa 1990) a thrash metalových skupin tu bylo také dost (Debustrol - Vyznání smrti 1988, Assessor - Invaze 1990, Arakain - Thrash The Trash 1990, Kryptor - Septical Anaesthesia 1991) ale tak povedený hudební hybrid jak už bylo výše popsáno - crossover thrash metalu a hardcore punku tu zatím nikdo nepředvedl.
Album bylo nahráno v sestavě Pavel Zadražil (kytara), Petr Paulus (kytara), Petr Slavík (basa), Jan Zrůst (bicí) a Tomáš Hájíček (zpěv). Krátké úderné songy a vtipné texty se prolínají celou nahrávkou. Hájíček to do posluchačů hrne pod parou, kytary sekaj rify a basa s bicími to žene kupředu jako americkej dýzlák, vytočenej do kritických otáček. S čím se na své cestě potkají, z toho lítají třísky. Mosh alá Sucidal Tendencies je namístě. Mezi pomalejší songy patří např. "Hej, stará votevři" nebo "Brácho vem mě ven". Stačí pozorně poslouchat texty a máte dobrý přehled, jak v té době Krucipüsk žil. Pro příklad skladba "Birthday" (Je to jak špatej sen, jsem sám s Jackem bez sody a prkno s kolečkama. Birthday! Jen já a Jack, my jsme ok, zůstaneme jenom my dva, jen já a Jack jsme ok, von do mě nedělá.) Zvuková kvalita nahrávky sice není kdoví jaká (má takový plechový zvuk) ale vynahrazuje to rachotící nezastavitelné nasazení skupiny. Obal v duchu skate scény vytvořil pro kapelu grafik Michal Panzer Musil (byl grafickou duší značky Final nebo Mighty Sounds). Produkce nahrávky se ujal zpěvák Tomáš Hájíček a nahrávku mixoval a zaznamenal Volkmar Midtke.
V březnu 2026 při příležitosti narozenin Tomáše Hájíčka proběhl rozhovor v Publicastu Jakuba Malovaného, ve kterém nám zpěvák prozradil podrobnosti vydání prvního alba Ratata: „Na začátku kariéry jsme začali hodně jezdit s Kabátem, který měl ten start trochu rychlejší. Pořádali jsme Kabátu koncert někde nad Libercem pod Ještědem, a když už jsme ho pořádali, tak jsme se jim přifařili s Krucipüskem jako předkapela. Kabát na nás koukal a po koncertě nám řekli, že to bylo dobrý a že nám to pomůžou vydat. Na Monitor přinesli náš demosnímek pan Špalek s panem Vojtkem a řekli manažerům, že tahle kapela je dobrá a vydejte to. Takže takto se to seběhlo. Proto jsme první desku vydali u pražské firmy Monitor. Kabát nám v začátcích pomohl dost. A já si toho vážím, protože Špalek není žádnej hlupák, texty má prostě geniální, světový a ti kluci hrajou naprosto parádně. Kabát je u nás jednička, tak to je a je to tak správně. Mají za sebou kus práce, oni maj vodježdíno.“
Mám na tu dobu hezkou vzpomínku, jak jsem se k této kapele sám dostal. Byl jsem u kámoše, který měl dobrý kontakt tehdy do NSR (Německá spolková republika) a u kterého jsme všichni hudby dychtiví závisláci nahrávali kazety. Zrovna mi nahrával desku Lights Camera Revolution od mých oblíbenců Suicidal Tendencies, kouknul na mě a říká: „Když se ti tak líbí 'EsTý', tak právě vydali desku čeští Suicidal Tendencies“. Hned druhý den jsem vyrazil po přednáškách na Můstek, kde na rohu vstupu do metra byl kultovní krám s hudebninami Hudební nástroje, kde jako první v Praze měli všechny nové české i zahraniční desky. Hned jsem zakoupil jedno z mých prvních CD (první bylo S.O.D. - Speak English Or Die!). Doma jsem cédo vrazil do tátova přehrávače, v němém úžasu jsem chvíli poslouchal a pak jsem začal křepčit po pokoji v tónech Ratata. Když jsem posléze Krucipüsk viděl ve strahovském klubu 007 v Praze, bylo mi jasné, že se do budoucna budou dít věci. Nemýlil jsem se.
Resumé: Ta deska má v sobě něco přitažlivého i v dnešní době. Drsná, hranatá směska thrashe a melodického hardcoru bez jakýchkoliv příkras. Prostě jízda se vším všudy. Debut zaujme textovým i hudebním nadhledem, specifickým humorem ale hlavně je to svérázně podmanivý nářez, umocněný vokálem Tomáše Hájíčka. Tato nahrávka je stále platným historickým připomenutím, s čím před lety Krucipüsk vtrhnul na pódia, která znamenají svět. Nezapomenutelný pomník prvních svobodných nahrávek, nově vzniklých kapel a prvního tvrdého crossoveru v českých luzích a hájích. Kelly doporučuje: kultovní nahrávka a první CD, které patří do hudební knihovničky každého milovníka drsné ale melodické české hudby i když ji ocení jen opravdoví hudební fajnšmekři.
V roce 1992 měl zpěvák Tří sester Lou Fanánek Hagen svoje krátké skinheadské období a vydal svojí první sólovku Hagen Baden. A na této desce je i song "Kawasaki". Je to oslavná píseň na Tomáše Hájíčka a jeho zálibu v silných strojích, která se mu v budoucnu málem stane osudnou. Zřejmě byl ve Třech sestrách dobrým bratrem na pódiu i v nálevnách.
Nad Libercem sněží, je to hnusnej kraj, Tomáš Hájíček je však svěží motorkář.
Jezdit v zimě může, soli je odolný, dva metry těla, voblek z kůže bytelný.
V Ještěd kola zatíná na okrese jediná Kawasaki zelená,
v Ještěd kola zatíná na okrese jediná Kawasaki zelená,
v Ještěd kola zatíná na okrese jediná Kawasaki zelená,
Hubertice naříká, že je pro něj jediná Kawasaki zelená.
Když policajti staví, Hájíček jede pryč, jezdit rychle ho totiž baví, dvěstě a víc,
nikdo ho nedohoní, motorku tuhle znaj, v okresu barvou, počtem koní je jediná.
Během roku 1993 Krucipüsk absolvoval turné s Debustrolem a Kabátem. Vzrůstající zájem o kapelu dosvědčuje i její účast na kompilačních albech Ultrametal 3 nebo 13 fláků od Kaťáků. I nadále se intenzivně koncertuje a připravuje se materiál na novou desku.
Na novou desku jsme si ale nakonec museli počkat dlouhé čtyři roky. Očekávání bylo veliké. Album bylo nahráno ve stejné sestavě, jako debut. Nahrávka začíná stejnojmennou písní, kdy se na posluchače vyřítí rychlý punkový song, okořeněný trubkou, pozounem, saxofonem a Tomáš Hájíček vystupuje jako principál cirkusu s klaunským červeným nosem. Proboha, co to je??? To že je ten vostrej Krucipüsk? Jsem strašně zklamán. Už na druhém počinu ale kapela jasně ukázala, že crossover v jejich podání bude čerpat z daleko širší hudební nabídky, než je thrash a hardcore. Materiál na nahrávce je velmi pestrý, jsou zde tvrdé songy ("Signora a králík Manfred"), krásné balady s úderným refrénem ("H – song")", sranda vypalovačky ("Go! Go! Schimmy!") nebo valivý hardcore válec ("Bullshit") a probleskují i daleko experimentálnější věci.
V songu "Říkej mi prostě Harry" se zpěvák vyznává ze svých tužeb (Občan je na to zvyklej a Vinnetou, to bylo jméno mami, budu Harry, budu Harry! Já chci bejt taky slavnej a za vodou, né kecky plný slámy, budu Harry, budu Harry!). Tomáš zpívá, deklamuje, pitoreskně křičí či šeptá a stává se nezaměnitelným poznávacím znakem Krucipüsku. Jako bonus je na konci alba remix skladby "Snad jsem to zavinil já" od Olympicu. Úvodní skladba "Cirkus dneska nebude" se stane do budoucna v koncertním set listu představovačkou celé kapely. Produkci nahrávky zajišťoval Milan Špágr Špaček. Album bylo výborně zvukově ošetřené, protože ho mixoval a nahrával Miloš Dodo Doležal ve svém studiu Hacienda. Tím ale materiál ztratil na syrovosti oproti debutu a je uhlazený a naleštěný. Mně osobně ta ztráta syrovosti dlouho strašně vadila a neměl jsem tuto desku v oblibě. Kdo znáte mix Doda třeba u Arakainu na albu Salto mortale z roku 1993 víte, o čem mluvím. Také mně vadilo, že každá píseň je skoro jiný hudební styl a to jsem v té době vůbec neuměl poslouchat, natož ocenit. Postupem času a mnohonásobným opakováním jsem konečně pochopil, že Krucipüsk bude mít každou desku jinou a navrch každou skladbu z jiného hudebního soudku. Až poté jsem konečně docenil skvělý zvuk, parádní dynamiku a malebnost materiálu. O zpracování obalu se opět postaral Michal Panzer Musil.
Resumé: nenechte se zaskočit prvním songem, po něm následuje pestrá hudební kolekce, která vás nechá nahlédnout do specifické hudební kuchyně skupiny. Ubylo neurvalosti, přibylo melodií a nápadů. Budete se náramně bavit. Od této desky lze říct, že se Krucipüsk vydává cestou širokého crossoveru, kdy mu žádný hudební směr nebude cizí.
Po vydání druhé desky Krucipüsk mohutně koncertuje a fanouškovská základna rychle roste. Na novou desku tentokrát nemusíme čekat tak dlouho – po dvou letech spatří světlo světa. A principál Tomáš Hájíček poprvé vyměnil sestavu celé skupiny. Jak řekl v rozhovoru na One Air hudebnímu publicistovi Pavlu Kučerovi: „Já jsem po dvou deskách najednou zjistil, že potřebuju jít hudebně ještě někam jinam, ale zbytek kapely už stagnoval. Už jsem věděl, že z nich prostě nevymačkám víc, než co jsem z nich vymačkal na těch dvou deskách. Chtěl jsem mít kolem sebe lidi, co něco uměj a maj ten nástroj zmáklej. Už mi nestačilo to jednoduché punkové drhnutí, už jsem tam chtěl mít víc těch jemných muzikálních nuancí. A protože já mám rád naprosto všechny hudební směry, tak jsem začal hledat muzikanty, kteří nebazírují jen na jednom žánru. Když řeknu blues, zahrají blues, když řeknu thrash, vyseknou thrash. Prostě aby to byl opravdu ten crossover, jak jsem si ho představoval. Chtěl jsem tam vždycky namíchat všechno, co mě baví.“
Post kytary nově obsluhuje Aleš Makyta (King Size), bicí nástroje Tomáš Marek (spousta libereckých skupin) a místo basy se zpočátku používal sequencer. Ale po pár měsících zkoušení se začal hledat baskytarista. Zkouší s nimi například Cizák (Debustrol), Peknuša (Drobný za bůra, Solomon Bob) a posledním, který nakonec zůstává na tomto postu, je stará páka Karel Adam (Vitacit, Citron, Kreyson).
Třetí fošna a co je nového? Nová sestava, nové nápady, nové hudební směry. Album představuje zřetelný stylový posun od původního crossoveru thrash metalu a hardcore punku k energickému rock'n'rolu až hard rocku, s funky nádechem a někdy i tanečními rytmy. Touha Tomáše Hájíčka míchat vše, co se dá, je zcela zřejmá. Úvodní song "Bigada baby" je temná, hutně se valící skladba, druhá "Godzila" je veselý až taneční punkový song a třetí zářez "Gól!" má třetí hudební příchuť, skvělá píseň s funkovým nádechem a zábavným textem. Čtvrtý track "Madam" je zase skoro až metalový příběh. Song "Xindl" má velmi poetický text, jak se vypořádat s Bohem, kterému se nelíbí váš hudební styl (Ty brďo motor zaječel, pánbů vyletěl a zařval May day!, hey ty jsi lotr, asi se urazil, tak jsem si uvařil zase tu kaši, co se mi po ní splaší, kytara! basa! bicí! Krucipüsk! Motor! Hudrej si jinde, papápa, fuj ty starej xindle, papápa). Dunivě znějící pecka, jako když vyjede banda harlejářů v kůži po zimě z garáže na asfalt. Nahrávka je opět o kousek méně agresivní, než předchozí dvě alba. Vzletnější skladby se střídají s těmi hutnějšími a tím vzniká velmi barevná kolekce, která rozhodně nenudí. Zvuk nahrávky je perfektní, všechny nástroje jsou dobře vyvážené a jsou skvěle srozumitelné. Na koncertech je ale tato deska hodně opomíjená. Zpěv i texty jsou stále na vysoké úrovni a poetika Tomáše Hajíčka se již stává pověstnou. Asi nejznámější songy jsou "Godzilla", "Madam" nebo "El Toro", ke kterému byl natočen videoklip. Produkce alba se ujal sám Tomáš Hájíček, mastering provedl Michal Pekárek a mix obstaral opět Miloš Dodo Doležal ve studiu Hacienda. Obal graficky navrhl již dvorní grafik skupiny Michal Panzer Musil a skupinu zvěčnil Adolf Zika (český fotograf, režisér, filmový producent).
Resumé: bezvadně šlapající metalově rocková deska, šmrcnutá funky náladami s vtipnými texty ze života. Můj kámoš muzikant by použil terminus technicus slušnej bigbít. Neporovnávejte jednotlivá alba mezi sebou. Přistupujte ke každé desce, jako byste předešlou nahrávku neznali. Když nebudete srovnávat, nic očekávat a budete nezaujatě poslouchat, pak si tuto hudební nálož náramně užijete. Mějte svou hudební duši otevřenou a pak se rozhodně nebudete nudit.
Po vydání třetí desky odchází kytarista Aleš Makyta a na jeho uvolněné místo nastupuje Robin Davídek (Motorband, Vitacit). Zanedlouho odchází i bubeník Tomáš Marek a nahrazuje ho Pepa Cigánek (Habera, Wain). V roce 2000 Cigánka vystřídal Daniel Hafstein (Mewa, Kreyson, Vitacit, Motorband, Aleš Brichta), který však po třech měsících kapelu opustil a vrátil se ke své domovské kapele Mewa. Na jeho místo nakonec nastoupil liberecký bubeník Vojtěch Douda (Black Cat), který se stal stabilní součástí sestavy.
Čtvrté album se od začátku s ničím nepárá. Začíná hutným valivým zářezem "Bafomet a Mendes". Ale už druhý song "Pogo" se rozduní ostře z kopce (Nekecej, startuj a pojď, to pogo raketový pogo, jsi jako bitevní loď, to pogo, raketový pogo, a třeba po stropě lez, to pogo raketový pogo, buď jako urvanej pes. To pogo! Drž si kozy baby!). A třetí vál "My Way" je další rychlá tvrdá pecka.
Deska překvapuje svojí hutnou nadupaností, ohromným instrumentálním nábojem a bohatostí nápadů. Stylově se více vrací k říznému, dunivému heavy rock'n'rollu. I zde se objevují obohacující prvky funku nebo rapu, ale jsou vkusně vkomponované do tvrdého základu písní. Všechny hudební směry jsou ale umně skloubené a celá nahrávka skvěle drží pohromadě. Některé skladby mají až hororovou atmosféru. Texty jsou plné absurdního humoru, s prvky parodie. Dotýkají se náboženství, sexuality, mystiky, kriminality i smrti. Song Živý to znaj ve svém textu natvrdo popisuje velkou pravdu o životě. (Stoletej chlap do dlaní mi srdce vzal, řekl nebudu ti lhát, na světě je hochu fajn, ser na ty šajze věci, co tvoji hlavu drancujou, a žít ve zlatý kleci, je jako šukat s mrtvolou. A von to znal. A ten šedivěj chlap, čaroděj nebo král, podobu draka vzal, a do srdce mi nalil grál, seru na šajze věci, co moji hlavu drancujou a vim že živej sem a že jsou živý, co už nežijou. Poslouchej svoje srdce! Znaj - zapomínaj, živý to znaj - a na to umíraj, živý to znaj - zapomínaj, živý to znaj - a na to umíraj). V písni "Musím do Mexika" si zase Hájíček dost nevybíravým, dalo by se říci až punkově nasraným a nekomplikovaným způsobem vyřizuje účty s policajty, k nimž jeho srdce evidentně láskou nehoří. (Police Fuck You! Ty benga, benga, benga vypatlaný, strkaj prdel, prdel, prdel do lví tlamy, hrajou maso, maso, maso vo medajli, a já teď musím, musím, musím pryč vod mámy. Jedu do Mexika).
Album se setkalo s velmi příznivým ohlasem u fanoušků i recenzentů. Z celé jejich diskografie je hodnoceno jako jedno z nejlepších a získalo si kultovní status. Obal opět vytvořil Marcel Panzer Musil a v bookletu ke každé písni nakreslil samostatný artwork. Rohatá šklebící se lebka různě modifikovaná se do budoucna stane poznávacím znakem skupiny Krucipüsk. Foto skupiny zaznamenal Adolf Zika. Album si produkoval sám Krucipüsk, o mastering se postaral Tonda Rauer (Brian, Brain, Alkehol, Harlej) a bylo nahráno ve Studiu C v Plasech pod zvukovým dohledem Petra Slezáka.
Resumé: hutná kompaktní, skvěle šlapající a vysoce nasraně nekompromisní nahrávka, kde vše na sebe navazuje a nekonají se žádné experimenty ani hudební výstřelky s kritickými i humornými texty. Tomáš Hájíček zde ubral z experimentování a oroštoval plyn svého dunivého, peklem začouzeného stroje. Kelly doporučuje: pokud byl debut Ratata pro vás přeci jen příliš kostrbatý, tak toto CD musíte naprosto povinně zařadit jako dvojku do své diskografie.
Skupina následně absolvovala turné s kapelami Divokej Bill a Doga a pravidelně vystupovala na letních festivalech. V červnu 2002 kapelu opustili kytarista Robin Davídek a baskytarista Karel Adam. Na jejich místa nastoupili kytarista René Rypar (Eleison, Support Lesbiens, Portless) a basák Jarin Janek (Eleison, Benedikta).
Na páté desce Krucipüsk zúročil více než deset let existence a zkušenosti ze stovek živých vystoupení. Podle mnohých posluchačů i recenzentů bylo výsledkem jejich doposud nejlepší album. Nahrávka je instrumentálně na vysoké úrovni a aranžérsky velmi pestrá. Druide! vás okouzlí nejenom skvělou temnou někdy až melancholickou atmosférou, ale především syrovostí, opravdovostí, nápaditostí a Hájíčkovským nadhledem. Na některých skladbách se podílel dokonce smyčcový Quartet Apollo.
Mezi nejoblíbenější skladby, které se staly součástí koncertních set listů patří "Druide!" se svojí houpavou linkou a hutnou atmosférou, "Láska je kurva", kdy refrén na koncertech z plna hrdla zpívá samotné publikum (Zlý, dobrý, hořký, sladký, černý, bílý, vratký, je to boj ale krásnej, černej, bílej, žlutej nebo rudej, láska je kurva, každýho sundá, je to boj, ale krásnej!), skladba "Cesta", ke které vzniklo propagační video a "Rock'n'roll to není prdel!" Celá nahrávka se postupně uklidňuje až k předposlednímu songu "C'est La Mort". Snová melancholická nálada balady je umocněna v refrénu jemným hlasem Karolíny Kalandrové a Michaely Zemánkové. V této písni dokonce hostuje na basu producent Milan Cimfe. Jste uklidněni a chcete rozjímat, ale s poslední položkou přijde pecka mezi oči. Vybafne na vás veselý rychlý tří akordový šlapající song "Rock'n'roll to není prdel!" (Rock'n'roll to není prdel, je to kurva těžkěj vůz, vždycky trochu peklem smrděl, od Boha má hustej groove), který udělá náramnou tečku za skvělou nahrávkou. Jako když bouchnete prázdným půllitrem o dubový stůl a zvoláte: „Šlus!“
V textech se Hájíček tentokrát nechal inspirovat keltskou mytologií, kterou se pokusil propojit s naším současným životním zmatkem. Obratně žongluje se slovy a s typickým sarkasmem a břitkým humorem se vyjadřuje k tomu našemu směšnému lopocení, na kterém tak pošetile lpíme. Zpěvák nyní používá image vysoce postaveného člena keltské společnosti - druida s dlouhými licousy, vyholenými vlasy a copánkem. Zvuku a produkce se ujal Milan Cimfe ve studiu Sono (spolumajitel Sono studia), o návrh obalu se postaral Maťo Mišík (syn Vladimíra Mišíka) a skupinu opět vyblesknul Adolf Zika.
V Publicastu Jakuba Malovaného byl Tomáš Hájíček dotázán, zda vydáním desky Druide! v roce 2004 došlo v jejich kariéře ke zlomu a stali se konečně respektovanou kapelou. Tomáš Hájíček odpověděl: „Von to vlastně žádný zlom nebyl, protože my jsme to doposud měli tak, že lidem to došlo, co jsme udělali, až po dvou letech. My jsme udělali desku a oni ji dva roky vstřebávali, než na to přišli, jak to tam celý je. Takže já jsem si pak zvyknul, že nám to holt u posluchačů nefunguje hned. Ten »Druide!« také nefungoval hned. Až za dva roky to posluchačům docvaklo. My jsme vždy tu muziku dělali tak, že byla něčím jiná a ojedinělá, takže nebyla úplně na první poslechnutí pochopitelná. Proto když byl křest »Druide!« tak to bylo normální, rok koncertů byl normální a až po dvou letech najednou slyším lidi v publiku, jak křičí Druide! Druide! a Láska je kurva. A teprve tak po pěti letech jsem poprvé zkusil dát posluchačům Láska je kurva, ať to zpívaj. A najednou jsem zjistil, že to všichni uměj a že to vopravdu zpívaj.“
Málo známým je ale názor Tomáše Hájíčka na tuto posluchači vysoce hodnocenou nahrávku, který jsem zaregistroval v jednom starém rozhovoru. Podle jeho slov desku nemá moc rád, protože vydavatelství mělo před plánovaným turné s Kabátem představu o větší komerčnosti připravovaného materiálu. Rozhodně prý neodráží to, co chtěli sami nahrát. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Asi to lze shrnout do lakonického konstatování, že tentokrát všechno špatné bylo pro něco dobré. Z donucení vznikla posluchačsky nejoblíbenější nahrávka Krucipüsku.
Resumé: jenom 36 minut trvající nejvíce komerční nahrávka, která má ale nejsilnější atmosféru ze všech jejich desek. Nic nechybí ani nepřebývá. Ale nemyslete si, že vás čeká nějaká popina, je to návykově melodické, tvrdě rockové album s nezapomenutelnými texty a skvělými výkony muzikantů. Hudbu na této desce složil převážně kytarista René Rypar a složil ji skvěle. Kelly doporučuje: třetí CD skupiny Krucipüsk, které je povinností mít ve vaší hudební knihovničce.
Po vydání pátého alba Krucipüsk absolvoval celorepublikové turné s kapelou Kabát, kdy v průměru vystupovali před 15 000 diváky. Po tomto megaturné Krucipüsk koncertoval ještě na řadě velkých i menších českých festivalech a odehrál až 90 koncertů za rok. V roce 2005 odešel kytarista René Rypar do kapely Support Lesbiens a na jeho místo nastoupil Jarmut Gabriel (Mewa). Po kytaristovi odešel i baskytarista Jarin Janek do své domovské skupiny Benedikta. Na postu baskytary chvíli vystupoval slovenský hudebník Maťo Ivan (BSP, Chameleón) ale v roce 2006 Maťo ze skupiny odešel a jeho post baskytaristy zaujal producent Milan Cimfe. Kapela v tomto novém složení pokračovala v koncertní činnosti a připravovala materiál na další album.
Nové šesté album překvapilo. Mnohé posluchače a recenzenty nemile. Má ze všech nahrávek nejkratší stopáž, je ještě o minutu kratší, než Druide! a čeká nás pouhých 35 minut hudby. A k tomu song "Hola hou" začíná jedna a půl minutovým blbnutím kapely než se vůbec začne hrát. Jak už napovídá vodácký pozdrav Ahoj, který je i názvem alba, image skupiny i vyznění nahrávky má nádech po vodním živlu. Frontman a celá kapela na společné fotce oblékli pruhovaná námořnická trička ale image druida s licousy si frontman prozatím ponechal, i když vousy nechává dorůstat.
Základní skromné nástrojové obsazení vede k přímočarosti materiálu. A znovu se objevuje hudební experimentování. Z minima nápadů se snaží muzikanti vytěžit absolutní maximum a někdy jsou nápady ohoblované až na kost. Po nahrávce Druide! se zdá Ahoj skoro jako neúplná nedotažená nahrávka, něco jako demosnímek, který se bude teprve rozpracovávat. Rozhodně se ale nedá říct, že by nové album nějak vyměklo. Jenom se nesmí srovnávat a je potřeba si ho naposlouchat. Desku otevírá sžíravá prezidentská kritika "Hümnüs". Rychlé pochodové tempo, dva těžké motivy, sbory a máme otvírák podle všech měřítek Krucipüsku. Druhá "Ahoj" je pomalý valivý agresivní hardcore par excellence. Třetí "Dealer" je opět syrový hardcore ve svižnějším tempu. Následuje vodní song "Morski pas", ke kterému vznikl animovaný videoklip. Za zmínku stojí filosofický text písně "Proč?" (Proč lidskou rasu neosloví vyšší duch, proč rozum věšíme na kříže, proč jsme jak zhoubnej nádor a co dělá Bůh, když snažíme se rozbít mříže, ajajaj, vesmír je velkej, ajajaj, a led tak tenkej). Na odlehčení a naprostou pohodu tu máme song "Hola hou" a závěrečnou "Éo, Éo" jen s akustickou kytarou a jemnou rytmikou.
Po zkušenosti s vydavatelstvím u minulé nahrávky Druide! se Tomáš Hájíček rozhoduje, že si Krucipüsk do budoucna bude vydávat desky sám. Tím se bude eliminovat tlak, jak má výsledná nahrávka vypadat a znít. O mastering, výsledný mix a nahrání se postaral Milan Cimfe v Sono studiu. Skupinu nafotil Adolf Zika a obal ztvárnil kapelní grafik Panzer Musil. V nové vydavatelské éře se manažerkou kapely stává manželka Tomáše Hájíčka, herečka Iva Buková.
Resumé: tvrdá, syrová ale zajímavá deska. Hustý, skvěle namixovaný zvuk a hráčské výkony jsou jako vždy na vysoké úrovni. Co chtěl tentokrát Krucipüsk sdělit, to nám řekl na 35 nenudících se minutách a přitom si ještě zablbnul. Kdo přijme fakt, že si Krucipüsk vždy dělali a dělají doslova co chtějí a nebude očekávat něco jako Druide!, pak tuto nahrávku ocení. Opět v žilách Krucipüsku klokotá crossoverová krev.
Celý rok 2007 jedou Krucipüsk turné k propagaci alba Ahoj. Na konci roku vyšlo koncertní DVD Pardon, které zachycuje křest alba Ahoj v pražském klubu Roxy. Jak jste si již všimli, hudebníci se mění, Krucipüsk zůstává, takže máme tu opět změny v sestavě. V roce 2008 došlo k výměně na postu baskytaristy. Za Milana Cimfeho přišel Marek Haruštiak (Five O'Clock Tea, Dymytry, Chameleon, Victoria).
Na sedmé nahrávce se pokračuje v nastoleném stylu desky Ahoj. Jen se zase o kousek zahustila crossoverová polívka a přitvrdilo se. Všechny skladby se nesou ve valivém, groovem zatěžkaném soundu. Jakoby si Krucipüsk našel polohu, která mu teď vyhovuje. Nahrávce obrovským způsobem prospěl nový baskytarista Marek Haruštiak, který hraje klasickým prstovým stylem funky/slap a neskutečně nahrávku obohatil. Strejda Tomáš (tak se zpěvákovi s oblibou říká) se ve svých textech kriticky vyjadřuje o společnosti, zamýšlí se nad smyslem života a jako každý starší člověk lpí na tradičních hodnotách. Svůj fotrovský pohled na moderní děti a řešení nastíněného problému vystihl naprosto dokonale v písni "Krupicová kaše" (Dětičky ručičky nenechavý, knoflíčky čudlíčky to je baví, kybernetická generace, mozečky sosají informace, nechci bejt zlej. Jedna facka, druhá facka, třetí facka, čtvrtá, facka, to je známka nevole, zvedni svoji prdel synku, podívej se po kyslíku, jezdi třeba na kole). Někdo by mohl polemizovat, proč je Krucipüsk u posluchačů stále tak oblíbený, když má tak proměnlivě nevyrovnaný hudební obsah svých nahrávek. Možná je to právě proto, že umí stále hudebně překvapovat a sdělí vám to po lopatě ve svých textech. Jednoznačně vítězí opravdovost, textová výstižnost a uvěřitelnost zpěváka Tomáše Hájíčka. Tvoří hudbu ze srdce a jak to cítí, která rozhodně nenudí. Bez příkras, bez kompromisů. Proto je jejich fanouškovská obec po sedmi zářezech a neustálém koncertování mohutná a věrná napříč generacemi. Tomáš Hájíček změnil svojí image druida s licousy do podoby vlasatého a fousatého Rýbrcoula z doby dávno minulé tam od nás ze Sudet.
Na podporu nahrávky Amen byl na píseň "Kafe a cigára" natočen videoklip a kapela jela k desce stejnojmenné turné. Album bylo nahráno v ikonickém Studiu Svárov (J.A.R., Lenka Dusilová, Aneta Langerová) pod dohledem zvukového inženýra Lukáše Martinka, který celou nahrávku i mixoval. Obal s českým lvem, který má na hlavě čepici Švejka pochází opět z dílny Marcela Panzer Musila. Skupinu na foto zvěčnil Adolf Zika. Managment zatím zajišťuje Iva Buková a nahrávku si opět Krucipüsk vydal sám. Tato poloha, kdy nejsem odkázán na libovůli vydavatelství je pro Krucipüsk naprosto osvobozující.
Resumé: Krucipüsk se inspiroval a absorboval mnoho hudebních stylů a ve svém pekelném kotlíku v Reichenbergu na úpatí Jizerských hor uvařil svůj svojský originální styl, který nekopíruje ani nesklouzává k laciné zábavě. Hudba je stále dostatečně tvrdá a hutná a je prokládána různými stylovými odbočkami, které jsou v silném protikladu k tvrdým částem skladeb. Začíná se více experimentovat, to je jasně z nahrávky slyšet. Texty na albu jsou srozumitelné a zřejmé na první dobrou. Hudební výkony všech zúčastněných opět bez jakýchkoliv výhrad.
V roce 2010 ztvárnil Tomáš Hájíček roli učitele Horáka v českém dramatu Bastardi. Ve filmu hrála i jeho manželka, tehdy již velmi těžce nemocná Ivana Buková v roli zástupkyně ředitele školy. Po skončení natáčení chce Tomáš začít pracovat na nové nahrávce ale od spoluhráčů se dozví, že se jim nechce. Tak se frontman a zpěvák skupiny Krucipüsk rozhodne k vydání své první sólové nahrávky.
Hudba a zpěv: Tomáš Hajíček. Texty: Tomáš Hajíček. Veškeré nástroje nahrál: Tomáš Hajíček. Hudební produkce: Tomáš Hajíček. V bookletu už moc dalších jmen nenajdete. Ale je zde ještě zmíněna manažerka a manželka v jedné osobě Ivana Buková, její dcera Barbora Buková u doprovodných vokálů a osvědčený grafik Marcel Musil. Vedoucí souboru Krucipüsk si chtěl zkrátka udělat svoje album, tak si nahrál svoje album. A proč vlastně? Jak novinářům sdělil: „Když už mám to studio, tak proč ho nevyužít, ne? V kapele demokracie nefunguje, protože kdyby si každý hrál, co chce tak tu nahrávku nikdy nedáme dohromady. Takže v kapele jsem autokrat a mám poslední slovo ale mám ke svým spoluhráčům respekt a úctu a poslouchám, co mi ostatní k tomu říkají. Když máte kapelu a chcete aby kytarista něco zahrál, tak mu musíte dát prostor, aby to zahrál. Když si to nahrajete sám, je to naprosto přesně tak, jak to slyšíte ve své hlavě. Zatím pouze na této nahrávce je crossover podle mého gusta, od thrash metalu přes soul k rythm and blues a spousta dalších hudebních podivností a uliček.“
Tato hudební kolekce je vysoce experimentální nahrávka bez limitů. Každý song je důkazem hudebního i básnického multitalentu Tomáše Hájíčka. Na minimálním prostoru rozehrává velké divadlo, jehož je režisérem i hlavním hrdinou zároveň. Jednou vystřihne pekelnický punk, patrně nejlepší skladba desky ("Bába z pekla"), potom si štrejchne jazz ("Sen"), rozbalí svižný rock'n'roll ("Von muzikant") a na závěr usedne s akustickou kytarou a harmonikou k táboráku ("Bejvá i dobře") a zazpívá si se svou láskou a její dcerou.
Hájíček se ale nepředvádí - celý ten domnělý žánrový exhibicionismus je pouze hra, zahraná od srdce a především velmi dobrá zábava. Natolik dobrá a osobitá, že vás tahle deska jen tak neomrzí. Stejně jako text písně "Mám svůj rytmus" (Tohleto na každej pád, to se dá dokola hrát). Album zní, jako když malé dítě dostane pod stromeček klávesy a dětskou kytaru a celé svátky zkouší, jaké zvuky lze z nástrojů vykouzlit, co k sobě ladí a kolik naprogramovaných stop zvládne piáno zahrát nejednou. A k tomu spousta smyček, nesouzvuků, disharmonií ale všechno je geniálně poskládané tak, aby každá skladba měla stále hlavu a patu.
K propagaci alba vznikl videoklip k písni "Cigáni sexy". Že by inspirace z účinkování ve filmu Bastardi? Na turné ke 'Kocourovi' se Hájíček zastavil i v pražském klubu Rock Café. Kdo jste tam někdy byl na koncertě víte, že je to opravdu malý klub, ve kterém se ale dají uspořádat velké koncerty. A to se stalo i tentokrát. Tomáš Hájíček na pódiu přivítal svůj 13. hlavý big band. Dvoje dechy, čtyři sboristky, africké bubny, bicí, kytary a piáno! A tento hudební one man projekt byl naživo naprostá bomba. Jsou to vlastně úplně normální písničky s tradiční kompoziční stavbou, melodiemi a srozumitelnými texty. Na vyšší level hudbu posouvají použité aranže, zapálení frontmana a živý přednes.
Resumé: tak předně toto album není Krucipüsk. Je evidentní, že si Tomáš Hájíček natočil 'Kocoura' hlavně pro sebe, své známé, pro pár fajnových koncertů, zkrátka z čiré lásky k hudbě. Také si realisticky vyzkoušel, co v něm hudebně dříme a co zvládne jako one man hudebník zkomponovat. Crossover všeho se vším odrbaný až na dřeň. Obstál na výbornou a ještě podtrženou. A hlavně je to hudba od srdce, která uzdravuje. A tak to má být. Kelly doporučuje: pokud chcete pochopit hudební vývoj skupiny Krucipüsk na následujících dvou deskách, vřele doporučuji si 'Kocoura' naposlouchat, než budete pokračovat v dalším hudebním objevování. Sám jsem poznal 'Kocoura' později než následující dvě nahrávka ale až když jsem ho vřadil mezi desky Krucipüsku podle data nahrání, všechno do sebe zapadlo jako tři poslední kostičky puzzle. Mě samotnému to otevřelo oči, tedy hlavně uši. Určitě je to deska, která do diskografie Krucipüsku svým způsobem vlastně patří a bude ozdobou i vaší hudební sbírky.
V polovině roku 2012 dolehne na Tomáše Hájíčka obrovská bolest. V červenci podléhá rakovině ve věku 44 let jeho manželka a dlouholetá manažerka kapely Krucipüsk Ivana Buková. Peklo na Zemi. Odchází baskytarista Marek Haruštiak a novým baskytaristou se stal Richard Scheufler (King Size, Scheufler projekt). Začíná se připravovat materiál na novou desku.
Nálada osmého alba je melancholická, temná a skladby se převalují spíše v pomalých tempech. Občas vykoukne dokonce blues a celá nahrávka je řádně okořeněná funky náladou. Tuto náladu tam dostává přelétavá neposedná kytara Jarmuta Gabriela, i když s ní občas vysekne pěkně tvrdej riff, za který by se nemusel stydět ani James Christian 'Munky' Schaffer z Korn. Osmé nahrávce nesmírně prospěl nový basák Richard Scheufler, který nahrávku neskutečně zhutnil. Texty jsou opět brilantní, tnou do živého, nehrajou si na intelektuála a mají dar vystihnout podstatu věci. V pěkně tvrdé písni "Líbám rety tvý" se Tomáš Hájíček vykřičí ze svých obav (Řeknem si, proč to nemaká, princeznám rostou varlata, princové na draka, tahleta doba nebude tou mou, ořechovou). Další velmi povedenou skladbou je "Rodinnej diktát" s textem proti týrání dětí, což je bohužel v dnešní době opět velmi aktuální téma. Píseň je ostrá jak břitva a stejně ostrý je i text písně (Seš mrtvej! Děti se netrápí. Seš mrtvej! Děti jsou posvátný. Hajzle!. Šáhni na dítě, ty slizkej zmrde, co je co je, ti zkalibrujem prdel!). A najednou jsme úplně někde jinde, hudbou i textem. "Balada o krásném stewardovi" je blues funkový výlet mimo zavedené hudební mantinely Krucipüsku nebo vyloženě funky song "Viva la Havana". Největší překvapení však přichází na úplný závěr alba, kde se vyloupne krásný akustický "Zázrak", jako duet Tomáše Hajíčka a mladé herečky Natálie Řehořové, okořeněný ženským sborem. Vzniká tak asi nejvíce vybočující píseň Krucipüsku. Ale ono to paradoxně funguje a "Zázrak" je pak skvělým zakončením celé desky.
Celá nahrávka na mě dělá dojem, jakoby Tomáš Hájíček vzal koncept a široký hudební rozsah z písničkového 'Kocoura' a nahrál ho se svojí hudební squadrou. Jak se nechala kapela slyšet, tato deska prý bude mít ambice oslovit všechny generace posluchačů. Těžko odhadnout, jak zasáhl do tvorby Tomáše Hájíčka odchod jeho milované osoby. Útěk k sobě samému umně skryl za vizáží zarostlého, smutného Rýbrcoula, žijícího na samotě u lesa. Tou samotou se stal pro zpěváka domek v Ostroměři u Hořic, kam se Krucipüsk zavřel na nahrávání nového alba. Vzali s sebou jen zvukaře Honzu Brambůrka, který měl pouze zaznamenat, co bude kapela hrát. Ale postupem času začal do procesu zasahovat a nakonec se stal i spoluproducentem celé nahrávky.
Album bylo nahráno ve Studiu Hlásek a konečný mix a zvukovou režii měl na starost Standa Urban s Honzou Brambůrkem. Přední černobílou fotografii celé horské komunity i zadní fotografii kapely zaznamenal fotograf Jan Hromádka a grafiku navrhnul Panzer Musil. Manažerské povinnosti převzala po své zesnulé mamince její dcera Barbora Buková. A jak nám řekl Tomáš Hájíček: „Měl jsem představu, jak bude obal alba vypadat. Během nahrávání jsem ale úplně zapomněl na čas. A najednou tu byl fotograf a já obíhal Ostroměř a zval každého, kdo měl čas a oblečení před ostroměřskou budovu nádraží.“ Na ceduli s nápisem Ostroměř výrazněji vystupuje Krucipüsk. Pro mnohé posluchače bude nový materiál velkým oříškem, protože se po albech Ahoj a Amen opět hudebně uhnulo z nastolené cesty. A zase to není nahrávka ve stylu Druide!.
Krucipüsk si chce dělat hudbu po svém a jak to cítí a také se nesmí zapomínat na tlak tehdejšího vydavatelství, jak měla deska Druide! znít. Tím pádem podobná nahrávka jako Druide! nemůže do budoucna už nikdy vzniknout, i když je tak posluchačsky oblíbená. Proto je potřeba se zaposlouchat do nové tvorby a objevovat zamaskované drahokamy na nových nahrávkách a že jich nejdete plnou nůši, za to vám ručím. Síla tvoření je mocná a uzdravující, a ať už byla bolest Tomáše sebevětší, na hudbu nikdy nerezignoval.
Resumé: současný recept Krucipüsku je pořádný kus Living Colour, přiměřeně Red Hot Chilli Peppers, okořenit to pořádnou špetkou horského punku z Reichenbergu a celé to okořenit severským hard rockem. Pořádně to uválet a máte Rodinnej diktát. Nový materiál potřebuje vícekrát naposlouchat a pak to najednou začne růst a dávat smysl. Je to velmi sevřená nahrávka, zvuk je perfektně mixnutej a hudební výkony bez sebemenší výtky. Poetika drsná jak šmirgl papír a myšlenky popsány v textech bez uzardění. Dovolím si tady poznamenat pro všechny škarohlídy, kteří nepobírají experimentální polohy Krucipüsku, že tahle kapela má stále takový hudební rozhled a přehled, až mnohým jiným závistivě oči přecházejí. Kelly doporučuje: čtvrté CD skupiny jako ukázka crossoveru všeho se vším, která bude ozdobou vaší sbírky.
Uběhl pouhý jeden rok a Krucipüsk se hlásí s další deskou. Jak se píše v té době na webu Krucipüsku: Rok 2013 – práce je lék. Nic víc. Strohé, jasné potvrzení mé domněnky, že je hudba pro Tomáše Hájíčka terapií.
Na deváté nahrávce se pokračuje v hledání a soubor na ní dosáhl naprostého vrcholu svého hudebního experimentování. Je to v pořadí druhé album, kdy byla použita dechová sekce ve skladbách "Boombay" a "Kotě". Celá nahrávka je ale aranžérsky velmi pestrá. Taneční rytmy podtrhává jako host Roman Holý (J.A.R., Monkey Business, Sexy Dancers) v písních "Ó má ves" a "Avonojo". Hudba je klidná, ve středních tempech, někde má lehký taneční nádech a je takřka veselá i když texty opět tnou bez oklik do živého. Skupina nám servíruje rázovitý crossover ve formě zábavných písniček s pořádnou dávkou energie. Z jednotlivých songů čiší dobrá nálada, klid a hravost. Ale i na této nahrávce za to umí kapela pěkně vzít, například temná "Boombay" s dechovou sekcí nebo čtvrtý kvapík "Avonojo", jehož text je všeříkající (Vybrali jsme si sprostě vás, jsme kruci přidrzlý, strkat vám budem zas a zas, kraviny noblesní. Někdy to vypadalo tak, že se to vodpíská, prachy a sláva nepřijdou, Hasta la vista. A vono jo, vono to jde, a vono jo, vono to jde, popopo trénujem, železo válcujem).
Na minulé desce Rodinnej diktát jsem psal o poslední akustické písni "Zázrak". Přemýšlel jsem, zda to není svým způsobem tečka za tou velkou bolestí, kterou Tomáš Hájíček prožil. Ale až na této nahrávce poslední song "Ráj" jakoby potvrzoval moje myšlenky. Optimistická, zářící pomalá balada, doprovázená dětským sborem Koťata na mne působí jako naprosté vyrovnání se s osudem a přijetím své životní poutě (Máme různou víru, máme různej řád, Bože, dej nám sílu, slunce ať svítí, co víc si přát? Není se čeho bát, andělé hlídají nás shůry, stačí jen naslouchat a celej svět mít rád). Výstižněji to snad ani nejde popsat. Vše těžké je za námi, děkujeme, že žijeme a pokračujeme v naší hudební cestě. I vizuální stylizace, inspirovaná Indií o něčem vypovídá. Tomáš Hájíček vzal ostrou sekyrku, sedřel ze sebe svoje ochranné vagabundské mimikry a zůstalo mu jen příjemné strniště. Za svého života jsem potkal hodně lidí, kteří se pod těžkým životním údělem a s rozstřelenou psychikou obrátili k východním náboženstvím, úplně přeorganizovali svojí mysl, cestu životem a vrátili se jako vyrovnaní, silní a zdraví jedinci. Osobně si myslím, že zdůrazněná inspirace Indií a materiál na nahrávce má ukázat onu ozdravnou léčebnou cestu Krucipüsku.
Názory na album se různí, většinou je kritizované a nepochopené, na druhou stranu je nemálo posluchačů, kteří oceňují kreativní přístup kapely k nové tvorbě a vyzdvihují hravost, zábavnost a barevnost materiálu. Jde o poslední album kapely, pro které přebal vytvořil Marcel Panzer Musil. Fotografie na přebalu desky vznikla v pískovcovém dole v Krkonoších, obal je barevně velmi pestrý a celý booklet je tvarem písma i ornamenty situován k Indii. O zvukovou režii a konečný mix se opět postarala dvojice Brambůrek/Urban a vše bylo nahráno v Tajném studiu v Ústí nad Labem, odkud pocházel i dětský sbor Koťata.
Resumé: na první pohled i poslech je okamžitě zřejmé, že nové album je uvolněnější, pozitivnější a není tak temné, jako Rodinnej diktát. Na mne to působí tak, že v těžké a psychicky náročné době si Tomáš Hájíček pro radost sám nahrál Kocoura v troubě a zjistil, co lze všechno spojit do jednoho hudebního celku bez ovlivňování z okolí. Tu radost z vlastní tvorby, která na něj působila jako terapie následně otiskl do Krucipüsku. Podle mě tak neplánovaně vznikla hudební trilogie Kocour v troubě (jsem sám se svým smutkem a tvořím) - Rodinnej diktát (bolest a smutek musím ze mne ven) – Boombay (už vidím světlo na konci tunelu a jsem uzdraven). Proto desky Rodinnej diktát a Boombay naprosto bourají zažité představy o tom, jak by měl Krucipüsk znít a jakou hudbu by měl produkovat. Obě nahrávky jsou u posluchačů málo oblíbené a velmi kritizované. Léčebná svoboda tvořivosti bez hranic nemusí být každému po chuti. Ale bez poslechu 'Kocoura' to málo kdo pochopí. Muzikanti na nahrávce ale nepůsobí jako sloni v porcelánu ale kočírují ten svůj hudební hodokvas s elegancí hudebních mazáků a muzikantských rutinérů. Klobouček dolů.
Po vydání alba Boombay vyráží Krucipüsk na stejnojmenné turné a bere si jako support skupiny Who Killed Marylin a Backfist. Když už to vypadá, že těžké časy pominuly, je tu pro Krucipüsk další lidské neštěstí. V roce 2014 umírá ve 44 letech na rakovinu jejich celoživotní kámoš, dvorní grafik skupiny a fotograf - Marcel Panzer Musil. Druhé peklo na zemi. V témže roce získává Tomáš Hájíček hlavní roli ve filmu Burácení. V americko – české produkci pod taktovkou režiséra a fotografa Adolfa Ziky má v prosinci roku 2014 film premiéru. V roce 2015 kapelu opouští baskytarista Richard Schleufer a nastupuje Jirka Zika. Kapela koncertuje k 25. výročí svého vzniku a připravuje se vydání jubilejního 10. alba.
Desáté řadové album se po dvou experimentálních deskách (pro mne léčebné trilogii) obloukem vrací zpět k tvrdšímu vyznění hudebního materiálu. Je syrovější, hýří nápady a skladby tvoří vyvážený kompaktní celek. Ty tam jsou experimentální songy, deska je metalovější a podstatně tvrdší, než předchozí dva zářezy. Podle většiny posluchačů i recenzentů tato ostřejší tvář sluší Krucipüsku podstatně víc, než zbytečné experimentování. Texty se tvrdě trefují do naší společnosti, pryč je mytologie, historie nebo abstraktní filosofování. Krucipüsk opět nasraně útočí, tepá současné dění a tvrdě ho trestá, tak jak to umí odjakživa. Úlevu posluchačů vystihuje jedna trefná věta z komentářů na internetu: „Konečně Krucipüsk nezní trapně a Hájíček přestal situovat kapelu do podoby metalového Šumu svistu.“
Ale není to celé nářez jako první skladba "Aeronehet". Hned druhá píseň "La Muerte" začíná funky slokou ale refrén opět přitvrdí. Hudebně se jedná o návrat ke crossoveru rocku, metalu, punku i hardcoru ale neskutečně invenční kytarista Jarmut Gabriel mezi to dokáže nenásilně vložit funky polohy, jazzové vsuvky a proto deska nevyznívá jako tvrdý bouřlivý válec ale jako velice pestrá soudržná kolekce písní po vzoru starého Krucipüsku, která se velice dobře poslouchá. Texty z pera Tomáše Hájíčka jsou opět tvrdými šípy, mířícími do desítkového středu. Příkladem může posloužit song "Čest práci" (Prodaná máma, prodaný děti, fotr se prodal sám. Čest práci! Otroci zpívaj, práce je šlechtí. Arbeit macht frei. Čest práci!). A třeba poslední song s hospodským intrem jako z kuchyně Tří sester se v polovině času zlomí ve slušnej nářez se závěrečným poselstvím (Člověče na chvílí, kašli na tintili, tintili vantili. Lásku to zabíjí a život pomíjí.). Po asi 30 vteřinách se ozve změť bubínků a halekání ale to už je opravdu konec nahrávky.
Image kapely se opět vrací ke kraťasům a společná fotka někde na zahradě, kde v ohništi doutná obraz z desky Boombay jasně potvrzuje návrat do tvrdších crossoverových vod. Pro propagaci alba byl natočen videoklip k veselé skladbě "Pohodex". O garafiku se postaral Daniel Zewdie a na obalu vidíme Krucipüsk na podstavci sochy svatého Václava na pražském Václavském náměstí. Kapelu nafotila Maya Duljevič. Managmentu se ujímá Eva Mendelová a deska byla opět nahrána ve Studiu Hlásek. Tentokrát si vše kolem zvuku a mixu vzal na starost kytarista Jarmut Gabriel.
Resumé: Tintili vantili mají šťávu a mají co říct. Hájíček a jeho parta je uzdravená a jdou opět na rockovou dřeň. Konečně se zase usadili v tvrdší poloze, kde jim to parádně šlape a opřeli se pořádně do kytar, ze kterých rachotí jeden zdařilý riff za druhým. Z kapely je navíc opět slyšet naštvanost, agrese a hlavně obrovské množství energie. Hudba má konečně zase pořádný koule jako kdysi. Vypadá to, že je po letech experimentů Krucipüsk zpátky ve své drsné kůži, která mu stejně sluší nejvíce.
Načasování vydání jedenáctého zářezu Krucipüsku má číselnou symboliku - deska vychází 1.11.2017, album je 11. v řadě, obsahuje 11 songů a na propagaci nové nahrávky bylo uspořádáno 11 koncertů.
Jedenácté album má zase o kousek stoupající kvalitu. Již motiv obalu napovídá, že ústředním tématem nová nahrávky bude láska. Celá nahrávka se nese v hutném až stoner rockovém duchu. Hned od úvodních tónů deska jede ve svižném tempu, není rozmělňována výstřelky a fórky. Je zní cítit neuvěřitelná energie a radost z hraní. Pozitivní přístup i nápady z ní trčí jako bodliny z ježka. Frontman opět v perfektní kondici, jeho zabarvení hlasu je stále naprosto jasným identifikátorem skupiny. Rytmika hezky bublá na pozadí, tmelí hudbu a kytara je stonerově syrová a nabroušená. Po image Rýbrcoula ani vidu, ani slechu. Kraťasy podkolenky a tenisky – návrat strejdy Hájíčka ke skejtařské komunitě je evidentní.
To, co dělá novinku skvělou, je ovšem především hudba. Krucipüsk v tomto ohledu působí jako polití živou vodou. Nahrávka nemá téměř žádná slabá místa a naopak předkládá velmi silné skladby. Hned úvodní "Gin" dává tušit, že tentokrát to konečně bude jízda. I text je výmluvný (Mám svý ideály, miluju zbytečný starý krámy, ženský a kamarády, držkovou vod mojí mámy, johóóó!). K písni "Gin" vznikl oficiální videoklip, pro který byly využity záběry z filmu Burácení režiséra Adolfa Ziky. Druhý song "Buď zdráv" překvapí drtivým groove nástupem a až metalovým refrénem. Určitě za zmínku stojí také pomalejší píseň "Sine Amore Nihil", která má určitě hitový potenciál jako jejich slavná milostná balada "Láska je kurva". Krucipüsk je především živá koncertní kapela a při kontaktu s publikem jejich skladby vždy ještě vyrostou.
Album nahrával a mixoval Jan Brambůrek se Standou Urbanem v Tajném studiu v Ústí nad Labem, o mastering se postaral Ecson Waldes (Jiří Paška) v pražském studiu Biotech. Ilustraci a návrh obalu ztvárnil Vojtěch Woody Troják. Fotoaparátu se ujal Vítek Matzke a management vede Eva Mendelová.
Resumé: Krucipüsk už nemusí nikomu nic dokazovat, tvorba je hlavně musí bavit. Už mnohokrát dokázali, že se nebojí vykročit i mimo očekávané hudební mantinely a vždy byli naprosto jasně rozpoznatelní. A pokud vyberou z nové nahrávky několik skladeb, kterými obohatí svůj koncertní repertoár, je všechno v pořádku. Takový účel splní Sine Amore Nihil stoprocentně. Kelly doporučuje: páté CD jako hutná šlapající tutovka do vaší Krucigrafie.
Po koncertě v Jablonci nad Nisou dne 16. listopadu 2017 dochází v kapele k naprosto neočekávanému zemětřesení. Tomáš Hájíček v tiskové zprávě na internetu oznamuje, že byla ukončena spolupráce s Jarmutem Gabrielem, Vojtěchem Doudou a Jiřím Zikou. Nikdo tento razantní krok nečekal s ohledem na minulé dvě desky, kdy po albu Boombay kvalita a obliba hudby Krucipüsku opět postupně rostla. V hudebním společenství strejdy Hájíčka zavládlo nevídané pozdvižení. Je to konec Krucipüsku? Vydá se Tomáš Hájíček na sólovou dráhu? Děcka klid, změna sestavy tu už byla mnohokrát a vždy to kapelu posunulo na vyšší kvalitativní level. Byl vypsán konkurz na kytaristu a baskytaristu. Z 37 zájemců Hájíček nakonec vybral 4 basáky a 4 kytaristy a následně oznamuje novu sestava. Zpěváka Tomáše Hájíčka doplnili kytarista Matěj Čejchan (Satira Regula, Sullen, Metro, Střemhlav), basák Pepé Křeček (Satira Regula, Utopia, Projekt, Metro, Střemhlav) a bicí obsazuje Tomáš Hájíček junior. S novou sestavou čerstvá mladá krev? Zdá se, že ano! Celý rok 2018 již v nové sestavě propaguje Krucipüsk album Sine Amore Nihil na mnoha koncertech a festivalech. Na počátku roku 2019 po vzájemné dohodě odchází kytarista Matěj Čejchan a jeho místo zaujímá kytarista Peter Boška (Kreyson, Coccote minute, King Size). Zbrusu nová sestava se pustila do přípravy dvanáctého alba.
Nová nahrávka se hned od úvodních tónů jasně odlišuje od předchozích desek. Album je posluchačsky mnohem přístupnější, zvuk není tak tvrdý a potřetí se používá v některých skladbách dechová sekce. Výsledek je neskutečně šťavnatý a chytlavý. Šlapavý stoner rockový sound dechy vkusně doplňují a vše svižně odsejpá od úvodního songu až do konce nahrávky. Jednoznačné plus nového materiálu je společná hra bicích a basy. Hra v podání Hájíčka juniora je tvrdě nekompromisní, vlastně jednoduchá ale perfektně funkční. Basák Pepé Křeček pomáhá bicím držet drajv a spodky ale má dostatek prostoru pro svoje vyhrávky (Tomáš Hájíček senior v jednom rozhovoru poznamenal, že co mají hrát bicí vůbec nemusí řešit, protože Junior to hraje naprosto přesně tak, jak bych to chtěl a zahrál já. Stejná krev se nezapře).
Dechové nástroje zazní ve skladbách "Dej mi pusu", "Zabil jsem robota", "Labužník" a "Country Hell". K propagaci alba byly natočeny videklipy k písním "Mamánek", "Zabil jsem robota" a "Country Hell". Speciálně "Mamánek" s herci Leošem Nohou, Ladislavem Hamplem a Tomášem Hájíčkem v hlavní roli se stal tak oblíbeným videem, že se z tohoto songu stal novodobý megahit Krucipüsku (Nejsem žádnej mamánek, mazánek ani bobánek, žiju si svůj románek, rád potěším, smrt neřeším). Asi nejtvrdším číslem celé nahrávky je song "Zabil jsem robota". Dusající hardrocková pecka se stala ozdobou živých vystoupení, pro která je jako stvořená. Temná groovem podmáznutá skladba "Šampion" svým textem poukazuje, jak důležitý je trénink, ať už děláte cokoliv (Různý lihoviny zkouším pít. Pít! Natěšenej co se bude dít. Dít! Sem tam bingo sem tam ňákej shit. Shit! Chce to ještě trénink! Jenom trénink dělá Šampióna! Šampión ví, kdy už má dost, Šampión pije pro radost! Šampion ví, kdy odejít, Šampión je sportovní typ!). Předposlední zářez na desce je opět rychlý, veselý tříakordový kvapík "Jeho žena", kde se dozvíte, jak to má Bond girl s Jamesem Bondem (Napsala mu román, prej je děsnej lump, svoji šanci prohrál, ženskou, prachy i grunt. Vytáhla svý zbraně, marně zíral na ně, v krku špunt, časovaná bomba, pro Jamese Bonda!). Závěrečná "Country Hell" pobaví hlavně svým povzdechnutím nad politikou tehdejšího prezidenta Miloše Zemana. Z Tomáše srší energie do všech stran a dává novým songům svůj typický drajv.
Image frontmana k této desce zůstává v tradici skate scény ale je vkusně doplněná tématem názvu nové desky. Košile s vyhrnutými rukávy, kožená vesta, maskáčové kraťasy a bavlněné ponožky v kožených kotníkových pohorkách. Čeští Sucidal Tendencies svůj outfit skejťáků doplnili prvky kovbojů z Texasu nebo spíš takový malý otisk Sudet, když je jejich domovem Reichenberg? Krucipüsk svým fanouškům opět dokazuje, že poslední slovo ještě nevyřkli. A to je moc dobře.
Jan Brambůrek opět materiál mixoval a nahrával v Tajném studiu v Ústí nad Labem, mastering zajistil Ecson Waldes ve studiu Biotech. Vojtěch Woody Troják ilustroval obal desky a kapelu fotil Radek Drbohlav. Grafický design navrhli Tomáš Hájíček a Milan Kudrnáč.
Resumé: obrovským pozitivem alba Country Hell je skutečnost, že s každým dalším poslechem neustále roste. Fanoušci tentokrát mohou být více než spokojeni. Všechny songy jsou melodické, dobře se pamatují a zpívají. Krucipüsk jasně ukázali, proč jsou řazeni k tomu nejlepšímu, co současná česká rocková scéna nabízí. Baví sebe i posluchače svým rockerským nábojem i úsměvnými českými texty. Takhle dobře Krucipüsk už dlouho nezněli. V jednoduchosti a písničkovosti je síla, když to hrajete od srdce. To se vždy pozná. Kelly doporučuje: šesté přístupnější rockově písničkové CD určitě zařaďte k předchozím fošnám Krucipüsku ve vaší diskografii.
Na konci roku 2019 se stabilní součástí Krucipüsku stává i žesťové trio (po domluvě s Markem Ottlem, vedoucím libereckého Big Ó Bandu). V roce 2020 byla plánována velkolepá oslava 30 let Krucipüsku. Kvůli pandemii Covidu-19 se ale musela zrušit. Kapela proto začala bojovat proti uzavírce vydáváním singlů. Během roku 2021 kapela zveřejnila nové písně "Chiméry" a "Long Vehicle Party", na kterou vznikl i videoklip. V květnu 2021 oznámil odchod kytarista Peter Boška, jehož nahradil David Pavlík (Rock Opera Praha). Odložený jubilejní koncert k 30. letům existence Krucipüsku se uskutečnil 1.4.2022 ve Foru Karlín. Z tohoto koncertu byl pořízen hudební záznam, který kapela vydala na 3 LP nosičích s názvem 30+2 roky v pekle a video verzi na USB flash nosiči s názvem KruciKarlín.
Na konci roku 2023 spatřila světlo světa zatím poslední nahrávka skupiny Krucipüsk. 13 nešťastné číslo? Vůbec ne, ba naopak. Nové album pokračuje ve stylu předešlé desky, jen je zase o kousek hutnější a písničkovější a pomalu se vrací i ten pravý groove, který Krucipüsku vždycky tak slušel. Příchodem kytaristy Davida Pavlíka skupina ožila a basák Pepé Křeček i bicmen Tomáš Hájíček junior vedle něj neskutečně vyrostli. Styl Hajíčka juniora oproti Country Hell ještě přitvrdil, je velmi razantní a basa Pepého mu v tom přizvukuje a tvrdí muziku. Nový kytarista David Pavlík je technicky fantastický rifově i sólově a hraje přesně to, co je potřeba. Tvrdé rify ve sloce a vzletné melodie a vyhrávky v refrénech. Kapela je očividně ve velmi dobré formě a je znát, že si i lidsky sedli. Jakoby se po letech experimentů konečně usadili v hudební poloze, která je baví a umějí ji předat přímo na posluchače. A tak tu máme materiál, který si může zpívat publikum pod parketem společně s kapelou.
Už od začátku desky se po úvodním intru pálí ostrými. Hned první zářez "HovnoZle" svým textem po všech těch životních peripetiích jasně poukazuje, co je v životě důležité (Ledviny a játra pořád fungujou, do svalů ti tepny život pumpujou, máš Měsíc, máš Slunce, máš to, čemu se říká srdce, buď happy, hovnozle. Starý šrámy, krvavý boule, na tenhle svět musíš mít koule, hlavně nebreč, hovnozle). A pokračuje se dál v palbě. V písni "Dokud jsem tady", se frontman Tomáš Hájíček vyznává z toho, že své datum kříže nechce znát a hlavním poselstvím je žít na plné pecky (Dokud jsem tady a kapela hraje, tak budu zpívat o tom, že kvetou hrábě. Nakonec zmizím, budu v hajzlu, díky za každej večer v rockovým pajzlu). K písni "Zlej kluk" byl v roce 2024 natočen hustej videoklip, který mnohonásobně zesiluje poselství, obsažené v textu. Ve videoklipu naprosto skvěle účinkovali Leoš Noha, Bára Basiková, Tereza Hálová a Ivan Ivanka. Režie se ujal Michal Skořepa. Dříve vydaná píseň "Chiméry" byla oproti původní verzi, nahrána v hutnějším provedení a je jasným adeptem na koncertní hit. Naopak skladba "Long Vehicle Party" se na album nedostala. Poslední skladba s názvem "Tohle už znám" je další tutovou hitovkou.
Obal alba a image hudebníků jasně naznačuje vývojové uzavření kruhu. Možná i mladá krev v kapele nechala TxHx (umělecké iniciály po vzoru SxTx) rozpomenout se na své hudební začátky a vzory. Grafitti, spreje v rukou, nápis Krucipüsk na zdi jako nasprejovaná malba, skejt, šortky, bílé podkolenky, tenisky a široký šátek - jako by tu stáli Sucidal Tendencies a Sick Of It All. Lépe znázornit to už ani nešlo. A TxHx si zpěv vyloženě užívá, sype do nás svoje pohledy na svět a moudra se sarkasmem jemu vlastním. Mix nahrávky vytvořil Martin Holly Hollander (Argos, Straton, Tango) v MC Studiu Jeníkov a mastering provedl v HollyCross studiu ve Velelibech. Ilustrace směřují ke štětci Foggy Fogoshe a Milan Kudrnáč s Tomášem Hájíčekem obstarali grafiký design. Kapelu zvěčnil Radek Drbohlav.
Resumé: Na téhle desce do sebe prostě všechno skvěle zapadlo a hitem se může stát, bez přehánění jakákoliv z 10. písní. Že si je toho kapela dobře vědoma dokládá fakt, že na podzimním vydařeném turné přehrála novou desku téměř celou. Ty písničky si to opravdu zaslouží. Album Druide! je konečně zapomenuto, ať žije HovnoZle! Kelly doporučuje: sedmý hřebík v podobě zatím posledního CD od Krucipüsku ve vaší disco Kruciknihovničce nesmí chybět.
Dne 15. dubna 2024 utrpěl zpěvák Tomáš Hajíček senior při dopravní nehodě na motorce vážné zranění páteře, což vedlo ke zrušení turné k albu HovnoZle a dočasnému přerušení činnosti skupiny. Na místě mu zachránil život a poskytl mu první pomoc náhodný lékař. Letecky byl přepraven do ÚVN Střešovice a tady pokračoval boj o záchranu jeho života.
V Publicastu Jakuba Malovaného se o tomto zážitku rozpovídal: „Návrat do života pro mne znamenal hodně bezesných nocí, při kterých si člověk musí uvědomit, že už spoustu věcí nebudu moct. Mě teď trvá všechno minimálně dvakrát až třikrát déle, když chci něco udělat, než normálnímu člověku, kterej je ohebnej. Já teď moc ohebnej nejsem, protože mám v sobě asi za 2 miliony titanu a podepsal jsem lejstro, že ho po svý smrti vrátím. Takže titan se moc vohejbat nedá jsem zjistil, je to vostrý. Já vlastně ani nemám chodit, co mi řekl doktor. Jsem jeden ze tří, kterej má v sobě nějakej titanovej píst z gripenu, kterej drží ty rozlámaný obratle ve správné poloze. A jsem z těch tří jedinej, kterej chodí. Jeden je na vozejku a druhý je ležící. Takže už dva roky řeším banality, jako třeba jak si utřít zadek, když je blbej den, boty zavázat to je těžký, ponožky si natáhnout je velmi těžký. Takže jsem řešil všechny takové banality než jsem se začal soustředit na to, jak třeba vylezu na tu motorku, abych tam byl zpátky, protože o to přijít nechci. Pak jsem si říkal sakra měl bych i ten snowboard nějak, bez toho se mi taky nechce bejt, to dělám taky dlouho už od revoluce. Takže jsem začal přemýšlet nad těmito věcmi, jak se k nim zpátky dostat a jak chytit tu fyzičku. Fyzioterapeutka mi musela vymyslet cviky pro člověka, který se nemůže ohnout a jak tedy vůbec posilovat. Žádný lehy sedy a sklapovačky, jak jsem byl doposud zvyklej. Všechno jinak. Takže se vlastně naučit všechny běžný věci tak trošku jinak. Proto každý ráno za všechno děkuju, každej večer za všechno děkuju, že tu ještě jsem a tahle to prostě mám. Neřeším to, je to tak a takhle to bude.“
V srpnu 2024 kapela oznámila návrat na listopadové turné s názvem 'Zmrtvýchvstání' s hostem Xavierem Baumaxou, avšak v říjnu bylo turné opět zrušeno, tentokrát z důvodu hospitalizace bubeníka Tomáše Hajíčka juniora na plicním oddělení v Liberci. Z banálně vypadající virózy se ale stal dvouměsíční boj o holý život s vysokými horečkami a masivními záněty na plicích. Protože od roku 2015 aplikoval Hájíček junior bioléčbu na Crohnovu chorobu, nezabírali mu běžná antibiotika. Ale má stejně tuhý kořínek, jako jeho táta a nakonec se úspěšně vyléčil.
Na koncertní pódia se skupina nakonec vrátila až na podzim roku 2025. Název turné 'Zmrtvýchvstání' po těchto událostech dostalo opravdu dvojnásobný punc opravdovosti. Byl jsem s kamarádem na prvním koncertu celého turné 14.11.2025 V Domě kultury v jejich rodném Liberci. Nabitý sál až po strop, holky, kluci, chlapy, ženský všech věkových kategorií. Energie v sále úplně vibrovala očekáváním. Takovou ohromnou energetickou sílu na koncertě jsem už dlouho nezažil. Při Intru se zpěvák chopil mikrofonu a zvolal do sálu: „Máte se dobře?“ Celý sál zaburácel: „Jóóóó!!!“ Zpěvák pokýval hlavou a odpověděl: „To je dobře.“ A rozjel se song HovnoZle. Od té doby s kámošem tento proslov používáme místo pozdravu. Celý koncert byl fantastický a energie jiskřila mezi pódiem a posluchači celý večer. Byl to neskutečně elektrizující, energeticky pozitivně nabitý a na plný pecky s ohromnou chutí odehraný koncert.
A co se chystá v roce 2026 v Krucirodině? Na konci rozhovoru v Publicastu Jakuba Malovaného strejda Hájíček prozradil srpnové nahrávání nové desky, která má mít název V prdeli je tma. Slovy frontmana Krucipüsku: „Název jsme vybrali proto, že jeho význam je nezpochybnitelná pravda a nepopiratelný fakt. Rozhodli jsme se společně se synem, že se vrátíme opět na začátek naší hudební kariéry a nahrávku chceme udělat hodně tvrdou. Nová deska by měla standardně vyjít jako mnoho minulých nahrávek 1.11.2026“. Tak jupí ja héj, startujme začouzené pekelné stroje, ať jsme připravení! Cirkus přeci jen bude! Máme se určitě na co těšit.
Pokud se ještě chcete dozvědět něco víc o frontmanovi Tomáši Hájíčkovi, jak byl v Peru u šamana se svojí těžce nemocnou manželkou, jak vnímá duši a smrt, jak se dostal k filmovým rolím nebo jak psal texty pro Kabát, určitě si poslechněte celý rozhovor v Publicastu Jakuba Malovaného, který se konal v březnu 2026 Ve Vile Tomáše Bati ve Zlíně u příležitosti 59. narozenin Tomáše Hájíčka.
Na závěr našeho hudebního putování se rozloučíme textem "Dědova víra" z pera Tomáše Hájíčka seniora z desky Amen:
Je to tuty věc a žádnej kec, řek by můj děda kdyby žil.
Na každou svini, se vaří voda a že dobrej řezník děda byl.
Řek mi Hraj! Hraj! Hraj! Někdo nemá šajn, co mu Pán Bůh nadělil.
Mluvil jako velkej moudrej negr, jen bílou barvu podědil.
Bourák férovej! Karma hlídaná!
Bourák férovej! Srdce měl jak udatnej Rek.
Karma hlídaná! Nikdy se nedal, dycky to ustál.
Dědova slova, jedu zas a znova, aby každej pochopil.
Chci bejt taky velkej moudrej negr, kterej bílou barvu podědil.
Řek mi Fajn! Fajn! Fajn! Někdo nemá šajn, co mu Pán Bůh nadělil.
Prolhanej zloděj, je zlej, zlej model a hodně lidí nakazil.
Bourák férovej! Karma hlídaná!
Bourák férovej! Srdce měl jak udatnej Rek.
Karma hlídaná! Nikdy se nedal, dycky to ustál.
Todle mi děda dal! A já to dávám dál!
Todle mi děda dal! A já to předal!
Ratata (1993)
Cirkus dneska nebude (1996)
Bigada Bigada Baby (1998)
~4~ (2001)
Druide! (2004)
Ahoj (2007)
Amen (2009)
Rodinnej diktát (2012)
Boombay (2013)
Tintili Vantili (2015)
Sine Amore Nihil (2017)
Country Hell (2019)
HovnoZle (2023)
