|
| Vydáno | 5. září 1989 |
|---|---|---|
| Natočeno | Prosinec 1988 - leden 1989 | |
| Studio | London Bridge (Seattle), USA | |
| Žánr | Grunge, alternative metal | |
| Délka | 53:15 | |
| Label | A&M Records | |
| Producent | Terry Date a Soundgarden |
 |
 |
| "Loud Love" (21. prosince 1989) | "Hands All Over" (9. dubna 1990) |
Skladba "Loud Love" byla vydána v roce 1989 jako první singl z druhé studiové desky Louder Than Love. Jde o jakýsi 'kvazi-titulní' track této nahrávky, který zároveň posloužil jako základ pro EP Loudest Love i koncertní videoalbum Louder Than Live. Píseň se později objevila také na kompilaci A-Sides z roku 1997. Autorem písně je frontman Chris Cornell, zatímco kytarista Kim Thayil proslul specifickým úvodem - ten nevznikl pomocí E-bow (ruční elektromagnetický snímač a budič, který se používá pro elektrickou kytaru a jiné strunné nástroje. Místo klasického trsátka vytváří silné elektromagnetické pole, které rozkmitá strunu bez nutnosti fyzického dotyku), jak se často uvádí, ale manipulací se zpětnou vazbou zesilovače a posouváním prstu po struně.
Singl vyšel s dosud nevydanou B-stranou - songem "Fresh Deadly Roses". Videoklip k "Loud Love", režírovaný Kevinem Kerslakem, zachycuje uskupení při hraní prokládané záběry autonehod a byl vydán v říjnu 1989. Zajímavostí je účast baskytaristy Jasona Evermana, který se sice objevuje v klipu i na obalu singlu, ale na samotné studiové nahrávce se nepodílel.
"Hands All Over" byla vydána až v roce 1990 jako druhý singl z Louder Than Love a také se objevila na EP Loudest Love. Autorem textu je Chris Cornell, zatímco hudbu složil kytarista Kim Thayil. Píseň, napsaná v tónině D dur, stojí na jednoduchém, ale výrazném riffu, který podle Thayila kombinuje základní strukturu s promyšlenou dynamikou a vrstvením. „Na té písničce se mi líbilo, že to byl jen jeden jednoduchý riff - jedna nota, jeden akord, ale s velkou dynamikou...“ uvedl sám kytarista. Track se později objevil i na kompilacích A-Sides (1997) a Telephantasm (2010).
Text skladby reflektuje environmentální témata a kritiku lidské tendence ničit to, co je přirozeně hodnotné. Jak Cornell poznamenal, jde o úvahu nad tím, jak lidé mají sklon „zničit všechno, co je samo o sobě dost dobré“. Videoklip režírovaný Kevinem Kerslakem, který s kapelou spolupracoval už na klipu "Loud Love" byl natočen v prostředí továrny a zachycuje členy formace při hraní i při pohybu na průmyslovém zařízení. Samotní muzikanti však výsledek hodnotili kriticky - Thayil jej označil za jeden z nejslabších klipů a Cornell s nadsázkou dodal: „Tohle bude to video, které zabije Soundgarden.“ Klip vyšel v lednu 1990 a později byl zahrnut taktéž na video kolekci Louder Than Live.
Louder Than Love je druhá studiovka americké rockové formace Soundgarden, která zároveň představuje jejich debut u velkého vydavatelství. Deska vyšla 5. září 1989 u A&M Records. Produkce se ujal Terry Date ve studiu London Bridge v Seattlu a nahrávka zachycuje sestavu ve složení Chris Cornell (zpěv), Kim Thayil (kytara), Hiro Yamamoto (baskytara) a Matt Cameron (bicí). Hudebně album kombinuje hutné heavy metalové riffy, psychedelické prvky a punkové vlivy, čímž pomáhá formovat zvuk, který se později stal jedním ze základních pilířů grunge.
Po svém vydání dosáhlo Louder Than Love na 108. příčku žebříčku Billboard 200, čímž se stalo první deskou grungeové skupiny, která se do tohoto žebříčku dostala. Tento úspěch zároveň signalizoval posun formace od nezávislých kořenů u SST Records směrem k širšímu uznání a větší pozornosti hudebního průmyslu.
Po vydání a turné k nezávislému debutu Ultramega OK v roce 1988 u SST Records se Soundgarden posunuli ze seattleského undergroundu k podpisu smlouvy s velkým vydavatelstvím A&M Records, čímž se Louder Than Love stalo jejich prvním počinem u velkého labelu. Tento krok přinesl souboru větší finanční zázemí i širší distribuční možnosti, díky nimž mohli překročit limity nezávislých značek, jako byl například Sub Pop, kde původně podepsali smlouvu v roce 1987. Během skládání materiálu a příprav na nahrávání převzal frontman Chris Cornell dominantní roli v kompozici, když se podílel jako hlavní autor na sedmi z dvanácti skladeb, což představovalo odklon od kolektivnějšího přístupu na předchozí nahrávce Ultramega OK. Tento posun byl částečně důsledkem postupného odcizení baskytaristy Hira Yamamota, který se čím dál více izoloval a ztrácel zájem o směřování formace, což vedlo Cornella k převzetí větší části autorských povinností.
V předprodukční fázi se kapela zaměřila na vytvoření syrového a těžkého zvuku, který by je odlišil od tehdejších produkčních trendů 80. let, typických například výrazným reverbem či 'gated' bicími (zvuková technika - často uváděna jako gated reverb, při které se na bicí, nejčastěji virbl, aplikuje silný dozvuk neboli reverb, jehož konec je násilně uříznut pomocí šumové brány - tzv. noise gate. To vytváří masivní, průrazný a 'úderný' zvuk, který okamžitě utichne). Místo toho se snažili o neuhlazenou intenzitu odpovídající jejich metalovým a punkovým kořenům. Vydavatelství A&M jim proto přiřadilo producenta Terryho Datea, známého spoluprací s metalovými interprety, jako byli Metal Church, aby zajistil patřičně drsný zvukový výsledek. Předprodukční práce vyústily v pobyt ve studiu London Bridge v Seattlu, které probíhalo od prosince 1988 do ledna 1989.
Formace s producentem Terrym Dateem úzce spolupracovala, a on se snažil zachytit energii jejich živých vystoupení a minimalizovat zásahy studia, aby zachoval autenticitu projevu. Jeho přístup zdůrazňoval přirozenou dynamiku, díky čemuž mohly vyniknout hutné kytarové riffy i intenzivní rytmika bez nadměrného uhlazování. Po dokončení nahrávání byly stopy smíchány Stevem Thompsonem a Michaelem Barbierem ve studiích Mediasound v New Yorku a House of Music v New Jersey, přičemž výsledný mix podtrhl jak tíživou, sludge-metalovou hutnost, tak i kontrastní momenty ztišení, které zvyšují celkový účinek desky.
Obal Louder Than Love tvoří černobílá fotografie od Charlese Petersona, která zachycuje vokalistu Soundgarden v chaotickém, zaplněném koncertním prostoru a vystihuje syrovou, 'domácí' atmosféru rané grungeové scény v Seattlu. Snímek byl pořízen v lednu 1989 v klubu The Berkeley Square v kalifornském Berkeley a soustředí se na polonahého Chrise Cornella, jenž v dynamickém, rozmazaném pohybu 'mává' mikrofonem i vlasy směrem k objektivu, čímž evokuje intenzitu živých vystoupení skupiny. O výtvarné vedení a design se postaral Art Chantry, který využil výraznou typografii a žluté akcenty, připomínající estetiku vydavatelství Sub Pop, čímž zdůraznil vazby uskupení na underground severozápadu USA. Vnitřní obal a booklet sází na minimalistický přístup, upřednostňující textové informace před zdobnou grafikou, a obsahuje mimo jiné kredit fotografům, jako byli Peterson (přední strana) a Michael Lavine (zadní strana).
Tento střídmý vizuální styl podtrhuje důležité produkční informace, včetně jmen členů a technického personálu, a zároveň odráží DIY přístup tehdejší nezávislé scény. Kvůli explicitnímu obsahu některých skladeb, například "Big Dumb Sex", neslo původní vydání nálepku Parental Advisory dle dobrovolných pravidel RIAA. Pozdější reedice, včetně verze z roku 2016 vydané na 180 gramovém vinylu a remasterované Bobem Ludwigem z původních analogových pásů, zachovávají základní vizuální podobu obalu, ale doplňují aktualizované poznámky o procesu remasteringu s cílem zlepšit zvukovou kvalitu pro současné posluchače. Tato edice, vydaná pod hlavičkou Universal Music Enterprises, obsahuje také kód pro digitální stažení, přičemž ikonický vizuální styl zůstává bez zásadních změn.
Název Louder Than Love vznikl jako vědomá satira na přehnané pojmenovávání alb v heavy metalu 80. let, které často pracovaly s bombastickými výrazy zdůrazňujícími sílu či hlasitost. Frontman Chris Cornell vysvětlil, že cílem bylo zesměšnit tuto 'metalovou machistickou pózu' a položit otázku, co by mohlo být intenzivnější než samotná láska, na rozdíl od klišé typu 'Louder Than Thunder' (Hlasitější Než Hrom). Původně skupina zvažovala název "Louder Than Fuck" (Hlasitější Než Šukačka) jako ještě ostřejší narážku, ten však vydavatelství A&M odmítlo kvůli vulgaritě, což vedlo k nahrazení slova 'Fuck' výrazem "Love", který si zachoval ironický podtón.
Louder Than Love představuje výrazně metalově orientovaný grungeový zvuk, charakteristický silným zkreslením, hutnými 'sludge' riffy a vlivy klasických rockových interpretů, jako byli Black Sabbath nebo Led Zeppelin. Kytarista Kim Thayil zde staví na kompozicích, založených především na riffech, které mají syrový a agresivní náboj, přičemž kombinují punkovou energii s hutností heavy metalu. Výsledkem je zvuk upřednostňující intenzitu před přístupností, čímž se tato deska odlišuje od přímočařejšího grunge, který později dominoval seattleské scéně. Nahrávka zároveň obsahuje prvky progresivního metalu, patrné zejména ve strukturální komplexnosti a rytmických inovacích. Dvanáct skladeb o celkové délce 53:15 často pracuje s rozvolněnými, téměř jamovými strukturami, které umožňují instrumentální rozvíjení a dynamické proměny. Například "Hands All Over", trvající přibližně šest minut, ukazuje vrstvenou kytarovou práci, kde se více overdubovaných riffů spojuje do komplexní 'zvukové stěny', podpořené hnací rytmikou. Neobvyklé rytmické struktury dále umocňují tuto komplexitu, jak dokládá skladba "Get On The Snake" využívající takt 9/4, připomínající experimenty Led Zeppelin, čímž vytváří zároveň tahový i lehce dezorientující efekt. Tyto prvky přispívají k psychedelickému podtónu desky, v němž vířící kytarové plochy a hypnotické vzorce navozují pocit napětí i pohlcení.
Baskytarista Hiro Yamamoto dodává skladbám pevný základ prostřednictvím výrazných, basově orientovaných linek, které se často prolínají s Thayilovými kytarami do vzájemně propojených struktur. Skladby jako "Gun" tento přístup dobře ilustrují, když Yamamotovy linky přinášejí tíživou, 'sabbathovskou' hutnost podporující spojení metalu a psychedelie. Celkově hudební směřování této studiovky odráží vedle tradičního heavy metalu i vlivy britského post-punku, reprezentovaného skupinami jako Killing Joke či Bauhaus, díky čemuž se Louder Than Love vyznačuje jedinečnou kombinací agrese a umělecké propracovanosti.
Textovou stránku nahrávky má na svědomí především frontman Chris Cornell, který desku naplnil směsí společenské kritiky, osobní introspekce i satirického humoru, často vyjádřených prostřednictvím živých, poetických obrazů. Obsah se dotýká témat environmentální destrukce, kulturního přebytku i mezilidských konfliktů a odráží prostředí seattleské scény konce 80. let. Cornellův autorský přístup zde představuje posun k otevřenější a konfrontačnější výpovědi, která propojuje abstraktní surrealismus s konkrétními komentáři k společenským problémům. Výrazným motivem je environmentální kritika, patrná například ve skladbě "Hands All Over", kde text útočí na znečištění a korporátní vykořisťování přírody. Verše vykreslují destruktivní vztah lidstva k planetě, přičemž formulace jako „You're gonna kill your mother“ - (Zabiješ svou matku) představují ekologickou zkázu jako formu násilí vůči vlastnímu 'rodiči'.
Satira se naplno projevuje ve skladbě "Big Dumb Sex", která paroduje excesy glam metalových formací, (například Mötley Crüe), jež často skrývaly sexuální témata za eufemismy. Cornell zde používá záměrně přímočaré a repetitivní texty, například „I'm gonna fuck, fuck, fuck, fuck you!“ - (Já tě vyšukám, vyšukám, vyšukám, vyšukám!), aby zesměšnil umělou smyslnost tohoto žánru a vytvořil vědomou protiváhu k tehdejší dominanci hair metalu. Právě explicitnost této skladby přispěla ke kontroverznímu přijetí desky a zdůraznila odmítání mainstreamových rockových klišé. Osobnější a abstraktnější rovina se objevuje například ve skladbě "I Awake", která se zabývá nespavostí a emocionálním odcizením a vychází z poznámky, kterou tehdejšímu baskytaristovi Hirovi Yamamotovi zanechala jeho přítelkyně Kate McDonald. Texty zde vyjadřují neklid, izolaci a zranitelnost. Podobně skladba "Gun" tematizuje mocenské vztahy a představuje ozbrojený odpor proti utlačujícím strukturám, přičemž motiv 'střelby k otevření myslí' funguje jako metafora vzdoru vůči autoritám a systému.
Cornellův poetický styl na Louder Than Love propojuje snové, surrealistické deformace reality se společenským komentářem, čímž vytváří texty, které jsou zároveň introspektivní i obviňující. Tento přístup, spolu s častým využíváním explicitního jazyka, vedl k umístění nálepky Parental Advisory na obal alba, což byl pro Soundgarden první takový případ a zároveň odraz rostoucí kontroly obsahu v rockové hudbě té doby. Nálepka byla vyvolána mimo jiné vulgaritami ve skladbách jako "Big Dumb Sex" a podtrhla nekompromisní syrovost celého počinu.
Po svém vydání 5. září 1989 se Louder Than Love setkalo se smíšenými reakcemi v době, kdy rockové scéně dominovaly glam metalové hvězdy jako Mötley Crüe či Poison. Nahrávka tak postavila Soundgarden do role syrové alternativy, která kontrastovala se zbytkem tehdejší produkce svou hutností a neortodoxní strukturou skladeb.
Magazín Rolling Stone ocenil „hutný, kovový lesk“ materiálu a označil skladby za „úsporné, dravé a připravené k boji“, přičemž vyzdvihl hlas Chrise Cornella, jenž podle recenze překonával i tehdejší vzory typu The Cult. Metalově orientovaná média byla ještě vstřícnější - Kerrang! chválil produkci i schopnost vydat debut na velkém labelu, který si zachoval autenticitu a tvrdost. Naopak Robert Christgau udělil desce známku C+ a kritizoval její „skrytě konceptuální a umělecké“ tendence, jež mohly být pro tradiční metalové publikum hůře stravitelné.
V rámci seattleské scény však studiovka rezonovala velmi silně. Lokální fanoušci oceňovali energii i odklon od naleštěného glam metalu, přičemž koncertní prezentace materiálu pomohla formaci vybudovat si reputaci intenzivního živého tělesa.
Retrospektivně se na tuto desku v 10. letech 21. století pohlíží jako na klíčový proto-grunge milník, který předznamenal nástup seattleského zvuku. Kritici zdůrazňují kombinaci heavy metalových riffů s alternativní experimentací, jež překlenula období mezi punkovější minulostí souboru a jeho pozdějším, přístupnějším směřováním. AllMusic například vyzdvihuje posun k sevřenějším kompozicím a jistějšímu vokálnímu projevu, který pomohl propojit hutnost s rodící se alternativní estetikou.
Publicace jako Glide Magazine připomněly při 30. výročí vydání desky, že šlo o první vydání seattleské skupiny na velkém labelu, které kombinovalo metal, blues i psychedelii v neobvyklých rytmech. Kritici zároveň často poukazují na to, že tento počin funguje jako most mezi syrovostí Ultramega OK a propracovaností Badmotorfinger, kde již došlo k většímu důrazu na dynamiku a širší přístupnost.
Přesto zůstává Louder Than Love v diskografií Soundgarden poněkud nedoceněné. Ve srovnání s pozdějšími tituly jako Superunknown či Down On The Upside nedostalo výraznější reedice ani bonusový materiál, což z něj činí spíše přechodovou, byť zásadní kapitolu vývoje Soundgarden.
Skladby z této nahrávky se objevily i ve filmu - "Loud Love" zazněla ve snímku Wayne’s World (1992), zatímco účast kapely ve filmu Singles (1992) pomohla popularizovat grunge i mimo hudební scénu. Píseň "Hands All Over" navíc převzali Guns N' Roses na své kolekci The Spaghetti Incident? (1993).
Celkově deska sehrála důležitou roli v nástupu alternativního rocku na počátku 90. let, když předběhla průlom Nirvany s Nevermind a nabídla tematicky i hudebně komplexní materiál, reflektující odcizení, konzumerismus i ekologické problémy. Právě tato kombinace pomohla definovat směr, kterým se grunge a širší alternativní scéna následně vydaly.
Název Louder Than Love vznikl jako ironická reakce na bombastické pojmenovávání metalových desek v 80. letech. Chris Cornell k tomu poznamenal: „Byl to takový výsměch heavy metalové machýrkovině. Co může být hlasitější než láska?“ Původně chtěla formace použít název Louder Than Fuck, ten však vydavatelství A&M Records odmítlo kvůli vulgaritě.
Skladba "Big Dumb Sex" byla záměrnou parodií na glam metalovou scénu. Cornell ji popsal jako pokus 'trumfnout' kapely typu Mötley Crüe v jejich přehnané sexualitě a jednoduchých textech.
Kvůli explicitnímu obsahu, především právě v "Big Dumb Sex", nesla studiovka nálepku Parental Advisory, což bylo pro band vůbec poprvé.
Píseň "Hands All Over" vyvolala menší kontroverzi kvůli svému environmentálnímu poselství. Kim Thayil k textu uvedl, že jeho obraznost byla chápána jako provokativní: „Bylo to něco jako 'zabij svou matku a znásilni Zemi vejpůl' - lidé to brali dost doslova.“
Track "I Awake" vznikl na základě osobní situace baskytaristy Hiro Yamamota, kterému jeho tehdejší přítelkyně zanechala vzkaz. Cornell tuto reálnou událost přetvořil do abstraktní, snové podoby.
"Get On The Snake" využívá netradiční rytmus 9/4, což odkazuje na experimentální přístup kapel jako Led Zeppelin. Neobvyklé metrum patří k poznávacím znakům celé nahrávky.
Obal desky zachycuje frontaman v chaotickém prostředí a byl nafocen legendárním fotografem Charlesem Petersonem. Snímek vznikl během koncertního období v roce 1989 a vystihuje syrovost tehdejší seattleské scény.
Grafickou podobu připravil Art Chantry, který použil výraznou typografii, inspirovanou estetikou vydavatelství Sub Pop, čímž zdůraznil vazbu Soundgarden na underground severozápadu USA.
Přestože šlo o významný milník, nahrávka bývá často přehlížena ve prospěch pozdějších titulů jako Badmotorfinger nebo Superunknown, ačkoliv právě zde se začal formovat charakteristický zvuk kapely.
Skladba "Hands All Over" byla později předělána skupinou Guns N’ Roses pro jejich album The Spaghetti Incident? (1993), což ukazuje vliv Soundgarden i mimo grunge scénu.
Píseň "Loud Love" se objevila ve filmu Wayne’s World (1992), čímž pomohla dostat tvorbu kapely k širšímu publiku mimo alternativní scénu.
V roce 2016 vyšla remasterovaná verze na 180 gramovém vinylu, kterou z původních analogových pásů upravil Bob Ludwig. Tato reedice zachovala původní vizuální podobu, ale zlepšila zvukovou kvalitu.
Album představuje přechod mezi syrovým stylem předchozího Ultramega OK a propracovanější strukturou následujícího Badmotorfinger, čímž dokumentuje vývoj hudebního směřování kapely na přelomu dekády.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Ugly Truth" | Chris Cornell | 5:26 |
| 2 | "Hands All Over" | Chris Cornell, Kim Thayil | 6:00 |
| 3 | "Gun" | Chris Cornell | 4:42 |
| 4 | "Power Trip" | Chris Cornell, Hiro Yamamoto | 4:11 |
| 5 | "Get On The Snake" | Chris Cornell, Kim Thayil | 3:44 |
| 6 | "Full On Kevin's Mom" | Chris Cornell | 3:37 |
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 7 | "Loud Love" | Chris Cornell | 4:57 |
| 8 | "I Awake" | Kate McDonald, Hiro Yamamoto | 4:21 |
| 9 | "No Wrong No Right" | Chris Cornell, Hiro Yamamoto | 4:48 |
| 10 | "Uncovered" | Chris Cornell | 4:32 |
| 11 | "Big Dumb Sex" | Chris Cornell | 4:11 |
| 12 | "Full On" (Reprise) | Chris Cornell | 2:42 |
| Celkový čas: | 53:15 | ||
Některé raritní edice Louder Than Love obsahují bonusový disk s EP Loudest Love. Chris Cornell k tomu v rozhovoru pro Rolling Stone uvedl: „To album by bylo kompletní, kdyby se k němu přidaly poslední čtyři skladby z »Loudest Love«.“
Cornell zároveň zmínil, že by si přál reedici studiovky v remasterované podobě rozšířenou právě o tyto čtyři skladby, čímž by výsledný tracklist dosáhl celkem 16 písní.
| Hitparáda 1990 | Vrchol |
|---|---|
| USA (Billboard 200) | 108 |
| Rok | Singl | UK vrchol |
|---|---|---|
| 1990 | "Hands All Over" | 82 |
| 1990 | "Loud Love" | 87 |
Louder Than Love nezískalo žádnou oficiální certifikaci typu zlatá ani platinová deska (RIAA či jiné národní organizace). Přestože šlo o důležitý milník ve vývoji grunge a první nahrávku kapely pro velké vydavatelství, komerčně nedosáhla prodejů potřebných k udělení těchto ocenění....
| Zdroj | Hodnocení kritiků - tehdejší |
|---|---|
| Daily News | 3/4 |
| Kerrang! | 4/5 |
| Los Angeles Times | 2.5/4 |
| Metal Hammer | 5/5 |
| The Philadelphia Inquirer | 3/4 |
| The Press | 3/4 |
| St. Petersburg Times | 4/4 |
| The Village Voice | C+ |
| Zdroj | Retrospektivní hodnocení kritiků |
|---|---|
| AllMusic | 3/5 |
| The Encyclopedia of Popular Music | 3/5 |
| Collector's Guide to Heavy Metal | 8/10 |
| The Great Rock Discography | 8/10 |
| MusicHound Rock | 3.5/5 |
| Rolling Stone | 3.5/5 |
| The Rolling Stone Album Guide | 4/5 |
| Spin | 3/5 |
| Spin Alternative Record Guide | 6/10 |
