Historii žen v heavy metalu lze vysledovat až do sedmdesátých let, kdy v roce 1971 vznikla v americkém městě St. Paul, hlavním městě státu Minnesota, čistě ženská skupina Genesis, vedená kytaristkou Janice Lynn Kuehnemundovou (zpočátku jako kvintet pod názvem Lemon Pepper). Genesis se později přejmenovali na Vixen, aby nedošlo k záměně se stejnojmennou anglickou skupinou, a v roce 1974 rozpadli. Po šestileté přestávce Janice Vixen reformovala v nové sestavě a v roce 1981 krátce přesunula svou skupinu do Los Angeles. V roce 1983 se k ní připojila zpěvačka Janet Gardner.
V roce 1975 byla založena další čistě ženská hardrocková kapela The Runaways. Dvě její členky, Joan Jett a Lita Ford, měli později úspěšnou sólovou kariéru. Během svého čtyřletého působení vydala skupina čtyři studiová alba a jedno živé album. Mezi jejich nejznámější písně patří "Cherry Bomb", "Hollywood", "Queens of Noise" a coververze skladby "Rock & Roll" od The Velvet Underground. Ve Spojených státech Runaways nikdy nezaznamenaly větší úspěch, ale v zámoří, zejména v Japonsku, se staly senzací díky singlu "Cherry Bomb".
Legendární čistě ženskou formací jsou Girlschool, britská rocková skupina, která vznikla v roce 1978 v Londýně v rámci nové vlny britské heavy metalové scény. Girlschool bývají často spojovány se současníky Motörhead a jsou nejdéle fungující čistě ženskou rockovou kapelou, která je aktivní i po více než 40 letech. Vznikly ze školní kapely Painted Lady a na počátku 80. let se těšily velkému mediálnímu ohlasu a komerčnímu úspěchu ve Velké Británii díky třem albům "punkově laděného metalu" a několika singlům. V následujících letech ale skupina ztratila na dynamice.
V 90. letech a v roce 2000 se Girlschool soustředily na koncerty a turné a natočily jen několik studiových alb. Během své kariéry procestovaly celý svět, hrály na mnoha rockových a metalových festivalech a vystupovaly jako spoluhráči nebo předskokani významných hardrockových a heavy metalových kapel. Udržují si celosvětový kult a jsou inspirací pro mnoho rockových hudebnic.
Navzdory častým změnám v sestavě působily všechny původní členky, které jsou stále naživu - Kim McAuliffe, Enid Williams a Denise Dufort - ve skupině až do roku 2019, kdy Willams odešla. Původní kytaristka a zpěvačka Kelly Johnsonová zemřela v roce 2007 na rakovinu.
V první polovině 80tých let začal počet zpěvaček v metalových kapelách narůstat. Betsy Weissová v roce 1980 spoluzaložila skupinu Bitch, která se proslavila díky svým teatrálním živým vystoupením inspirovaným Alice Cooperem, v nichž se objevovaly sadomasochistické motivy. Bitch byli vůbec první kapelou, která podepsala smlouvu s Metal Blade Records. Ve stejném roce vznikla v belgických Brugách speed metalová skupina Acid se zpěvačkou Kate de Lombaerdovou.
Určitě nesmíme zapomenout na Holy Moses, německou thrashmetalovou skupinu působící v letech 1980-1994 a znovu od roku 2000. Je známá tím, že v jejím čele stojí Sabina Classen (je jedinou stálou členkou kapely), která je zřejmě vůbec první zpěvačkou u německých thrashmetalových kapel. Holy Moses dosud vydali 12 studiových alb.
V Chicagu vznikla v roce 1982 thrashspeedová skupina Znöwhite, jedni z pionýrů tohoto stylu v oblasti. Za mikrofonem stála Sue Sharpová (jako "Nicole Lee").
Další slavnou skupinou se zpěvačkou v čele byli němečtí Warlock, založení v roce 1982 v Düsseldorfu členy undergroundových kapel Snakebite a Beast. Kapela získala v polovině 80. let popularitu a určitý komerční úspěch v Evropě díky osobnosti a pódiové prezentaci zpěvačky Doro Peschové. Warlock předskakovali na turné úspěšným heavymetalovým kapelám, jako jsou W.A.S.P., Judas Priest, Dio a Megadeth.
Na konci desetiletí zůstala v kapele jediná původní členka Doro Pesch, která byla nucena z právních důvodů změnit název na Doro. Kapela ale na svých koncertech nadále hraje několik skladeb převzatých z repertoáru Warlock. Od roku 2003 se skupina znovu schází pro festivalová vystoupení a zvláštní příležitosti pod názvem Warlock 1986.
Rok 1982 se stal rodným rokem také heavy/speed metalové kapely Hellion z kalifornského Los Angeles, kde se starala o pěveckou linku Ann Boleynová. Kapela i přes četné personální změny hraje dodnes, i když má na kontě pouhá tři studiová alba. Ann je jediným členem skupiny, který pamatuje její založení.
V Los Angeles vznikla v roce 1984 také thrash metalová skupina Detente, za jejimž mikrofonem stála Dawn Crosbyová. Kapela se později rozpadla, ale Dawn pokračovala pod jménem Detente dál. Kvůli právnímu sporu musel být ale tento název opuštěn a změněn na Fear of God, kteří nakonec podepsali smlouvu s Warner Bros. Records. Dawn Crosby zemřela v roce 1996 na selhání jater spojené se zneužíváním alkoholu a drog.
Ve stejném roce jako Detente vznikly v dalším kalifornském městě, Sacramentu, power/thrash metaloví Sentinel Beast, se zpěvačkou Debbie Gunnovou, která krátce (1989-89) působila i v už zmíněných Znöwhite. Skupina vydala v roce 1986 své jediné album Depths of Death a o rok později se rozpadla. Po dvaceti letech obnovila činnost, natočila jedno EP, ale její status je neznámý.
Dále můžeme zmínit švédskou skoro ženskou thrashovou formaci Ice Age (kde v současnosti doplňuje holky bubeník André Holmqvist), francouské Witches se zpěvačkou a kytaristkou Sibylle Colin-Tocquainovou, britské Sacrilege a Lyndu "Tam" Simpsonovou nebo americké death metalisty Nuclear Death s Lori Bravovou.
Ian Christie ve své knize Ďáblův hlas, která mapuje historii heavy metalu, píše o této době následovně: ... v éře falzetového ječení dělal vyšší přirozený rozsah z žen úžasné vokalistky pro power metalové skupiny, které hledaly pronikavý jekot vyšší kategorie. ... všechny oplývaly rozsahem od glissanda po hrdelní alt. Tyto hudebnice, které následovaly průkopnické Girlschool, čelily diskriminaci v hudebním byznysu, ale bojovaly proti obvyklému mužskému šovinismu pomocí soběstačných metalových sdělení. V tomto tvárném období byla metalová scéna pokrokovou silou a jako celek byla mnohem méně sexistická než tradiční rocková hudba.
Další využití ženského vokálu přinesla první polovina devadesátých let s nástupem symfonického metalu. V roce 1994 se Liv Kristine připojila k norské gothic metalové skupině Theatre of Tragedy a poskytovala "andělský" ženský čistý vokál, který kontrastoval s mužským deathovým growlem.
Významným rokem pro "operní metal" byl rok 1996, kdy byla založena finská skupina Nightwish se zpěvačkou Tarjou Turunen, která studovala zpěv na Sibeliově akademii a Hochschule für Musik Karlsruhe. Jejich kombinace tvrdých a rychlých kytarových riffů s Tarjiným dramatickým, "operním" zpěvem si rychle získala popularitu u kritiků i komerčních fanoušků. Jejich symfonický metalový styl, kterému se brzy začalo přezdívat "operní metal", inspiroval mnoho dalších metalových kapel a interpretů.
Tarja byla z kapely propuštěna 21. října 2005 (těsně po odehrání koncertu End of an Era) z osobních důvodů, které doprovázel otevřený dopis kapely. Sólovou kariéru zahájila v roce 2006 vydáním vánočního alba s názvem Henkäys ikuisuudesta. V roce 2007 vydala album My Winter Storm, na kterém se objevují různé styly včetně symfonického metalu, a zahájila Storm World Tour. Před vydáním třetího alba What Lies Beneath, podpořeného turné, které trvalo až do dubna 2012, odehrála několik koncertů v Evropě, hrála na metalových festivalech včetně Graspop Metal Meeting a Wacken Open Air. V září 2015 vydala Tarja Turunen své první klasické studiové album Ave Maria - En Plein Air. Její nejnovější album In the Raw vyšlo 30. srpna 2019.
Výraznou stopu po sobě zanechala také Anneke van Giersbergen z holandské, původně doom metalové skupiny The Gathering. V srpnu 2007 skupinu opustila, aby se mohla věnovat svému sólovému projektu Agua de Annique. 12. března 2009 The Gathering oznámili, že jejich náhradní zpěvačkou se stala Silje Wergeland (z norských Octavia Sperati). Jejich poslední album Afterwords vyšlo 25. října 2013.
Počet skupin hrajících symfonický metal s výrazným ženským zpěvem narůstal. Mezi nejdůležitější patří nebo patřily holandské Within Temptation s Sharon del Adel, Ater Forever s Floor Jansenovou a Epica se Simon Simonsovou, německá Xandria, ve které se vystřídalo hned několik zpěvaček, italská Lacuna Coil se zpěvačkou Cristinou Scabbiovou, norská Tristania s Vibeke Steneovou nebo rakouští Edenbridge se Sabine Edelsbacherovou.
Následovaly další ženy, které stály před heavymetalovými kapelami různého stylového zaměření, jako například Halestorm, Arch Enemy, Visions of Atlantis, Arkona, Amberian Dawn, Dark Sarah, Guano Apes a další . V Japonsku přinesla léta 2010 rozmach ženských metalových kapel jako Destrose, Aldious, Mary's Blood, Cyntia a Lovebites. Liv Kristine se objevila v titulní skladbě alba Nymphetamine skupiny Cradle of Filth z roku 2004, která byla v roce 2004 nominována na cenu Grammy v kategorii Nejlepší metalový výkon. V roce 2013 získala skupina Halestorm cenu Grammy v kombinované kategorii Nejlepší hardrockový/metalový výkon za skladbu "Love Bites (So Do I)", v roce 2021 byly v kategorii Nejlepší metalový výkon nominovány skupiny In This Moment, Code Orange a Poppy.
Ženy hrály a hrají důležitou roli také v zákulisí, mezi ty nejvlivnější patří například Gaby Hoffmannová, Gloria Cavalerová nebo Sharon Osbournová.
Gaby Hoffmannová pomohla v roce 1981 Donu Dokkenovi získat jeho první nahrávací smlouvu a ve stejném roce se stala také manažerkou skupiny Accept. Pro mnoho studiových alb této kapely také psala texty pod pseudonymem 'Deaffy'. Zpěvák Mark Tornillo uvedl, že Hoffmannová měla vliv i na skládání jejich pozdějších alb.
Gloria Cavalerová (za svobodna Gloria Bujnowski) je manželkou a od roku 1993 také manažerkou sepulturáckého bouřliváka Maxe Cavalery. Fanoušci Sepultury ji často viní z 'Yoko Ono efektu' – tedy že může za odchod Maxe z kapely v roce 1996 po vydání alba Roots, v nedávném rozhovoru se však Max své ženy zastal a uvedl, že příčinou jeho odchodu bylo, že si prostě lezli na nervy s ostatními členy kapely a začali se nesnášet. Maxův rodinný podnik mezitím jede dál: Gloria v současnosti působí také jako manažerka Soulfly, Cavalera Conspiraci nebo Incite. A geny nezapřou ani jejich synové – Zyon je bubeníkem (mimo jiné působil i v Soulfly) a Igor Jr. zpěvákem a kytaristou v projektu Go Ahead And Die.
Londýnská rodačka Sharon Osbournová, manželka a manažerka Ozzyho Osbourna, měla k Black Sabbath blízko díky svému otci Donu Ardenovi, hudebnímu manažerovi s nímž ale neměla během života právě dobré vztahy pro jeho sklony k násilí (v roce 2001 nicméně došlo k usmíření přímo v rámci televizní show Osboruneovi). Právě Arden vykopl v roce 1979 Ozzyho z kapely kvůli jeho drogovým a alkoholovým excesům. Sharon začala s Ozzym randit a postarala se o vzestup jeho sólové kariéry. Sama se stala televizní celebritou nejen díky show Osbourneovi, nebo své letité účasti v soutěži X Factor, ale také díky řadě neuvěřitelných příhod nejen v jejich divokém manželství s Ozzym. Ne nadarmo je její kniha Extreme: My Autobiography (2006) nejprodávanější ženskou autobiografii na světě. Kromě nesporného faktu, že vůbec udržela Ozzyho nažívu, založila také hudební festival Ozzfest a řídila několik kapel, včetně Motörhead, Coal Chamber, The Smashing Pumpkins, Electric Light Orchestra, Lita Ford a Queen.