|
| Vydáno | 14. září 1993 |
|---|---|---|
| Natočeno | 1993 | |
| Studio | Morrisound Recording studio | |
| Žánr | Progresivní metal, technický death metal, avant-gardní metal, jazz fusion | |
| Délka | 36:09 | |
| Label | Roadrunner Records | |
| Producent | Scott Burns, Cynic |
Toto album neprovázely žádné singly.
Album Focus je debutová studiová nahrávka americké progresivní metalové skupiny Cynic, kterou 14. září 1993 vydalo vydavatelství Roadrunner Records. Deska vznikla v tampském studiu Morrisound Recording a obsahuje osm skladeb s celkovou délkou přibližně 36 minut. Mezi výraznější songy patří například "Veil Of Maya" nebo "I'm But a Wave To...".
Hudebně se prvotina pohybuje na pomezí technického death metalu, jazz fusion a progresivního rocku. Kapela do žánru vnesla komplikovanou kytarovou práci, polyrytmické bicí, kytarové syntezátory a melodické vokály, které se na tehdejší death metalové scéně vyskytovaly jen výjimečně. Texty se věnují filozofickým tématům, zejména duchovnu a smyslu existence. Právě tato kombinace odlišila formaci od současníků a ovlivnila pozdější vývoj technického i progresivního metalu.
Sestavu Cynic na této nahrávce tvořili Paul Masvidal (zpěv, kytara), Jason Göbel (kytara), Sean Malone (baskytara) a Sean Reinert (bicí). Studiovku produkovala samotná skupina společně se Scottem Burnsem, který se ujal také role zvukového inženýra. Remasterované vydání vyšlo v roce 2004. Deska si časem získala status kultovního díla, přestože se kapela krátce po jejím vydání, v roce 1994 rozpadla. Na serveru Encyclopaedia Metallum má podle dostupných údajů průměrné hodnocení 86 % z 31 recenzí.
Nahrávání Focus bylo původně naplánováno na srpen 1992, jenže do záměrů Cynic zasáhl hurikán Andrew, který se přehnal jižní Floridou, a to silou kategorie 5, což nebylo (zejména pro uměleckou tvorbu) příliš příznivé. Zničil nejen zkušebnu skupiny, ale i dům kytaristy Jasona Göbela a termín studiových prací se musel odložit. Paradoxně tak mohli členové formace pracovat s materiálem o rok déle a tím posunout své písně na další úroveň. Nahrávací sezení se nakonec uskutečnila až na počátku roku 1993, a ve výsledku tak zbývalo na samotné natáčení poměrně málo času.
Přípravu navíc komplikovaly i logistické problémy. Podle dostupných informací měla formace potíže s vybavením, které bylo zabaveno v souvislosti s finančními problémy promotéra s dřívějším turné s kapelou Death, a to v době, kdy se vydavatelství potýkalo s finančními těžkostmi. Dalším zásadním faktorem byla změna v sestavě, neboť na postu baskytaristy nahradil Tonyho Choye Sean Malone. Nakonec ale vše dopadlo.
Malone na nahrávce používal bezpražcovou baskytaru, jejíž plynulé melodické linky se proplétaly s kytarami, a v některých pasážích sáhl také po nástroji, zvaném Chapman stick. Kytaristé Paul Masvidal a Jason Göbel hráli na kytary Steinberger L2, vybavenými rozhraním MIDI, které jim umožňovalo vytvářet syntetické zvuky přímo z těchto nástrojů, a v některých pasážích se objevují také i akustické prvky. Bubeník Sean Reinert se kromě bicích podílel i na klávesových partech. Death metalové growly nenazpíval Paul Masvidal, ale hostující Tony Teegarden z formace Viogression, který se představil např. ve skladbách "Veil Of Maya", "Sentiment" a "Uroboric Forms".
Nahrávku byla následně zmixována v témže studiu a mastering provedl Michael Fuller ve svém studiu Fullersound v Miami.
Na přední straně obalu je reprodukce obrazu Angelic Manifestation amerického surrealistického malíře Roberta Venosy, který vznikl v roce 1974. Obraz vybral Paul Masvidal osobně a za malířem kvůli tomu dokonce odcestoval. Později na setkání vzpomínal: „Potkal jsem člověka, který byl neuvěřitelně laskavý a skromný. Okamžitě mě uklidnil. Hodiny jsme si povídali a zkoumali, co chce hudba sdělit z vizuálního hlediska. Pomohl mi pochopit vztah mezi vizuálním a zvukovým médiem a to, jak se mohou stát jedním a tím samým, pokud je vše správně sladěno.“ Venosův obraz si kytarista vybral i pro následující studiovku Traced In Air.
Čtvercový přebal je laděný do oranžových, jantarových a měděných odstínů. Z jeho středu se symetricky rozbíhají zvlněné tvary připomínající křídla okřídlené postavy nebo motýla, vyvedené stříbřitě modrými světelnými konturami. Na horním okraji se nachází zelené logo Cynic, pod ním je drobným tenkým písmem uvedený název alba. Logo pro skupinu navrhl rovněž Venosa.
Zadní strana je vedená ve žlutooranžových tónech s fialovými postranními okraji. V horní části je opět zelené logo kapely a pod ním seznam osmi skladeb ve dvou sloupcích. Dole jsou uvedeny kredity: produkce Cynic a Scott Burns, který nahrávku také nahrával a mixoval ve studiu Morrisound Recording v Tampě, mastering Mike Fuller ve Fullersound v Miami, A&R Monte Conner a art direction Modino Graphics. Dále tu najdeme adresu vydavatelství Roadrunner Records v New Yorku, údaj o distribuci společností Relativity Entertainment Distribution (v Kanadě Attic), copyright 1993 společnosti The All Blacks BV, která desku licencovala Roadrunneru, vydavatelská práva Roadblock Music a Lotus Feet Music a katalogové číslo tohoto konkrétního presu RR 9169-2.
Booklet CD je vícestránkový rozkládací a na jeho přední straně se opakuje motiv přebalu s logem skupiny. Uvnitř jsou barevně laděné portréty všech čtyř členů Cynic (Jason Gobel, Paul Masvidal, Sean Reinert a Sean Malone) s popisky jmen a nástrojů, k nimž se přidávají textové bloky s poděkováními a kredity. Texty písní jsou vytištěné na vložce na šedomodrém, mraku podobném pozadí. Na jedné straně booklet obsahuje také reklamní leták společnosti Blue Grape Merchandising s ceníkem triček a dalšího merche kapel z katalogu Roadrunner, například Cannibal Corpse, Deicide nebo Obituary.
Deska Focus přistupuje k death metalu experimentálně a spojuje ho s dalšími vlivy, především s jazz fusion a progresivním rockem. Důraz tu leží spíš na komplikovaných skladbách a technické preciznosti než na syrové agresi. Skladby jsou postaveny na složitých taktech a polyrytmech a podle dostupných zdrojů se v nich odrážejí i vlivy fusion souborů, jako jsou Return To Forever a Mahavishnu Orchestra, vedle riffové intenzity typické pro floridský death metal a pro kapelu Death. Ve "Veil Of Maya" se střídají metra, v "I'm But a Wave To..." se prolínají akustické pasáže s vrstvenými syntezátorovými plochami a v "Uroboric Forms" se objevují i liché takty, například 21/16.
Kytary Paula Masvidala a Jasona Göbela se do sebe zaplétají a Masvidal je sám přirovnal ke kytarovým dvojicím Tom Verlaine a Richard Lloyd z Television nebo Robert Fripp a Adrian Belew z King Crimson. Jak již bylo zmíněno, oba používali velmi podobné vybavení: 'bezhlavé' Steinbergery s MIDI snímači Roland, které ovládaly zvukový modul Yamaha TX81Z, a zesilovače ADA. Většina syntezátorových zvuků na desce tak nevznikla používáním kláves, ale pochází právě z kytar, jedinou výjimkou je outro písně "How Could I". Steinbergery mají navíc tremolový systém, který 'povoluje' všechny struny striktně stejně, takže lze 'ohýbat' celé akordy. Slyšet je to například v úplně prvním akordu skladby "I'm But a Wave To..." A není také bez zajímavosti, že se zde objevily i první náznaky stylu djent, a to o celou dekádu dříve, než tento žánr začal působit masivněji.
Rytmická sekce se nese v podobně netypickém duchu. Sean Malone hrál téměř celou desku na bezpražcovou baskytaru Kubicki Ex Factor, jejíž měkký atak a kulatý, teplý tón se od obvyklého úderného zvuku baskytar v heavy metalu výrazně liší. Jen v některých pasážích sáhl po dvanáctistrunném nástroji Chapman Stick. Sean Reinert svým hraním spojuje metalové a jazzové prvky a skladby udržují rytmicky živé akcenty, pocitovou a proměnlivou dynamiku. Šestnáctinovou dvojkopákovou figuru použil jen občas a blast beaty na albu nehraje vůbec, ve skladbě "Uroboric Forms" se však ke konci objeví beat ve stylu skanku (Jamajského tance). Kromě klasické soupravy využil v některých skladbách i elektronické bicí.
Vokální stránka je rozdělená mezi dva zpěváky. Chraplavé, hrdelní growly obstaral Tony Teegarden, zatímco Masvidal své party nazpíval přes vokodér, který jeho hlasu dává syntetický, robotický ráz. Podle jeho vlastních slov mu v té době hrozilo, že o hlas přijde, a proto agresivní vokály sám nezpíval. Jako host je v některých skladbách doplňovala Sonia Oteyová (celým jménem Sonia Lynn Oteyová. V hudebním světě figurovala výhradně jako studiová či hostující zpěvačka na floridské metalové scéně na začátku 90. let. Kromě spolupráce s Cynic se v roce 1993 podílela na dalším albu, nahraném v Morrisoundu - Sublime Dementia formace Loudblast).
Všechny texty napsal Paul Masvidal a jde o poetické, filozoficky a duchovně laděné básně o vnímání světa jako celku, o rozlišování mezi skutečností a iluzí, o koncentraci a meditaci. Podle dostupných zdrojů vycházejí z různých manter, modliteb a textů nejrůznějších filozofických a duchovních škol. Najdeme v nich vlivy orientální mystiky a náboženství i některá témata hnutí New Age. Žádné okultní motivy ani násilné fantazie, v extrémním metalu tehdy běžné, se tu nevyskytují. Celkový pohled je pozitivní, lidský a pokorný, což je v death metalu velmi neobvyklé. Masvidal sám později vzpomínal, že jeho texty z dem byly ještě reakcí na vnější okolnosti, kdežto na desce Focus se obrátil dovnitř, k vlastnímu vnitřnímu světu.
Úvodní "Veil Of Maya" nese titul podle stejnojmenné básně George Williama Russella a vychází z védského pojmu māyā, závoje iluze. Text popisuje, jak nás māyā drží v zajetí zdánlivého světa dualit, v němž každou radost vyvažuje bolest a polarita je zákonem pozemského bytí. Iluze tká nekonečné sítě obrazů, jeden závoj se kupí na druhý a rozděluje Boží snové myšlenky, takže jsme vydáni na milost a nemilost sympatiím a averzím. Nechybí ani sanskrtský pojem ahamkāra, tedy pocit ega.
"Celestial Voyage" používá obraz mysli jako pozemského poháru, do něhož stříká žhavý roztok pokání a odhaluje neviditelnou pravdu. Víra je zde okno, štěstí vor a klid jezero v mysli, po němž se člověk plaví k břehům, aby se vykoupal v božím nektaru. Vor naplněný klamnou špinavou vodou musí být vyprázdněn otvory moudrosti. "The Eagle Nature" pojednává o orlí podstatě jako o bdělém, jasném vidění: rozlišování a uspořádávání myšlenek, mlha, která se nechce rozptýlit, a proud proměnlivých okolností. Orlí podstata je pojistkou pro nesoustředěné vědomí, vidí změny jasně a podobá se křehkému křišťálovému poháru, který je třeba plnit krok za krokem.
"Sentiment" má podobu modlitby k Vesmírné a Tvořivé Matce, jak už bylo zmíněno u sbírky Paramahansy Jógánandy Whispers from Eternity. Prosí o osvobození od chamtivosti a klamu, o inspiraci k vybudování nového světa, v němž budou hlad, nemoci a nevědomost jen vzpomínkou na bídnou minulost, a o to, aby se člověk neztratil v písku a mohl poznat nezištnou lásku ke všem. Zmiňuje také, že ztracené snahy nalézají cíl v zklidněné mysli. "Uroboric Forms" se věnuje uroborickému stavu vědomí, tedy prvotní jednotě před vznikem ega. Popisuje ho jako stav, kdy je já vesmírem a nic není oddělené, prvotní vejce uchovává nenarozené vědomí a blaho zůstává neporušené. Teprve zrod odděleného ega přináší strach z toho druhého, protože kde existuje jiné, tam existuje i strach, a ztrátu původního ráje bez odstupu mezi jedincem a prostředím.
"Textures" je atmosférická instrumentální skladba. Závěrečná "How Could I" je osobním vyznáním pokory a sebepřijetí. Lyrický subjekt si klade otázku, jak mohl zapomenout na zjevení lásky bez strachu a učení bez pochybností, a každý den chce začít znovu. Prosí o pokoru, která ho utopí v skromných vodách pravdy, a o osvobození od okovů ega a identity. Zdůrazňuje, že láska zůstane jen snem, dokud bude k sobě hrubý a nelaskavý. Svobodu a rozum přirovnává k pádlování v kánoi po oblacích.
Při vydání se deska Focus setkala spíše se smíšenou odezvou. Hudebně se výrazně vzdalovala jak od alba Human kapely Death, tak od předchozích dem Cynic, a proto ji bylo obtížné prodávat. Skupina ji propagovala na turné po boku brutální deathmetalové formace Cannibal Corpse, kde se podle dostupných zdrojů setkala s rozpačitými reakcemi fanoušků. Právě tato negativní odezva z metalové scény byla jedním z důvodů rozpadu kapely v roce 1994. Teprve s odstupem času povědomí dozrálo a prvotina začala být považována za průlomové dílo.
Server Loudwire zařadil Focus na deváté místo žebříčku nejlepších metalových debutů a v roce 2024 mezi jedenáct nejlepších progresivně metalových debutových alb. V roce 2025 jej tentýž server umístil na osmé místo mezi nejlepšími progresivně metalovými deskami 90. let. V roce 2005 se album objevilo na 496. místě v knize The 500 Greatest Rock & Metal Albums of All Time, kterou vydal časopis Rock Hard. V roce 2009 jej americký časopis Decibel uvedl do své Síně slávy a Chris Dick o něm napsal, že jde o „nejvýznamnější progresivní death metalovou (v souvislostech) desku všech dob“.
V poznámkách k reedici z roku 2004 novinářka Ula Gehret, majitelka Clandestine Music a manažerka Century Media Europe uvedla, že na desce nelze najít žádnou skladbu s výraznou předlohou nebo plagiát. Považuje to u debutu za mimořádné a podobnou originalitu přisoudila jen kapele Black Sabbath a Franku Zappovi. Autor knihy Mean Deviation: Four Decades of Progressive Heavy Metal Jeff Wagner v předmluvě k basovým přepisům poznamenal, že přestože deska v roce 1993 působila jako dítě své doby, dnes je těžké poznat, kdy vznikla. Čerpá z jazzu 60. let, a přitom zní jako hudba vysílaná na Zemi z dalekých budoucností. Ve své knize navíc uvedl, že prvotina vyjímečně dobře zestárla a patří po bok alb …And Justice For All, Human a Images and Words.
V roce 2019 Focus představil web OffYourRadar.com. Darryl Wright ji označil za „nahrávku, jakou jste nikdy neslyšeli, s aranžemi, které bývají vyhrazené pro experimentální jazzové kluby“, a upozornil, že mnohé pozdější kapely převzaly její prvky. Jeremy Shatan označil její umělecký úspěch za „vzrušující akrobacii na laně“. Maloneovu fusion basovou hru přirovnal k Jamaaladeenu Tacumovi, který hrával s Ornettem Colemanem, a robotické vokály k pasáži "Lord's Prayer" ze skladby "Sheep" od Pink Floyd. Vyzdvihl také melodické vrstvy kytar a syntezátorů, které vytvářejí pocit toužení. Při třicátém výročí vydání v září 2023 pochválil experimentální přístup a spojení death metalu s jazzem také blogger Into the Wells.
Deska zanechala hlubokou stopu na celé pozdější generaci kapel. Ozvuky přístupu Cynic lze dle dostupných zdrojů slyšet u death metalových skupin Martyr, Aletheian, Decrepit Birth a Behold... the Arctopus i u progresivních kapel Meshuggah, Spiral Architect, Sceptic, Between the Buried and Me či Continuo Renacer. Deathcore/metalcoreová kapela Veil of Maya a progresivní metalová skupina Textures převzaly své názvy právě ze skladeb z této desky. Jako inspiraci ji uvádějí The Dillinger Escape Plan, Scale the Summit, Obscura a Scott Carstairs z kapely Fallujah. Autor blogu Killchain Sandre the Giant v roce 2023 napsal, že některé z nejprogresivnějších metalových formací posledních třiceti let vděčí za svou existenci právě Cynic, a jmenoval mimo jiné Meshuggah, The Dillinger Escape Plan, Decrepit Birth a Mastodon.
Z českých a slovenských hodnocení vyšla na serveru Metalopolis.net recenze remasterované reedice z roku 2004. Recenzent v ní uvádí, že mu nejde vyzdvihnout žádnou skladbu nad ostatní, protože všechny stojí na stejné úrovni, a přitom je každá jiná při zachování nezaměnitelného rukopisu kapely. Úvodní "Veil Of Maya" podle něj ukázkově spojuje death metal s precizním hudebním přístupem a náladotvorností. Přechody mezi pomalými, jemnými a brutálními pasážemi zní bez rušivých momentů a zpěv je velmi pestrý, od ženských vokálů přes počítačově upravený nadpozemský hlas až po death metalový projev, ačkoli ten podle něj není klasický. Remaster přinesl jen kosmetické změny zvuku a recenzent míní, že skupina skončila proto, že o ni tehdy svět neprojevil zájem. Albem podle něj předběhla dobu o několik let. Jeden z čtenářů serveru ji naopak ohodnotil jako poměrně nevzrušivou artrockovou desku.
Před vydáním prvotiny se Cynic proslavili hostováním na albu Human skupiny Death. Paul Masvidal a Sean Reinert na něm hráli po boku Chucka Schuldinera a Steva DiGiorgia. Tato spolupráce rozšířila okruh jejich příznivců natolik, že je tiskové prohlášení vydavatelství Roadrunner Records před vydáním debutu označilo za „nejpopulárnější undergroundovou kapelu, která nenahrála desku“.
Remasterovaná reedice z roku 2004 obsahuje původních osm skladeb a šest bonusů, celková stopáž činí 72:31. Tři bonusy jsou remixy písní z desky od Johna Hilera a další tři pocházejí z dema Portal, tedy z projektu, který členové založili po rozpadu Cynic. V sestavě Portal nahradil Seana Malonea Chris Kringel a přibyla pátá členka Aruna Abramsová (zpěv, klávesy). Zvuk reedice kritizoval například server Invisible Oranges v textu k patnáctému výročí vydání. Podle něj se v remasteru ztratila čistota a nuance Reinertova bubnování, zatímco bonusy z dema Portal ocenil.
Další podobu desky přinesla verze ReFocus, kterou k třicátému výročí remixoval Warren Riker a remasteroval Eric Koondel. Zpráva o novém remixu a remasteru, na kterém se podílel i Paul Masvidal, vyšla 1. srpna 2022, samotná deska pak 9. června 2023 u Season of Mist. Jako ukázky předtím zveřejnili remixovanou "Textures" a klip k "Veil Of Maya". Masvidal ji označil za obnovenou podobu milované desky a poděkoval všem, kdo skupinu podporovali. Zároveň se na internetu objevila kompilace Uroboric Forms - The Complete Demo Recordings s demonahrávkami z let 1989 až 1991. K výročí vydání se skupina vypravila také na severoamerické turné, na kterém jim dělali spolu-headlinery Atheist, kteří slavili své první tři desky.
S odstupem let se Paul Masvidal vracel i k tomu, jak byla studiovka původně přijímána. Při návratovém turné v roce 2007 prý považoval za zvláštní, že mu tisíce lidí zpívají "Veil Of Maya". Naposledy před reunionem totiž skladbu hráli na turné s Cannibal Corpse v Texasu, kde po něm někdo hodil láhev.
Na vokální stránku desky Focus odkazuje i česká recenze alba Akroasis německé technicky death metalové kapely Obscura na serveru CrazyDiamond.cz. Recenzent v ní uvádí, že mu mírně vadí využití různých vokálních efektů, včetně zvuku připomínajícího telefon, které posluchač dobře zná už z doby, kdy floridská experimentální formace Cynic v roce 1993 vydala svůj debut. Zároveň tak poukazuje na to, že robotické vokály z prvotiny zanechaly stopu i na pozdější scéně, o níž se podle dostupných zdrojů Obscura řadí mezi kapely, které Cynic uvádějí jako inspiraci.
(Produkční a interpretační údaje jsou převzaty z anglické verze Wikipedie)
| Číslo | Název skladby | Autoři | Délka |
|---|---|---|---|
| 1 | "Veil Of Maya" | Paul Masvidal, Jason Gobel, Sean Malone, Sean Reinert / Paul Masvidal | 5:23 |
| 2 | "Celestial Voyage" | Paul Masvidal, Jason Gobel, Sean Malone, Sean Reinert / Paul Masvidal | 3:40 |
| 3 | "The Eagle Nature" | Paul Masvidal, Jason Gobel, Sean Malone, Sean Reinert / Paul Masvidal | 3:30 |
| 4 | "Sentiment" | Paul Masvidal, Jason Gobel, Sean Malone, Sean Reinert / Paul Masvidal | 4:23 |
| 5 | "I'm But a Wave To..." | Paul Masvidal, Jason Gobel, Sean Malone, Sean Reinert / Paul Masvidal | 5:30 |
| 6 | "Uroboric Forms" | Paul Masvidal, Jason Gobel, Sean Malone, Sean Reinert / Paul Masvidal | 3:32 |
| 7 | "Textures" (instrumentální) | Paul Masvidal, Jason Gobel, Sean Malone, Sean Reinert | 4:42 |
| 8 | "How Could I" | Paul Masvidal, Jason Gobel, Sean Malone, Sean Reinert / Paul Masvidal | 5:29 |
| Celkový čas: | 36:09 | ||
| Zdroj | Hodnocení kritiků |
|---|---|
| AllMusic | 4,5/5 |
| Collector's Guide to Heavy Metal | 6/10 |
| Kerrang! | 3/5 |
| Metal.de | 10/10 |
| Metal Rules | 5/5 |
| Metal Storm | 9,7/10 |
| Rock Hard | 9/10 |
| Encyclopaedia Metallum (průměr z 31 recenzí) | 86 % |
Podle dostupných zdrojů se deska Focus v době vydání neumístila v žádných významných národních hitparádách a ani neobdržela ocenění za prodeje. Její charakter byl undergroundový a doceněna byla až v pozdější době.
