| Původ: | Miami, Florida, USA |
| Aktivní roky: | 1987 - 1994, 2006 - současnost |
| Styl: | Progresivní metal, progresivní rock, jazz fusion, technický death metal |
| Vydavatelé: | Roadrunner, Season of Mist, Century Media |
| Web: | - |
| Podrobnosti: | Metal-archives - Cynic |
CYNIC je americká progresivní metalová kapela, která vznikla v roce 1987 v Miami na Floridě. Hlavním tahounem skupiny je Paul Masvidal, původně kytarista formace, později hlavní zpěvák a především skladatel, kterého až do roku 2015 doplňoval bubeník Sean Reinert. CYNIC ve své tvorbě kombinují prvky progresivního rocku, alternativy a metalu.
Jejich první album Focus vyšlo v roce 1993, ale už o rok později se kapela rozpadla. Znovu se dala dohromady v roce 2006 a reunion okořenila v pořadí druhou deskou Traced In Air, která vyšla u francouzského vydavatelství Season of Mist. V roce 2010 na ni navázalo EP Re-Traced a v roce 2011 další EP Carbon-Based Anatomy. Jejich třetí studiové album Kindly Bent To Free Us bylo vydáno v roce 2014 a čtvrté, Ascension Codes, v prosinci 2021.
V prosinci 2017, po dvou letech nejistoty ohledně jeho působení v kapele, potvrdil zakládající bubeník Sean Reinert svůj odchod z CYNIC a o tři roky později ve věku 48 let nečekaně zemřel. O dalších jedenáct měsíců později zemřel ve věku 50 let i dlouholetý baskytarista skupiny Sean Malone.
Pojednáváme-li o Cynic, musíme začít Paulem Masvidalem. Ten se narodil 20. ledna 1971 v Portoriku kubánsko-americkému občanskému a obchodnímu vedoucímu Raulovi Masvidalovi. Svá raná léta strávil v oblasti Miami, kde studoval klasickou kytaru nejprve u profesora Carlose Moliny a později na vysoké škole Dade College u jazzového hudebníka Davea Weissbrota, který ho inspiroval k lásce k jazzu, kytarám Steinberger a seznámil ho s buddhistickou filozofií. Masvidal se od mladého věku zajímal o mystiku a ezoterická témata, v pozdním dospívání se stal zasvěcencem do Krija jógy a nakonec se koncem dvacátých let začal věnovat buddhistické meditaci. S bubeníkem Seanem Reinertem, který rovnež hledal inspiraci kromě metalu i v jiných vodách, především v jazzu a fussion, se Paul setkal v roce 1984 na Gulliver Academy, okamžitě s ním začal jammovat a ještě během studia založili kapelu Crypha. Duo se později spojilo se spolužáky Reidem Hansenem a Rodem Segalem a vznikli Seaweed, po jejichž rozpuštění se na podzim roku 1987 probudil k pestrému životu pozdější progresivně deathový démon jménem Cynic. V té době ale mladíci začínali s pokorou jako 'přímočará' death metalová kapela.
Ústřední dvojici doplnili v rodícím se tělese basista Mark Van Erp, zpěvák Steve Rincon a kytarista Russell Mofsky, tato sestava ale vydržela pouhých pár týdnů. Mofsky odešel už začátkem následujícího roku, stejně jako Rincon a role zpěváka se ujal Jack Kelly. Tato čtveřice vydržela pospolu zhruba do poloviny roku a stihla stvořit i první nahrávku Cynic, nazvanou jednoduše Demo '88. Brzy ale byla formace opět bez zpěváka, Kelly po nahrání dema odešel a přinutil tím Masvidala, aby si ke kytaře přibral jako bonus také vokály. Později byl proto přizván ještě Jason Göbel jako druhý kytarista, který se už stihl podílet na následném demu s názvem Reflections Of A Dying World (1989) a měl se stát dalším stabilním článkem formace až do jejího rozpuštění v roce 1994. Nadále se měli střídalt pouze basáci a hned ten následující, Tony Choy, který nastoupil po Marku van Erpovi (ten se připojil ke kapele Monstrosity), vydržel čtyři roky. 'Démon' byl kompletní a začal vrnět blahem.
Jak později Paul vzpomínal, rané dny Cynic byly naplněny neuvěřitelnou snahou ovládnout své nástroje a naprostou vášní pro hudbu a její poznání. V podstatě jen zkoušeli, nepřetržitě se vzdělávali v zákonitostech hudby a jejich často 'maratónsky' dlouhé zkoušky byly neúprosné, Sean ve zkušebně už občas dokonce i bydlel. Vůbec prvním zkušebnou byla kotelna ve West Kendall v Miami, takže si lze představit, jak malý to byl prostor a jaké horko tam asi bylo. Ale bylo to místo, kde mohli hrát tak nahlas, jak jen chtěli a hlavně kdykoliv chtěli. A po čase se jim přece jenom podařilo přesídlit do přijatelnějších podmínek.
Kluci tehdy poslouchali všechny možné hudební žánry. Spojoval je enormní zájem o jazz, ale měli také zvláštní individuální vkus, například Jason byl velkým fanouškem oldschool funku a rytmické hudby. Měl dokonce vedlejší 'projektovou' kapelu, která tento agresivní funkový styl hrála. Sean byl primárně jazzový, ale měl rád také klasiku a progresivní pop music. Paul miloval jazz, etnickou hudbu (indickou) a opravdu náladové 'vesmírné' věci. Jinak se ale v podstatě pohybovali napříč žánry a užívali si jakoukoliv hudbu, aniž by ji nějak označovali.
Toto období bylo na Floridě vůbec zvláštní: jakoby se zde kolektivní energie v polovině a na konci 80. let přetavila v koncentrovanou intenzivní hudbu a dala tak vzniknout slavné floridské death metalové scéně. Ale možná jenom proběhla jednoduchá řetězová reakce na určité prvky a jádrem této energie se stalo studio Morrisound Recording. V počátcích rodícího se deathového podhoubí se o sobě kapely dozvídali především prostřednictvím běžné poštovní korespondence, přes kterou si vyměňovaly dema (tape trading), videa a podobné věci, internet nebyl zdaleka běžnou záležitostí. Cynic měli nejblíže k Death a Atheist a Paula také bavilo trávit čas s Carcass, kteří vyrazili na cesty s Death. Na turné se později spřátelili také s Pestilence, Malevolent Creation, Cannibal Corpse a dalšími smečkami. Nejvíce si ale rozumněli s Atheist, díky jejich podobnému progresivnímu vkusu.
V roce 1990 se vydali do studia nahrát své v pořadí již třetí demo, opět jednoduše nazvané Demo '90. Na něm se již objevují střídmé 'náznaky' budoucího hudebního směřování a to i přesto, že se zde formace držela především v proudu technického thrashe, vycházejícího z Watchtower a Forbidden. Provedení ovšem bylo příkladné a hudební i technické schopnosti kapely byly již více než zřejmé. Produkce Scotta Burnse z Morrisoundu pak dodává demu profesionální lesk. Paul Masvidal si zde ještě nevyvinul plnohodnotný death growl, nacházel se někde mezi Coroner a Kreator (bez strašidelnosti prvního nebo síly druhého). Jeho vokál sice nebyl skvělý, ale ani natolik špatný, aby odradil. Sean Reinert za bicími už řádil jako naprostá bestie, ale v jeho hře stále ještě chyběla pozdější jemnost a propracovanost. Basa Tonyho Choye zněla samozřejmě také dobře, ale ani on nebyl tak nápadný ani okázalý jako na demu následujícím.
V této době se hudební styl kapely začal postupně měnit, nabíral na složitosti a Cynic se v podstatě stali průkopníky progresivního death metalu. Změna přicházela nevědomě, byl to výsledek procesu, ve kterém se nacházeli. Procesu, ve kterém se vyvíjeli jako hudebníci posedlí originalitou a technickou stránkou hry. Kombinace těchto prvků spolu s vážným zájmem o komplexní hudbu logicky vedla k novému stylu. A vystavování jejich uší působení jazzu ještě více prohlubovalo touhu po hlubším hudebním zkoumání a poznání.
V roce 1991 jim Kelly Shaefer (Atheist), který jako host zpíval doprovodné vokály na předešlém demu, pomohl získat smlouvu s Roadrunner Records, když je seznámil s Borivojem Krginem. Roadrunner Records poté projevili zájem o financování jejich čtvrtého dema, opět se 'suchým' názvem Demo 1991. Kelly Shaefer, Borivoj Krgin a Scott Burns se tak pro Cynic stali strážnými a pomocnými anděly. Na čtvrtém demu se nejvíce projevil dramatický posun jejich stylu oproti třem předchozím. Konečně jasněji pochopili svůj směr a následné debutové album Focus se stalo realizovanou vizí, naznačenou touto demonahrávkou.
Nahrávání Focus ale nezačalo hned poté, co kapela podepsala novou smlouvu s Roadrunner Records, protože Masvidal a Reinert se v té době připojili k formaci Death na jejich zásadním albu Human z roku 1991. Následně byli povinni zúčastnit se doprovodného Death's European Tour po Evropě a svou první desku se tedy chystali nahrát až po svém návratu. Během tohoto turné se ale Death dostali do vážných finančních problémů, které vyústily v zabavení Masvidalova a Reinertova vybavení britským promotérem na dobu šesti měsíců (!). Během této doby se kapela navíc rozešla s baskytaristou Tonym Choyem, který se připojil k Atheist a tak, když přišel čas konečně nahrávat Focus, museli hledat jiného basáka. Zpočátku se jím jevil být slibnou náhradou Darren Macfarland, když se ale dostali do studia, uvědomili si, že ani on pro ně není ten pravý, natož ořechový, a tak se otevřel prostor pro Seana Malona, který pracoval v Morrisound jako asistent inženýra a čirou náhodou byl také skvělým baskytaristou.
V roce 1992 přizvali do sestavy zpěváka Briana DeNeffeho a chtěli začít s nahráváním v srpnu 1992. Plány byly ale opět narušeny, protože v den, kdy měli nastoupit do studia, zasáhl Floridu hurikán Andrew a zničil jak Göbelův domov, tak jejich zkušebnu, což vedlo k dalším několika měsícům zpoždění. Formace tedy využila tento čas jako příležitost k napsání nového materiálu a zdržení jim paradoxně pomohlo - mohli tak o rok déle pracovat s materiálem a posunout své písně na další úroveň. Opět se také změnila sestava, ještě před koncem roku 1992 odešel zpěvák Brian DeNeffe, jež měl nějaké osobní problémy a potřeboval se vrátit domů. K nahrávání byl tedy jako host přizván Tony Teegarden ze skupiny Viogression, kterého mladíci poznali během turné s Death. Tony, který měl na starosti growling a klávesy se nakrátko stal i oficiálním členem. Paul Masvidal později řekl, že mu v té době hrozila ztráta hlasu, a proto se rozhodl nezpívat drsné vokály. I vlastní zpěv nahrával pomocí vokodéru, čímž jeho hlas získal syntetizovanou, robotickou atmosféru.
První oficiální nosič, který formaci uvedl na scénu přišel ale ještě před Focus a stala se jím skladba "Uroboric Forms", která se objevila na společné kompilaci od Roadrunner At Death's Door II. Byla to jedna z těch kompilací, kterými Roadrunner rozšiřoval povědomí o svých nových smluvně vázaných 'koních'. Kromě Cynic se na ni objevili ještě Fear Factory, Disincarnate, Suffocation, Gorguts, Sorrow, Death, Malevolent Creation, Atrocity, Brujeria, Immolation a Skin Chamber.
Debut Focus byl konečně nahrán v Morrisound Recording v Tampě na Floridě, produkoval ho Scott Burns a celosvětově vyšel 14. září 1993. Jako jeho obal si Masvidal vybral obraz Angelic Manifestation z roku 1974 od surrealistického umělce Roberta Venosy. S jistou nervozitou vyrazil za Venosou, aby se s ním setkal osobně, a později vzpomínal: "Potkal jsem člověka, který byl neuvěřitelně laskavý a skromný. Okamžitě mě uklidnil. Hodiny jsme si povídali a zkoumali, co může hudba sdělit i z vizuálního hlediska. Pomohl mi pochopit vztah mezi vizuálním a zvukovým médiem a to, jak se mohou stát jedním a tím samým, pokud je vše správně slazeno." Obraz od Venosy si vybral také pro následující album s názvem Traced In Air.
Poetické, filozoficky a duchovně nabité texty, jejichž autorem je Masvidal, se zabývají tématy jako je vnímání světa jako celku, rozlišování reality a iluze, soustředění a meditace. Mnohé z písní obsahují motivy, názvy nebo úryvky z jiných děl: "Veil Of Maya" čerpá svůj název ze stejnojmenné básně George Williama Russella, zatímco "Sentiment" cituje modlitbu z knihy Whispers from Eternity od Paramahansy Jógánandy. Jsou zde tedy patrné četné vlivy orientální mystiky a náboženství, stejně jako některá témata hnutí New Age. Celková perspektiva textů je pozitivní, lidská a pokorná, což jsou v rámci death metalu spíše velmi atypické atributy.
Ačkoli byli Cynic spojováni s floridskou deathmetalovou scénou, album představovalo z hudebního hlediska výrazný odklon od desky Human formace Death i od raných demokazet Cynic, skupina totiž zkombinovala brutální floridský death metal s čistým jazz-fusion a progresivním rockem. Bylo proto obtížné tuto nahrávku uvést na trh. Negativní reakce ze strany death metalové scény byly později také jedním z důvodů, proč se kapela v roce 1994 rozpadla. Dobová kritika stejně jako metalová komunita na nahrávku reagovala různě - naprostým šokem, nepochopením i fascinací. Tradiční metaloví 'bardi' a recenzenti tehdy odmítali desku uznat jako čistokrevný death metal a vadilo jim i to, že namísto typického textového 'krveprolití' přišli Cynic s kosmickou, filozofickou a mírumilovnou atmosférou. Největším kamenem úrazu byl ale pro tehdejší kritiky vokální kontrast. Spojení klasického growlingu s čistým zpěvem, prohnaným přes syntezátorový vocodér bylo v roce 1993 považováno za 'bizarní' a pro mnohé těžko stravitelné.
Odborný tisk (např. hudebníci v recenzích) naproti tomu okamžitě vyzdvihoval jejich instrumentální genialitu. Unikátní bezpražcová baskytara Seana Maloneho a jazzem ovlivněné bicí Seana Reinerta si získaly obrovské uznání za posun hranic žánru. Až s odstupem let byla dobová kritika přehodnocena a dnes je Focus považován za absolutní milník vizionářského metalu. V roce 2009 označil Chris Dick z časopisu Decibel Magazine Focus za „nejvýznamnější desku progresivního death metalu (v širším smyslu) všech dob“ a zařadil ho do své Síně slávy. Graham Hartmann, autor webu Loudwire, zařadil Focus na deváté místo v žebříčku nejlepších metalových debutových alb a v roce 2024 ho tento web zvolil jako jednu z 11 nejlepších debutových desek progresivního metalu. V roce 2005 se umístilo na 496. místě v knize časopisu Rock Hard s názvem The 500 Greatest Rock & Metal Albums of All Time.
Jeff Wagner, autor knihy Mean Deviation: Four Decades of Progressive Heavy Metal o nahrávce napsal: „Ačkoli se album v roce 1993 jevilo jako zcela typické pro svou dobu, pokud si »Focus« poslechnete dnes, je těžké určit, v jaké éře bylo nahráno. Nemá žádné charakteristické rysy konkrétní éry, čerpá totiž z věcí sahajících až k renesanci jazzu v 60. letech, a přitom působí jako hudba vysílaná na Zemi nějakou rasou z daleké budoucnosti. Ať už se nacházíte v jakémkoli současném bodě, i tam obstojí.“
Hned po vydání vyjeli Cynic do Evropy jako support pro Pestilence. Sean Malone se bohužel nemohl cest po Evropě zůčastnit, protože končil studium na univerzitě, na turné hrál proto na baskytaru Chris Kringel a Tony Teegarden se postaral o growl, neboť Paul neměl zájem riskovat další poškození svých hlasivek. Sean se nakonec vrátil až na americké turné.
Cynic v letech 1993 a 1994 intenzivně koncertovali po celém světě, mimo jiné i na festivalu Dynamo Open Air v květnu 1994. I přes tyto úspěchy ale nepřízeň osudu skupinu provázela dál. Turné po Evropě na podporu Pestilence bylo bohužel přerušeno, když se Pestilence rozpadli. Následovalo tedy předskakování Cannibal Corpse na jejich tour po Spojených státech v roce 1994, během kterého byl sestavu nucen opustit kvůli životním změnám vokalista Teegarden, který byl nahrazen Danem Cosleyem. Jak se také dalo očekávat, setkali se u svých fanoušků s rozporuplným přijetím nového materiálu. Měli také vystoupit na Milwaukee Metalfestu, ale Roadrunner jim neuvolnil peníze na cestu na show. Tehdy pocítili, že je vydavatelství poněkud omezuje, protože se pohybovali různými zvukovými směry a měli pocit, že je možná nebude schopno správně propagovat.
Po návratu z turné začali Cynic pracovat na svém druhém albu. Bohužel nepřízeň okolí a hudební a osobní rozpory práci zastavily, kapela se během nahrávání rozpadla a většina členů se zaměřila na vedlejší projekty. Náhlé zprávy o zániku formace zasáhly mnoho fanoušků po celém světě. O mnoho let později Paul řekl: „Byli jsme opravdu citliví, kreativní lidé, kteří chtěli dělat hudbu, ale byli jsme pohlceni průmyslem a nedostali jsme velkou podporu. Lidé v té době albu »Focus« nerozuměli...“
Göbel, Masvidal a Reinert s baskytaristou Chrisem Kringelem a vokalistkou/klávesistkou Arunou Abramsovou založili v roce 1994 'krátkodobou' kapelu Portal, s níž nahráli o rok později desetipísňové demo. Hudba této skupiny obsahovala pomalejší tempa a jen velmi málo zkreslených kytar ve srovnání s Cynic, ale stále měla komplexní a vrstvený zvuk. Kapela se s ní více ponořila do ambientní pop music a éterických zvukových kulis. Demo nebylo oficiálně vydáno až do roku 2012, když byla desítka skladeb emitována jako The Portal Tapes, a to pod hlavičkou Cynic.
Po rozpadu Portal v roce 1996 se Aruna Abramsová vydala na sólovou dráhu. Od té doby vydala jedno EP, jedno plnohodnotné album a podílela se na řadě společných projektů, převážně v žánrech trance, house a elektronika.
V roce 1999, poté, co se přestěhovali do Los Angeles, přišli Masvidal a Reinert s dalším projektem, indie počinem Æon Spoke. V roce 2002 vydali stejnojmenné EP, jehož skladba "Emmanuel" se objevila ve filmu What the Bleep Do We Know!? a písně "Damaged" a "Transform" zazněly také v televizních seriálech společnosti Warner Brothers, konkrétně v Smallville a One Tree Hill. Píseň "I've Seen Those Eyes" se objevila ve filmu Cry Wolf.
V roce 2016 napsal Karlo Doroc z blogzinu Heavy Blog is Heavy o projektu toto: „Masvidal vytváří atmosféru ztráty, touhy a smutku, která v tomto žánru nemá obdoby. I na alternativní rockové scéně, kde je takových hlasů spousta, vyniká svým emocionálním dopadem. Spojte to s vrstvenými akustickými kytarami, pronikavými, rezavými syntezátory tam, kde je to potřeba, a bicími, které to celé svazují do uhlazeného, stravitelného celku, a dostanete Æon Spoke. Je to silný, ale místy podivně jednoduchý vedlejší projekt, který zprostředkovává melancholii a odcizení, které vždy provázely hlavní tvorbu Cynic“.
V roce 2022 bylo EP znovu vydáno. Chris Dick z časopisu Decibel Magazine v jednom článku napsal: „Æon Spoke je reedice alba z roku 2006 vydaného u Steamhammeru s patrnými rozdíly. Zaprvé došlo ke změně pořadí písní. Tento nový sled působí přirozeněji a logicky. Zadruhé mixáž od Warrena Rikera (Down, Santana) a Johna Hilera (Slayer, Danzig) vynáší tyto někdy éterické, ale vždy upřímné songy do stratosféry. Z reproduktorů zaznívají stejně, jako když se "Hallelujah" od Jeffa Buckleyho nebo "No Surprises" od Radiohead dostanou přímo k jádru emocí. Remastering Jamieho Kinga (Between the Buried and Me, Canvas Solaris) je samozřejmě sám o sobě povznášejícím zážitkem."
Členové Cynic se také 'nezávazně' sešli v progresivního projektu Gordian Knot, za kterým stál baskytarista Sean Malone. Ze spolupráce vzešly dvě desky, na nichž se podíleli například Steve Hackett z Genesis, Bill Bruford z Yes a King Crimson, Ron Jarzombek z Watchtower a Spastic Ink, stejně jako Jim Matheos z Fates Warning a John Myung z Dream Theater.
Jason Göbel od rozpadu Portal žije v Oregonu se svou ženou a dětmi a stále hraje a tvoří hudbu, ale už spíše jen jako svůj koníček.
Během pauzy v letech 1994 až 2006, s tím, jak význam debutového alba Cynic narůstal, mnozí fanoušci přemýšleli, co bude s kapelou dále a dychtivě očekávali zprávy o případnem obnovení legendární smečky. Dočkali se až v září 2006, kdy Paul Masvidal oznámil, že se znovu sejdou, aby vystoupili během roku 2007. Plány se proměnily ve skutečnost v létě 2007, kdy Cynic procestovali Evropu. V sestavě při reunionu byli zakládající členové Masvidal a Reinert na bicí. Göbel, dlouholetý kytarista, který hrál na Focus, se nemohl zúčastnit kvůli rodinným a pracovním závazkům a jako koncertní náhrada byl na palubu přibrán David 'Mavis' Senescu. Také Malone, který hrál na Focus na baskytaru, byl kvůli vyučování a pracovním povinnostem nedostupný. Proto byl povolán Chris Kringel, který hrál na basu na evropském turné v roce 1993 a v projektu Portal. Všechny growlingové zpěvy byly řešeny playback-nahrávkami jejich původního zpěváka Teegardena a klávesové party pokryli Masvidal a Senescu pomocí kytarových syntezátorů.
Během června, července a srpna 2007 odehráli Cynic 15 koncertů po celé Evropě, převážně na velkých metalových a rockových festivalech. Setlist se skládal z písní z desky Focus, dema projektu Portal, cover verze "Meeting Of The Spirits" od Mahavishnu Orchestra a nové písně "Evolutionary Sleeper".
Na začátku roku 2008 formace oznámila plány na dokončení svého druhého studiového počinu. Původně se předpokládalo, že Cynic budou na novém albu spolupracovat s Jasonem Suecofem, známým ze skupiny Capharnaum, s kapelou však nakonec spolupracoval Warren Riker (producent skupiny Down). Následně byl jako náhrada za kytaristu Davida Senescu vybrán Tymon Kruidenier, který se na nahrávce ujal také death growlů. Do sestavy se vrátil také Malone. V červenci 2008 server Blabbermouth zveřejnil Masvidalovo vyjádření: „Prožili jsme úžasnou cestu při objevování této nové hudby a brzy bude vaše. Očekávejte neočekávané. Album je intenzivně koncentrovanou mozaikou vnitřních i vnějších energií, od nejhlubšího klidu po nejčistší agresi. Deska této hustoty si vyžaduje určitý vkus, ale jakmile se vaše uši sžijí s jazykem, který zde vládne, vše zapadne na své místo a najednou pocítíte nutkání zpívat, křičet nebo možná dokonce plakat. Album má začátek, střed a konec. Příběh se odhalí až po mnoha posleších a pak se ho možná nebudete chtít pustit. Kromě Reinerta a mě vnesl do desky novou životní sílu a kouzlo Tymon díky divokému řvaní a poetické citlivosti na kytaru. Malone také odvedl skvělou práci v basové sekci a spolu s Reinertem groovovali v pekelném rytmu!“
Album, pojmenované Traced In Air bylo vydáno u vydavatelství Season of Mist celosvětově 17. listopadu 2008, kromě Severní Ameriky, kde se vydání posunulo až na 25. listopadu. Kompletní obal desky navrhl opět Robert Venosa. Krika tentokrát chválou nešetřila a časopis Loudwire dílo zařadil na 2. místo v žebříčku 10 nejlepších metalových alb roku 2008. V roce 2019 pak Dominik Böhmer z blogu EverythingIsNoise.net napsal: „Kde bychom byli bez Cynic? Kde by byli Cynic bez počinu »Traced In Air«? Takový svět si ani nechci představovat. Album z roku 2008 od korunních princů progresivního metalu nastavilo laťku pro tento žánr v novém tisíciletí tak vysoko, že ji dodnes pravděpodobně nikdo nepřekonal.“ Také Wil Lewellyn z Treblezine.com zařadil studiovku mezi 10 nezbytných sci-fi metalových desek: „Album je zvukově tvrdší než »Focus«, ale o to méně zjevný je v něm výrazný jazzový vliv. Skladby jako "Evolutionary Sleeper" dokazují, že kapela dokáže vzdorovat času a být zároveň skupinou z minulosti i z budoucnosti.“
Remixovaná verze s názvem Traced In Air Remixed vyšla 27. září 2019. Remix produkoval Adam 'Nolly' Getgood a obsahuje nové basové linky od Seana Malonea. Z remixované verze byly také z větší části odstraněny Kruidenierovy growlingové vokály.
Nové songy byly naživo představeny ještě před vydáním alba, 1. srpna je kapela zahrála na festivalu Wacken Open Air. Samotné turné Traced in Air začalo na podzim roku 2008 podporou pro Opeth na jejich evropském turné. Počínaje únorem 2009 cestovali Cynic po Severní Americe s formacemi Meshuggah a The Faceless a od 15. dubna 2009 se vydali do Severní Ameriky jako předkapela DragonForce.
Během turné v roce 2010, kdy předskakovali spolu se Scale The Summit a Devin Townsend Project formaci Between the Buried and Me předvedli Cynic živě 'experiment' pod názvem "Wheels Within Wheels". Krátce po odhalení tohoto nového díla Cynic brzy oznámili na svém blogu MySpace nové EP a později odhalili, že ponese název Re-Traced.
Masvidal k přicházejícímu EP prozradil: „»Re-Traced« je pro nás experiment - příležitost obrátit čtyři skladby z desky »Traced In Air« naruby a představit něco nového... V rámci našeho hledání jsme vytvořili hudbu, která je zčásti 'sci-fi prog folk', zčásti psychedelický rock a zčásti minimalistická zdrženlivost. Tyto interpretace působí, jako by pocházely z jiné galaxie... Songy z velké části odkazují na některé z našich oblíbených hudebních žánrů, a to naším vlastním svérázným způsobem (elektronika/ambient, jazz/fusion, drum n’ bass, experimentální hudba, shoegaze). Neobsahují vokodér ani tradičně rušivé riffy Cynic, které patří k našim nejcharakterističtějším zvukům, ale hudba si zde zachovává svou skladbu, integrální smysl pro melodii, harmonii a textovou inspiraci.“
V podobném duchu se vyjádřil i Tymon Kruidenier: „Jak už většina z vás ví, pracujeme na EP. Reinterpretujeme 4 písně z »Traced In Air« - "Space", "King", "Evolutionary" a "Integral" a nahrajeme i zbrusu novou skladbu. Existuje několik důvodů, proč to děláme. S »Traced In Air« jsme ještě neskončili, album je venku jen něco málo přes rok a cítíme, že jsou ty písně stále čerstvé. Kromě toho chceme vyzkoušet různé produkční techniky a začlenit vlivy z různých žánrů, které všichni milujeme, ale které v Cynic nikdy neměly místo. Takže jsem slyšel někoho, kdo se ptal, jak 'překvapivé' může být toto EP? Řekl bych: velmi překvapivé...“.
Re-Traced bylo vydáno 17. května 2010 u Season of Mist a produkovala jej kapela s pomocí Warrena Rikera, který se postaral o mixáž, a Maora Appelbauma, který zajistil mastering. Paul Masvidal se také vyjádřil k novému grafickému zpracování a layoutu: „Grafické zpracování EP vychází z Venosových originálních obrazů k písním z bookletu desky »Traced In Air“ a přetváří je tak, že extrahuje základní obrysy, takže téměř vypadají, jako by byly vyryty do dřeva. Travis Smith pomohl tyto představy graficky ztvárnit. Cílem bylo zachovat 'obrys' původního díla v nezměněné podobě, takže se téměř proměňuje v jednoduchou kresbu linií sochařských tvarů, které se vyskytují ve Venosově tvorbě. Konečný výsledek působí jako vykopané archivní rytiny z cizí planety.“
V květnu 2010 Cynic oznámili plány na své první turné (nazvané 'Re-Traced/Re-Focused Live') po USA, které kromě jiných skladeb nabídlo kompletní tracklist debutového alba Focus. Turné spolupořádal časopis Decibel Magazine v rámci své první série turné 'Hall of Fame'. Začalo 22. července 2010 v Los Angeles, kde jako předkapely vystoupily skupiny Intronaut a Dysrhythmia a skončilo 13. srpna 2010. Závěrečný koncert se konal ve Fort Lauderdale na Floridě. Bylo to první vystoupení Cynic ve svém rodném městě, a to po dlouhých 16 letech.
V prosinci 2010 kapela oznámila, že basista Robin Zielhorst a kytarista Tymon Kruidenier opustili Cynic z logistických a dalších důvodů. Ve stejném oznámení Masvidal a Reinert stanovili přibližný termín vydání dalšího studiového počinu skupiny s tím, že by měl vyjít koncem roku 2011 u vydavatelství Season of Mist, a dodali, že formace také pracuje na remixované reedici svého debutu.
Dne 6. září 2011 Cynic oznámili, že nové EP s názvem Carbon-Based Anatomy vyjde 11. listopadu 2011 v Evropě a 15. listopadu 2011 ve Spojených státech. Obal navrhl krátce před svou smrtí starý známý Robert Venosa (21.1 1936 - 9.8. 2011), umělec, který stál za předlohami obalů předchozích nahrávek Focus, Traced In Air i Re-Traced. Všechny basové party na EP nahrál Sean Malone. Na živou produkci angažovali Brandona Giffina (bývalého baskytaristu The Faceless) a kytaristu Maxe Phelpse. Skupina dokončila severoamerické a evropské turné na podporu EP v listopadu a prosinci 2011.
O nadcházejícím albu se podrobněji hovořilo během tvůrčích setkání v únoru 2012. Masvidal zástupci irského časopisu Molten sdělil: „Je to skoro jako... nevím, jak to vysvětlit, ale kdybych to měl zařadit do nějaké škatulky, je to spíš sci-fi, futuristické a mimozemské, ale zároveň velmi zaměřené na písně. Pro mě je to tak trochu, jako že se více vžívám do Cynic. Působí to velmi moderně a zároveň je to prostě fakt super. Ten vesmír mě fakt baví. Je to rozhodně něco nového. Nejde o nic, co bychom dělali dříve. Je to nová barva, nový prostor. Myslím, že si lidé opravdu všimnou i těch kytarových pasáží. Opravdu měním styl, zkouším věci jinak a i způsob, jakým se to hraje. Pro Cynic je to rozhodně nový prostor. Zní to rozhodně jako my, ale zároveň je to úplně nové.“
Sean Reinert k tomu poznamenal: „Je to odvážný nový styl a znamená obrovský skok vpřed ve vývoji kapely. Měli jsme spoustu času nechat tento materiál vyvinout se a dozrát a konečně máme pocit, že je připravený být vypuštěn do světa. Pracoval jsem v triu s Malonem a Masvidalem na doladění miliónu a jednoho detailu a nemohl bych být šťastnější z toho, jak se tyto skladby vyvíjejí. Jsou opravdu živé!“
V březnu 2012 skupina vydala prostřednictvím vydavatelství Season of Mist desku s demoverzemi, které vznikly v roce 1995 jako pokračování Focus z roku 1995 pod názvem The Portal Tapes.
Dne 12. prosince 2012 Cynic prostřednictvím svých oficiálních stránek oznámili, že Masvidal, Reinert a Sean Malone vstupují do studia v 'trio módu', aby zaznamenali svoji pátou nahrávku. Název svého třetího studiového LP a jeho obal odhalili 10. listopadu 2013 na své oficiální facebookové stránce. Deska se nahrávala od prosince 2012 do května 2013 ve studiu Perfect Sound Studio v Los Angeles a produkovali ji samotní Paul Masvidal, Sean Reinert a Sean Malone.
Album, pojmenované Kindly Bent To Free Us vyšlo 14. února 2014 a sklidilo rozporuplné ohlasy od kritiků i od fanoušků především kvůli svému radikálnímu hudebnímu vývoji. Nahrávka představuje definitivní odklon od kořenů technického death metalu, přičemž se skupina zcela vzdala drsných death metalových growlů ve prospěch čistého, jemnějšího zpěvu a progresivně rockových struktur. Zatímco někteří chválili její bohatou hudební úroveň a bezchybnou produkci, jiní měli pocit, že díky této změně je album šablonovité a postrádá výraznou ostrost, kterou si formace vybudovala svými přelomovými díly Focus a Traced In Air.
Technické provedení bylo ale tradičně oceněno vysoce, kritici vyzdvihli propracovanou souhru mezi komplexní kytarovou hrou Paula Masvidala, výraznými proměnlivými linkami bezpražcové baskytary Seana Malonea a precizním, sólovým stylem hry Seana Reinerta na bicí. Publikace jako Metal Injection desku ohodnotily známkou 9/10 a označily prolínání heavy a melodických prvků za výjimečné. Nakonec zůstává album Kindly Bent To Free Us zásadním milníkem v historii Cynic, jelikož se jedná o poslední studiový počin, na kterém se objevila ikonická rytmická 'kostra', tvořená Reinertem a Malonem před jejich odchodem z kapely a tragickými úmrtími v roce 2020.
V květnu 2014 Paul Masvidal a Sean Reinert veřejně odhalili svou homosexualitu, což byl krok, který byl široce podporován heavymetalovou komunitou. Poté ale do dění kolem formace začala pomalu vstupovat 'tma'. 10. září 2015 Reinert nejdříve oznámil rozpad Cynic kvůli uměleckým a osobním neshodám, aby to později téhož dne Masvidal popřel a prohlásil, že k žádnému rozpadu nedošlo a že Reinert tuto záležitost s ostatními členy kapely nekonzultoval. Oznámil, že formace bude pokračovat „tak či onak“, což bylo potvrzeno o pár dní později angažováním bubeníka skupiny Trioscapes Matta Lynche.
Svůj oficiální odchod z kapely Sean oznámil až skoro o dva roky později, v prosinci 2017, kdy uvedl: „Dnes píši s těžkým srdcem, ale také s odlehčeným duchem. Pokud jde o Cynic, bylo mezi Paulem a mnou dosaženo dohody. Nemohu prozradit žádné podrobnosti týkající se této dohody, ale jsem s ní spokojen. Chystám se odstoupit od Cynic a pokračovat se svými osobními projekty - Paul bude s Cynic pokračovat. Chci využít tento poslední příspěvek na Facebooku jako příležitost k pokornému poděkování všem hudebníkům, technikům, společnostem, rezervačním agentům, manažerům, doprovodnému týmu, tisku, labelům a přátelům, se kterými jsem spolupracoval (a pravděpodobně i nadále budu) za posledních 30 let. Nejvíc ze všeho děkuji fanouškům, kteří mě dodnes obestírají svou loajalitou a láskou. Vždy jste byli inspirací a palivem pro stroj! Paulovi upřímně přeji, ať hudebníky, které najímá, má jen ty nejlepší.“
Dvojice Masvidal a Malone se tedy pustila do práce na novém studiovém počinu spolu s novým bubeníkem Mattem Lynchem, aby společně ukázali publiku, že Cynic jsou stále silní. Výsledkem byl překvapivý singl s názvem "Humanoid", který vyšel 15. ledna 2018 a byla to první píseň po čtyřech letech a první s Mattem Lynchem za bicími místo Seana Reinerta. Později téhož roku ocenil Cynic web Loudersound, který skupinu zařadil do speciálního vydání k 4. červenci mezi deset nejlepších amerických progrockových kapel.
Rok 2020 se díky 'pandemii' zapsal do dějin lidské populkace jako nesmírně těžké období. Pro 'rodinu' Cynic byl však mnohem tragičtější díky dvěma naprosto nesmyslným prohrám, které uvrhly vše ostatní kolem kapely do pozadí: předčasná úmrtí bubeníka Seana Reinerta v lednu ve věku 48 let a baskytaristy Seana Malona v prosinci ve věku 50 let byly šokující a nemyslitelné.
Podle úředníků byl Sean Reinert nalezen ve svém domě v San Bernardinu bez známek života. Seanův přítel se vrátil domů z práce a zjistil, že Sean leží nereagující na podlaze, zavolal ihned záchranku a Sean byl převezen do místní nemocnice, kde byla konstatována smrt. V té době nebyly oznámeny žádné podrobnosti, až mnohem později bylo za příčinu smrti označeno prasknutí aorty, největší tepny v těle. Hank Shteamer z časopisu Rolling Stone krátce po Reinertově úmrtí napsal vzpomínkový článek, v němž připomněl jeho přínos pro formace Death a Cynic.
Sean Malone zemřel 9. prosince 2020. Ačkoliv jeho příčina úmrtí zatím nebyla potvrzena spolehlivými zdroji, někteří uživatelé na sociálních médiích hovořili o sebevraždě. Paul Masvidal tak zůstal jediným původním základajícím členem.
Poté, co Paulu Masvidalovi zabralo rok vyrovnání se s krutou realitou, proměnil svůj boj se smutkem a úzkostí v něco vzdorovitého, nadpozemského a osvěživě klidného, v nejnovější album Ascension Codes. Cynic vydání nové desky oznámili 15. září 2021, ale fanoušci si na ni museli počkat až do 26. listopadu.
Čtvrtá studiovka sklidila v hudebních médiích převážně pozitivní, ale v určitých ohledech rozporuplné recenze. Nejčastější výtka směřuje ke struktuře alba. Z celkových 18 skladeb (stopáž 49 minut) tvoří velkou část velmi krátká, abstraktní ambientní interludia (tzv. ´kódy´). Zatímco někteří recenzenti oceňují jejich vesmírnou a duchovní atmosféru, napomáhající konceptu zpracování ztráty, jiní je označují za přehnaný experiment a vatu, která narušuje plynulost nahrávky a snižuje její soudržnost. Podle recenzentů na portálech Pitchfork či Encyclopaedia Metallum se nahrávka posouvá spíše k jazz-fusion, progresivnímu rocku a ambientní elektronice. Typický hutný deathmetalový projev a growling (s výjimkou drobných 'hostování') téměř chybí a prim hrají 'vesmírné' syntezátory, vrstvené kytary a Masvidalův typický vocodér. Kritika nicméně vysoce ocenila bubeníka Matta Lynche, jehož styl kombinuje jazz-fusion s vlivy breakcore.
Portál Metal Hammer desku zvolil jako 3. nejlepší progresivní metalové album roku 2021 a skladba "Mythical Serpents" byla vybrána Loudwire jako 9. nejlepší metalová píseň roku 2021.
1. srpna 2022 bylo oznámeno, že Paul Masvidal a Warren Riker dokončili remix desky Focus, k čemuž Masvidal tehdy poznamenal: „Dokázali jsme to! Debutová nahrávka Cynic byla oficiálně zremixována. Díky Warrenu Rikerovi za jeho neúnavné odhodlání zpracovat tento materiál. Nemůžeme se dočkat, až se o to s vámi podělíme. Zvláštní poděkování patří také Scottu Burnsovi, se kterým jsme »Focus« v roce 1993 původně nahráli. Scott zachytil okamžiky, které nám připravily základy pro tuto cestu.“
Remixem 'vzpomínky' neskončily, Cynic oslavili 30. výročí vydání svého debutu tím, že jej v plném rozsahu zahráli na festivalech 70000 Tons of Metal v lednu téhož roku a ProgPower USA 6. září v Atlantě ve státě Georgia. Oznámili také návrat kytaristy a zpěváka Maxe Phelpse (Exist, Death to All) a Brandona Giffina (ex-The Faceless, The Zenith Passage) na baskytaru. Oba hráli s Cynic živě mezi lety 2011 a 2014. „Osm let od posledního živého vystoupení Cynic je jako mrknutí oka. V této kapitole prozkoumáme vytrvalost, překonávání těžkostí a léčivou sílu hudby,“ řekl k jejich návratu frontman Paul Masvidal. Tisková zpráva také uvádí, že Cynic vzdají hold zesnulým členům Seanu Reinertovi a Seanu Maloneovi, protože se jedná o první živé vystoupení formace od úmrtí obou hudebníků.
Cynic také vydali 7. října 2022 prostřednictvím Bandcamp a všech dalších streamovacích služeb plně instrumentální verzi posledního LP pod názvem Ascension Codes Instrumentals.
V pátek večer 27. ledna 2023 odehrály ikony progresivní hudby svou první show po osmi letech v Knitting Factory v Los Angeles v Kalifornii. 'Tajný' koncert, na kterém byli Cynic uvedeni jako Uroboric Forms, posloužil jako zahřívací vystoupení pro koncert Cynic na plavbě 70000 Tons Of Metal. V sestavě se objevili Paul Masvidal, Max Phelps, Brandon Giffin, Matt Lynch a nový člen klávesista Zeke Kaplan.
Do Evropy se Cynic vrátili v srpnu 2024. Třikrát si zahráli v Polsku a 9. srpna 2024 se kapela objevila i v České republice, a to na festivalu Brutal Assault v Jaroměři. V roce 2025 následovalo další turné, na kterém v únoru a březnu 2025 navštívili Evropu a Velkou Británii s formacemi Rivers of Nihil, Beyond Creation a Daath.
Dom Lawson z časopisu Metal Hammer popsal styl Cynic jako „vášnivě progresivní a nadpozemský“. Jejich rané nahrávky se ovšem vyznačují spíše punkrockovým, thrashmetalovým a hardcore punkovým stylem, a až v 90. letech se posunuli směrem k vysoce komplexní, experimentální a extrémně technické formě progresivního metalu, přičemž si stále zachovali své deathmetalové kořeny. Jejich demo z roku 1990 představuje hypertechnickou formu death/thrash metalu a následující demo z roku 1991 vykazuje znatelnou podobnost se skupinou Death a průkopníky jazz-death metalu Atheist, přičemž obsahuje dvě písně z budoucího alba Focus v surovější a brutálnější podobě. Na debutové studiovce Focus lze slyšet mnoho vlivů z jazzu a jazz-rockové fúze, přičemž obsahuje jak 'growling', tak 'robotický' zpěv nahraný s pomocí vokodéru. Po přerušení činnosti formace její odnož Portal později vydala demo nahrávku, která se ubírá ještě dále směrem k progresivnímu space rocku a zdokonaluje a zjemňuje původní styl.
Deska Traced In Air z roku 2008 spojila styly a vlivy slyšitelné na Focus z roku 1993 s progresivněji orientovaným přístupem kapely Portal. Výsledkem bylo, že Cynic kladli menší důraz na prvky extrémního metalu, přičemž nový 'hrdelní' zpěvák Tymon Kruidenier hrál menší roli než Tony Teegarden na Focus. Navíc Paul Masvidal téměř zcela opustil svůj robotický vokodérový vokál a místo toho se rozhodl pro přirozenější zpěv s jemnější - i když patrnou - vokodérovou vrstvou, která jeho hlas zvýšila o oktávu.
S ohledem na jejich hudební vývoj uvedl deník The New York Times v kladné recenzi alba Traced In Air, že: „Kapelu Cynic by neměli posluchači vnímat ani tak ve srovnání s jinými metalovými skupinami, ale spíše v kontextu radikálních harmonických progresivních umělců posledních 45 let v popu a jazzu: skladatelů jako Milton Nascimento, The Beach Boys nebo Pat Metheny.“
V roce 2009 Chris Dick z časopisu Decibel Magazine uvedl Cynic do Decibel Hall of Fame, když řekl: „Cynic nebyli napodobitelé. Agresivita tam byla, ale jejich myšlení se výrazně lišilo. Ve skutečnosti vděčili více crossoverovým hrdinům Ludichrist a thrashmetalovým rebelům Voivod než jakékoli jiné kapele ze Sunshine State (Floridy - p.a). Byli to inovátoři. Po odchodu Andrewa si Masvidal a spol. vyvinuli širší a hlubší vkus a plynule začleňovali nové vlivy, jako je jazz fusion, progresivní rock a shoegaze, aby vytvořili nové, nápadité tvary...“
Focus (1993)
Traced in Air (2008)
Kindly Bent to Free Us (2014)
Ascension Codes (2021)
