Bill Haley & His Comets byla americká rokenrolová skupina, která vznikla v roce 1952 a působila až do Haleyho smrti v roce 1981. Byli známí také pod názvy Bill Haley and the Comets nebo Bill Haley's Comets. Od konce roku 1954 do konce roku 1956 se skupina umístila s devíti singly v Top 20, z toho s jedním na prvním místě a s dalšími třemi v Top Ten. Singl "Rock Around the Clock" z roku se stal nejprodávanějším rokenrolovým singlem v historii tohoto žánru a tuto pozici si udržel několik let.

Zhruba v polovině 40. let vystupoval Bill Haley s kapelami Down Homers a Four Aces of Western Swing. Skupina, z které později povstali Comets, se původně zformovala jako Bill Haley and the Saddlemen a v letech 1949-1952 hrála převážně country a westernové písně, i když občas s bluesovým nádechem. V těchto letech byl Haley považován za jednoho z nejlepších kovbojských jódlerů v Americe.

Haley zahájil svou rokenrolovou kariéru tím, co je dnes považováno za styl rockabilly, v coververzi skladby "Rocket 88", kterou nahrál pro filadelfskou značku Holiday Records v roce 1951. Skladba se dobře prodávala a v roce 1952 následovala coververze rhythm and bluesové písně ze 40. let s názvem "Rock the Joint". Tato skladba a její bezprostřední následovníci vycházeli pod stále se méně hodícím názvem 'Saddlemen'. Brzy bylo zřejmé, že je potřeba nový název, který by odpovídal novému hudebnímu stylu.

Haleyho přítel, který si všiml běžné alternativní výslovnosti jména Halley's Comet, jež se rýmuje s Bailey, navrhl, aby Haley svou skupinu nazval Comets. Tato událost je zmíněna v několika Haleyho životopisech. Nový název byl přijat na podzim roku 1952. Členy skupiny v té době byli Haley, Johnny Grande, Billy Williamson a Marshall Lytle. Grande hrál na nahrávkách obvykle na klavír, ale pro živá vystoupení přešel na akordeon, protože byl přenosnější než klavír a snáze se s ním manipulovalo během hudebních čísel, při kterých se hodně tančilo. Brzy po přejmenování kapely Haley najal také svého prvního bubeníka Earla Famuse.

Haley ale nebyl se sestavou moc spokojen a tak vyhledal bubeníka Dicka Boccelliho (známého také jako Dick Richards), který práci sice odmítl, ale doporučil mladého harlieho Higlera. Ani ten však nebyl ten pravý, Brzy poté Haley znovu požádal Richardse, který pak roli přijal. Během této doby (a ještě na podzim 1955) neměl Haley ani stálého sólového kytaristu, rozhodl se proto využívat na nahrávkách session muzikanty a buď hrál na sólovou kytaru sám, nebo nechal Williamsona hrát sóla na steelce.

Ještě před vydáním úspěšnějších nahrávek dosáhla skupina v některých ohledech velikosti. Byli první, kdo na singlu "Rock the Joint" z roku 1952 spojil country a R&B, a před jejich singlem "Crazy Man Crazy" v roce 1953 nikdo nezaznamenal americký hit v Top 20 s něčím, co by se dalo skutečně označit za rock'n'roll".

V roce 1953 zaznamenal Haley první celonárodní úspěch s původní písní "Crazy Man, Crazy". Později tvrdil, že se této nahrávky prodalo milion kopií, což je však považováno za přehnané tvrzení. Některé zdroje uvádějí, že nahrávka - směs R&B, westernu a popové hudby - se uchází o titul 'první rock'n'rollová deska', zatímco jiné uvádějí, že šlo pouze o první rock'n'rollovou píseň, která se stala hitem v hitparádách. Údajně se také jedná o první rock'n'rollovou nahrávku, která zazněla v celostátní televizi ve Spojených státech (v epizodě Omnibus v roce 1953).

Na prvním session pro Deccu, 12. dubna 1954 vznikla skladba "Rock Around the Clock", která se stala Haleyho největším hitem a jednou z nejdůležitějších nahrávek v historii rokenrolu. Prodej "Rock Around the Clock" se rozjížděl pomalu, protože se jednalo o B stranu singlu, ale vedl si natolik dobře, že Decca objednala druhou session. Následovala skladba "Shake, Rattle and Roll", poněkud zkomolená coververze nahrávky Big Joe Turnera, která vyšla už dříve v roce 1954. Singl byl následně jednou z nejprodávanějších desek společnosti Decca v roce 1954. "Shake, Rattle and Roll" sice nikdy nedosáhla takového historického významu jako "Rock Around the Clock", ale jako první mezinárodní rokenrolový hit ji předběhla. V americké hitparádě sice nedosáhla na první místo, ale stala se Haleyho první zlatou deskou.

Opožděný úspěch skladby "Rock Around the Clock" se připisuje jejímu použití na soundtracku k filmu Blackboard Jungle, který byl uveden 19. března 1955. Píseň byla znovu vydána u příležitosti uvedení filmu a přesunuta na A stranu singlu. Haleyho nahrávka se stala hymnou rebelující mládeže padesátých let a dostala se na první místo popové hitparády, kde se udržela osm týdnů. Podle deníku The Guardian byla skupina 'první rock'n'rollovou kapelou' a píseň byla obzvláště důležitá, protože to byla první rock'n'rollová nahrávka, kterou slyšely miliony lidí po celém světě.

Ambroseova akrobatická hra na saxofon spolu s Lytleho exhibicí na kontrabas - doslova na něm jezdil jako na poníkovi a držel ho nad hlavou - byly v této době vrcholem živých vystoupení skupiny. Jejich hudba a vystupování byly součástí tradice jazzu a rhythm and blues, ale většině posluchačů to všechno přišlo jako úder blesku. Koncem roku 1954 se Haley and His Comets objevili v krátkém pořadu nazvaném Round Up of Rhythm, kde předvedli tři písně. Jednalo se o první známé filmové uvedení rock and rollu v kinech.

V roce 1955 Lytle, Richards a Ambrose opustili Comets kvůli sporu o plat a založili vlastní skupinu Jodimars. Haley na jejich místo najal několik nových hudebníků: Rudy Pompilla na saxofon, Al Rexe na kontrabas a Ralpha Jonese na bicí. Kromě toho se kytarista Franny Beecher, který byl pro Haleyho studiovým hráčem od smrti Dannyho Cedroneho na jaře 1954, stal muzikantem na plný úvazek. Tato verze kapely se stala populárnější než dřívější a během několika následujících let se objevila v několika filmových snímcích.

Bill Haley and the Comets předvedli skladbu "Rock Around the Clock" 31. května 1955 v televizním programu NBC Texaco Star Theater, který uváděl Milton Berle. Berle předpověděl, že se píseň dostane na první místo, a označil muzikanty za skupinu bavičů, kteří jdou přímo na vrchol. Berle na píseň, kterou zpívalo a tančilo celé osazenstvo pořadu, také zazpíval a zatančil. Jednalo se o jedno z prvních celostátně vysílaných vystoupení rokenrolové kapely a zajistilo novému hudebnímu žánru mnohem širší publikum.

V letech 1956-57 začala popularita skupiny ve Spojených státech zvolna upadat, protože v hitparádách začaly převládat sexy a divočejší kapely a jména jako Elvis Presley, Jerry Lee Lewis a Little Richard. V zámoří však Haley a jeho skupina zůstávali i nadále populární a v únoru 1957 absolvovali turné po Spojeném království, kde Haleyho a jeho partu na nádraží Waterloo v Londýně napadly tisíce fanoušků při incidentu, který média nazvala 'druhou bitvou u Waterloo'. V roce 1957 skupina absolvovala také turné po Austrálii a v roce 1958 úspěšně (i když s výtržnostmi) navštívila evropskou pevninu. Bill Haley & His Comets byli první významnou americkou rokenrolovou skupinou, která takto objela svět. Elvis, který byl zrovna ve vojenské službě v Německu, je na některých koncertech navštívil v zákulisí.

Po návratu do USA se Haley pokusil založit vlastní nahrávací společnost Clymax a vytvořit vlastní stáj interpretů. Členové skupiny Comets byli pověřeni prací na mnoha z těchto nahrávek, z nichž mnohé napsali nebo se na nich podíleli. Experiment Clymax ale trval jen asi rok. V roce 1959 se Haleyho vztahy s Deccou rozpadly. Po poslední sadě pouze instrumentálních nahrávek na podzim Haley oznámil, že odchází od Deccy k nové společnosti Warner Bros. Records, u které v roce 1960 vydal další dvě alba, jež byla mírně úspěšná.

V roce 1960 opustili Comets Franny Beecher a Rudi Pompilli, aby založili vlastní nahrávací společnost. Beechera nahradil dvacetiletý kytarista John Kay z Chesteru v Pensylvánii. Beecher se později ke Comets nakrátko vrátil, když se jeho nahrávací společnost neujala, a o kytarové povinnosti se dělil s Kayem. Kay skupinu opustil v roce 1966, ale počátkem 70. let se vrátil na přerušené světové turné.

V letech 1961-1962 podepsal Bill Haley y sus Cometas (jak byla skupina známá v hispánské Americe) smlouvu s mexickým vydavatelstvím Orfeón a přišel s nečekaným hitem "Twist Espanol", španělsky zpívanou nahrávku založenou na módním tanci twist, který v té době zachvátil Ameriku. Díky úspěchu písní "Twist Espanol" a "Florida Twist", měla kapela v Mexiku a Latinské Americe v následujících několika letech pokračující úspěch a prodávala mnoho nahrávek španělského a španělsky laděného materiálu.

V roce 1966 Comets (bez Billa Haleyho) natočili album pro Orfeon jako session muzikanti Big Joe Turnera, který byl vždy Haleyho idolem. V rozhovoru pro rozhlasovou stanici BBC v roce 1974 Haley uvedl, že Turnerova kariéra byla v té době v útlumu, a tak využil svého tehdejšího vlivu v Orfeonu, aby Turnerovi zajistil nahrávání. Spolupráce Comets s Orfeon/Dimsa skončila později téhož roku. V roce 1967 byla skupina volným agentem bez jakýchkoli nahrávacích smluv, ačkoli skupina nadále pravidelně vystupovala v Severní Americe a Evropě. Ve snaze oživit svou nahrávací kariéru se Haley obrátil na Evropu.

Koncem 60. let byla skupina Haley and the Comets považována za 'oldies'. Popularita kapely v Evropě ale nikdy neklesla. V roce 1968 skupina podepsala lukrativní smlouvu se švédskou nahrávací společností Sonet Records a nahrála v nové verzi skladbu "Rock Around the Clock", která se v témže roce dostala do evropských hitparád. V následujícím desetiletí skupina pro tuto značku nahrála směs živých a studiových alb.

Ve Spojených státech zahájil v roce 1969 promotér Richard Nader sérii koncertních turné rock and rollového revivalu, na nichž vystupovali umělci 50. a 60. let. Na jednom z prvních koncertů, který se konal ve Felt Foru v Madison Square Garden v New Yorku, sklidil Haley po svém vystoupení osmiapůlminutový potlesk ve stoje. Kapela se na počátku 70. let objevila také v několika koncertních filmech. Po roce 1974 Haley kvůli problémům s daněmi a managementem nemohl vystupovat ve Spojených státech, a tak vystupoval téměř výhradně v Evropě, i když v roce 1975 absolvoval také turné po Jižní Americe.

Kapela byla zaměstnána i ve studiu, kde v 70. letech natočila řadu alb pro Sonet a další vydavatelství. V roce 1974 se Haleyho původní nahrávka skladby "Rock Around the Clock" od společnosti Decca opět dostala do amerických žebříčků prodejnosti, a to díky jejímu použití ve filmu American Graffiti a po dva roky v televizním pořadu Happy Days.

V únoru 1976 zemřel na rakovinu Haleyho saxofonista a nejlepší přítel Rudy Pompilli, který s Comets působil téměř 20 let. Následující rok Haley pokračoval v turné s řadou nových saxofonistů, ale jeho popularita opět klesala a jeho vystoupení v Londýně v roce 1976 bylo kritizováno v hudebních médiích. Na začátku roku 1977 Haley oznámil, že končí s koncertováním, a usadil se ve svém domě v Mexiku. Podle Haleyho životopisu Johna Swensona se hudebník nechal slyšet, že s Pompillim měli dohodu, že pokud jeden zemře, druhý odejde do důchodu.

Comets v tomto období pokračovali v samostatném koncertování. V roce 1979 se Haley nechal přesvědčit k návratu ke koncertování nabídkou lukrativní smlouvy na turné po Evropě. Pod názvem Comets byla sestavena téměř zcela nová skupina hudebníků, většinou Britů, včetně saxofonisty Peta Thomase. Haley se objevil v mnoha televizních pořadech a ve filmu Blue Suede Shoes, který byl natočen na jednom z jeho londýnských koncertů v březnu 1979. O několik dní později bylo vystoupení v Birminghamu natočeno na video a odvysíláno britskou televizí (v roce 2005 vyšlo na DVD). Během březnového turné nahrál Haley v Londýně několik skladeb pro své další album pro společnost Sonet a práci dokončil v létě téhož roku v Muscle Shoals. Album Everyone Can Rock & Roll, vydané později v roce 1979, bylo posledním vydáním nových Haleyho nahrávek před jeho smrtí.

V listopadu 1979 vystoupil Haley and the Comets pro královnu Alžbětu II., což Haley považoval za nejpyšnější okamžik své kariéry. Bylo to také jeho poslední vystoupení v Evropě a většina fanoušků ho naposledy viděla hrát píseň "Rock Around the Clock". V roce 1980 absolvoval turné po Jižní Africe, ale Haleyho zdraví se zhoršovalo a objevily se zprávy, že má nádor na mozku. Turné bylo kritikou pranýřováno, ale dochované záznamy vystoupení v Johannesburgu ukazují Haleyho v dobré náladě a s dobrým hlasem. Haley se vrátil do svého domova v Harlingenu v Texasu, kde 9. února 1981 ve věku 55 let zemřel ve spánku na zjevný infarkt.

V roce 1987 byl Bill Haley uveden do Rokenrolové síně slávy. V té době ale nebyly do Síně slávy jmenovány také doprovodné kapely. To se později změnilo a v roce 2012 zvláštní výbor do Síně slávy uvedl Comets. Bill Haley and His Comets byli rovněž uvedeni do Rockabilly Hall of Fame. V červnu 2005 pak do Michiganské síně slávy rock and rollových legend.