Roky 1975 - 1979
V polovině sedmdesátých let došlo k významné změně u jedné z nejdůležitějších kapel historie tvrdého rocku. Richie Blackmore, virtuózní sólista Deep Purple, opustil kapelu 21.června 1975 a založil s Ronniem Jamesem Diem, zpěvákem a baskytaristou bluesrockové skupiny Elf a budoucím zpěvákem Black Sabbath novou formaci Ritchie Blackmore's Rainbow (po vydání prvního alba zkráceně Rainbow), s kterou rozšířili mystické a fantaskní texty a témata, která se někdy objevují v heavy metalu, a stali se průkopníky power metalu i neoklasického metalu. Vyvrcholila tak Richiho nechuť k soulovým a funky prvkům (poslední album Stormbringer, na kterém spolupracoval, nazýval posměšně 'hudbou na čištění bot'), které do hudby Deep Purple vnesli David Coverdale a Glen Hughes.
První album nové kapely s eponymním názvem Ritchie Blackmore's Rainbow bylo nahráno mezi únorem a březnem 1975 ve studiích Musicland v Mnichově (název kapely byl inspirován barem a grilem Rainbow v západním Hollywoodu v Kalifornii) a zlehka naznačilo heavy metalovou energii, která se plně uvolnila až o rok později na jejich mistrovském díle Rising.
Hudebníci Rob Halford z Judas Priest a Snowy Shaw (King Diamond, Mercyful Fate a další) v posledních letech vzdali albu hold, přičemž Shaw ho označil za mistrovské dílo a v podstatě milník a řekl, že představilo masám více fantasy heavy rocku typu Dungeons and Dragons. Ve 4. čísle časopisu Kerrang! (obálka z října 1981) bylo album Rising zvoleno nejlepším heavymetalovým albem všech dob a v roce 2017 se umístilo na 48. místě v žebříčku časopisu Rolling Stone '100 Greatest Metal Albums of All Time (100 největších metalových alb všech dob)'. Kapela si také brzy vychovala věrné publikum díky neustálému koncertování a stále propracovanějším pódiovým show.
Obecně ale tahle doba hardrockové hudbě příliš nepřála. V polovině 70. let vznikl punk rock jako reakce na tehdejší společenské poměry i na to, co bylo vnímáno jako přílišná požitkářská a přeprodukovaná rocková hudba, což se týkalo i heavy metalu. Prodej heavymetalových nahrávek koncem 70. let prudce poklesl tváří v tvář punku, discu a mainstreamovějšímu rocku.
Punkové kapely, které měly kořeny v garážovém rocku 60. let produkovaly obvykle krátké, rychlé a jednoduché písně s tvrdými melodiemi a křičeným stylem zpěvu s politickými, proti establishmentu zaměřenými texty. Punk také vyznával etiku 'udělej si sám' a mnoho kapel si nahrávky produkovalo samo a distribuovalo je prostřednictvím nezávislých nahrávacích společností. Samotný termín 'punk rock' byl už dříve používán americkými rockovými kritiky na počátku 70. let pro označení garážových kapel z poloviny let šedesátých.
Velký vliv na hnutí měly některé detroitské skupiny z konce 60. a začátku 70. let, jako například MC5 a Iggy and the Stooges, glam rock ve Velké Británii a newyorská skupina New York Dolls. V letech 1974-1976, kdy se žánr rozrostl, patřily mezi významné skupiny Television, Patti Smith Group a Ramones v New Yorku, Saints v Brisbane, Sex Pistols, Clash a Damned v Londýně a Buzzcocks v Manchesteru.
Koncem roku 1976 se punk stal ve Velké Británii významným kulturním fenoménem. Dal vzniknout punkové subkultuře, která vyjadřovala mladistvou vzpouru prostřednictvím výrazných stylů oblečení, jako byla trička se záměrně urážlivou grafikou, kožené bundy, pásky a šperky s hroty nebo bodci, spínací špendlíky a bondage a sadomasochistické oblečení. V roce 1977 se vliv této hudby a subkultury rozšířil do celého světa a zakořenil se v široké škále místních scén, které často odmítaly příslušnost k hlavnímu proudu. Koncem 70. let zažil punk druhou vlnu, kdy si tento styl osvojily nové skupiny, které v době jeho formování nepůsobily. Později, na počátku 80. let se převládajícími směry punk rocku staly rychlejší a agresivnější subžánry, jako je hardcore punk (např. Minor Threat), Oi! (např. The Exploited) a anarcho-punk (např. Crass). Mnoho hudebníků, kteří se s punkem ztotožnili nebo jím byli inspirováni se dále věnovalo jiným hudebním směrům, což dalo vzniknout hnutím, jako je post-punk, nová vlna a alternativní rock.
Vzhledem k tomu, že hlavní vydavatelství se převážně soustředila na punk, mnoho novějších britských heavymetalových kapel se inspirovalo agresivním, vysoce energickým zvukem punkového hnutí a stylem 'udělej si sám' a začlenilo spoustu jeho prvků do své hudby i pódiové prezentace. Undergroundové metalové kapely začaly vydávat levně nahrané desky pro málo početné, ale oddané publikum.
První významnou kapelou, která překonala hranici mezi punkem a metalem byli Motörhead, založení v roce 1975. S explozí punku v roce 1977 pak následovaly další. Britské hudební noviny jako NME a Sounds si toho všimly, přičemž autor Sounds Geoff Barton pokřtil toto hnutí jako 'Novou vlnu britského heavy metalu' (NWOBHM). Kapely této 'nové vlny' včetně Iron Maiden, Saxon a Def Leppard znovu oživily heavy metalový žánr. Po vzoru Judas Priest a Motörhead přitvrdily zvuk, omezily bluesové prvky a kladly důraz na stále rychlejší tempa.
„Zdálo se, že se jedná o znovuzrození heavy metalu,“ poznamenal Ronnie James Dio, který se v roce 1979 připojil k Black Sabbath. „Nikdy jsem si nemyslel, že by došlo k odeznění heavy metalu, ale bylo pro mě důležité, že jsem se ještě jednou (po Rainbow) mohl podílet na něčem, co připravovalo půdu pro ty, kteří přijdou po mně.“
První generace metalových kapel pomalu ustupovala pozornosti. Deep Purple se rozpadli brzy po Blackmoreově odchodu v roce 1976 a Led Zeppelin ukončili činnost po smrti bubeníka Johna Bonhama v roce 1980. Black Sabbath trápily neshody a zneužívání návykových látek a jejich alba z druhé poloviny sedmdesátých let Technical Ecstasy (1976) a Never Say Die! (1978) už neměla tu sílu prvních nahrávek. Zároveň čelili tvrdé konkurenci ze strany své energií nabité předkapely Van Halen. Její kytarista Eddie Van Halen se etabloval jako jeden z předních metalových kytaristů té doby a jeho sólo ve skladbě "Eruption" z prvního alba skupiny z roku 1978 je všeobecně považováno za nejlepší kytarové sólo všech dob, které zpopularizovalo techniku zvanou tapping a naplnilo představu metalového sólového kytaristy. Zvuk Eddieho Van Halena dokonce přesáhl do pop music, když se jeho kytarové sólo objevilo ve skladbě "Beat It" Michaela Jacksona (v únoru 1983 se stala americkou jedničkou).
Inspirována úspěchem Van Halen se koncem 70. let začala v jižní Kalifornii rozvíjet nová metalová scéna. V klubech na losangeleském Sunset Stripu vznikly kapely jako Mötley Crüe, Quiet Riot, Ratt a W.A.S.P., které byly ovlivněny tradičním heavy metalem 70. let. Tyto kapely do své tvorby začlenily vizuální teatrální prvky (a někdy i make-up) glam rocku převzaté od kapel jako T. Rex, New York Dolls a Davida Bowieho (a v menší míře pohyby od punku a new wave rozvíjejících se souběžně v New Yorku) a spojily ho s divadelním pojetím hudby, prezentovaném metalovými skupinami, jako jsou Alice Cooper a Kiss. Glam metalové kapely se často vizuálně vyznačovaly dlouhými, přepracovanými účesy doprovázenými garderobou, která byla někdy považována za cross-genderovou. Texty těchto glam metalových kapel charakteristicky zdůrazňovaly hédonismus a divoké chování, včetně textů, které obsahovaly sexuální výrazy. Pro scénu bylo také charakteristické užívání omamných látek.Československá scéna
Aktivně se rozvíjela západočeská scéna. Už v roce 1974 vznikla v Plzni skupina Bumerang. Po několika měsících ale zbyl s původních členů pouze Radek Křemenák (basa a zpěv) a varhaník Vladimír Nový. K nim se přidali odpadlíci z Mahagonu Kybic a Lang a vzniklá sestava vydržela až do začátku osmdesátých let, kdy se přetvořila v Turbo. Ze západočeských kapel můžeme vzpomenout ještě Kouli, ze které v roce 1975 vznikl Vozembouch. Po čase začala skupina inklinovat ke komerčnější muzice, což vyústilo na podzim 1979 v její proměnu v Odysseu. Z plzeňské scény můžeme ještě zmínit jména Sejf, Rogallo a skupinu Elegie.
Pokud je v souvislosti s předchůdci českého heavy metalu v polovině sedmdesátých let zmiňováno nějaké konkrétní jméno, je to především již zmíněný Jiří Schelinger. Ten byl od roku 1973 součásti skupiny Františka Ringo Čecha a kromě balad a přihlouplých kolovrátkových melodií (tzv. bubblegum) zpíval i několik zemitých věcí včetně převzatých kousků od Black Sabbath a Deep Purple. V roce 1975 přichází do skupiny kytarista Stanislav 'Klásek' Kubeš a bubeník Jiří 'Mamut' Stárek. Rodí se nejslavnější Schelingrova a Čechova sestava, kterou v roce 78 definitivně dotvoříl basák Jan Kavale. V roce 1977 nahrála skupina první české hardrockové album Hrr na ně..., které je dodnes označováno jako milník žánru. Skupina následně odjela na turné do Ruska a v Polsku předskakovala anglickým Smokie. Další deska Nám se líbí (1979) tak úplně nesplnila očekávání hardrockových posluchačů a došlo i k několika změnám v sestavě. Chystalo se další album Zemětřesení, které ale nebylo kvůli předčasnému úmrtí Jirky Schelingera dokončeno (v roce 1993 nakonec spatřilo světlo světa ve složení Brichta, Doležal, Henych a Smetáček). Přes svůj krátký život se Jirka stal legendou českého bigbítu a je považován za jednoho z největších českých rockových zpěváků. Jeho hity jsou stále populární a jeho zpěv je dodnes jedním z nejcharakterističtějších v české rockové historii.
Výrazně se do rodícího metalového podhoubí zapsala i brněnská scéna. Právě odtud vzešlo jedno z mála alb tvrdé rockové scény konce 70. let v Československu, kterým byla první československá rocková opera Dialog s vesmírem. U jejího zrodu stojí kytarista Pavel Váně a zpívající bubeník Zdeněk Kluka, kteří spolu působili už v řadách The Progress Organization a momentálně se živili v doprovodné kapele Marthy a Teny Elefteriadu, i když jejich rocková srdce toužila po mnohem rozsáhlejších projektech.
V roce 1977 sice s kapelou Barnodaj vydali do jisté míry koncepční album Mauglí, ale jejich představy jsou jiné, daleko odvážnější. A tak spřádají společně s manažérem a textařem Oskarem Manem nové plány. Přidávají se k nim kytarista Miloš Morávek, basák Pavel Pelc a mladý klávesista, konzervatorista Karel Horký. Náročné pódiové zpracování jejich myšlenek si pak vyžaduje další zástup obětavých lidí.
Premiéra pořadu proběhla 27. února 1978 v brněnském Divadle na Výstavišti a Progres 2 s ním poté projezdil křížem krážem celou republiku a odehrál celkem 350 repríz, bohužel i s občasnými místními zákazy. Spousta problému provázela i natáčení desky, která nakonec vyšla pozdě (až v roce 1980) a původní dvojalbum bylo rozříštěno do jednoho alba, dvou EP a dvou singlů. Přesto bleskově zmizelo z prodejen a stalo se legendou a zásadním milníkem československé rockové muziky.
Další hudebníci, kteří výrazně přispěli k českému big beatu a tudíž i k vytvoření pozdějšího metalového podhoubí, jsou také již v předešlé kapitole zmínění Katapult, kteří vnikli v roce 1975. Skupina nikdy nehrála regulérní hard rock, sama sebe označovala jako 'maximum rock', ale svými známými a jednoduchými melodiemi ovlivnila celou generaci rockových posluchačů a spousta pozdějších metalistů vyrostla právě na nich. Celá řada hudebníků a náročnější publikum však jejich hudbu odmítalo a podrobovalo ji časté kritice. Kapela zažila útlum, který přišel v 80. letech, ale ten byl překonán a Katapult koncertuje dodnes a stále má poměrně velkou základnu fanoušků.
V druhé polovině sedmdesátých let vzniklo z melodických rockových kapel několik pozdějších metalových průkopníků. Především je třeba zmínit ostravskou kapelu Citrón (1976, původně opravdu psáno s dlouhým -ó-), která měla ovšem v těch letech k pozdější československé heavy metalové legendě ještě daleko. Nicméně základy byly položeny a na koncertech, kde hrávali i skladby od anglických Free zněli Citron poměrně nabroušeně. Ve stejném roce vznikla v Roztokách u Prahy také skupina Vitacit. A v roce 1977 se počala psát historie pozdější pražské blackmetalové legendy Törr.
Dále není možné nezmínit kapelu Švehlík, která sice hudebně neměla s hard rockem mnoho společného, nicméně zněla naživo natolik syrově a energicky, že po svém koncertě na VI. Pražských jazzových dnech v roce 1978 získala v recenzi Josefa Vlčka označení 'původní český heavy metal'. To byl moment, kdy se pravděpodobně poprvé vynořil pojem heavy metal v kontextu domácího bigbítu.
