Charakteristika grindcore
Grindcore se vyvinul jako směs thrash metalu, thrashcore a hardcore punku. Název je odvozen od skutečnosti, že grind je britský výraz pro thrash; tento výraz byl připojen k -core od hardcore. Grindcore spoléhá na standardní hardcore punkovou instrumentaci: elektrickou kytaru, basu a bicí. Mění ale obvyklé postupy metalové nebo rockové hudby, pokud jde o strukturu a zvukové vyznění skladby. Vokální styl se pohybuje od vysokých poloh screamingu až po hluboký growling. V některých případech neexistují žádné jasné texty. Vokály lze použít pouze jako přidaný zvukový efekt, což je běžná praxe u kapel, jako jsou experimentální Naked City.
Pro některé grindcórové písně je charakteristický „mikrozpěv“, který trvá jen několik sekund. V roce 2001 Guinnessova kniha světových rekordů ocenila Brutal Truth rekordem „Nejkratšího hudebního videa“ pro „Collateral Damage“ z roku 1994 (píseň trvá čtyři sekundy). V roce 2007 vytvořil videoklip k písni Napalm Death „You Suffer“ nový rekord „Shortest Music Video“: 1,3 sekundy. Kromě mikrosongu je pro grindcore charakteristické mít obecně krátké písničky, například debutové album Carcass Reek of Putrefaction (1988) sestává z 22 skladeb s průměrnou délkou 1 minuta a 48 sekund. Není také neobvyklé, že grindcore alba jsou ve srovnání s jinými žánry velmi krátká, obvykle se skládají z velkého seznamu skladeb, ale mají celkovou délku pouze 15 až 20 minut.
Mnoho grindcoreových skupin experimentuje s různým laděním kytarami a hraje většinou s podladěnými kytarami, power akordy a silným zkreslením. Zatímco vinylová A strana debutu Napalm Death Scum z roku 1987, je laděna v Eb, na straně B jsou kytary naladěny na C. Jejich druhé album From Enslavement to Obliteration a EP Mentally Murdered bylo naladěno na C#. Harmony Corruption, jejich třetí plnohodnotné album, bylo naladěno do D. Bolt Thrower zašel ještě dále a podladil 3 a půl kroku dolů (A). Basa je často zkreslená.
Blast beat je rytmus charakteristický pro grindcore ve všech jeho formách, i když jeho použití předchází samotný žánr, protože pochází z jazzu. Podle definice Adama MacGregora blast beat obecně zahrnuje opakovanou figuru v šestnáctinách hranou ve velmi rychlém tempu a rovnoměrně rozdělenou mezi šlapák, virbl a crash, ride nebo hi-hat činel. S tímto výrazem přišla skupina Napalm Death, ačkoli tento styl bubnování byl používán už dříve. Daniel Ekeroth tvrdí, že blast beat byl poprvé proveden švédskou skupinou Asocial na jejich demu z roku 1982. Dirty Rotten Imbeciles („No Sense“), Stormtroopers of Death („Milk“), Sarcófago („Satanas“), Sepultura („Antikrist“) a Repulsion také používali tuto techniku před vznikem Napalm Death.
Texty písní grindcore jsou obvykle provokativní. Obecně se v souvislosti s punkovými kořeny grindcore opírá o krajní levici. Například písně Napalm Death se zabývají různými anarchistickými obavami. Tato témata zahrnují antirasismus, feminismus, antimilitarismus a antikapitalismus. Grindcoreové kapely včetně Napalm Death, Agathocles a Carcass také brzy učinily jedním ze svých hlavních textových témat práva zvířat. Někteří z nich, například Cattle Decapitation a Carcass, vyjádřili znechucení lidským chováním a týráním zvířat a jsou v některých případech vegetariáni nebo vegani. Skupina Carcass je často zmiňována jako původce stylu goregrindu, který je věnován „tělesným“ tématům. Skupiny, které přesouvají své tělesné zaměření na sexuální záležitosti, jako je Gut and the Meat Shits, se někdy označují jako pornogrind. Texty zpěváka a kytaristy Setha Putnama z Anal Cunt jsou proslulé svým černým humorem, zatímco The Locust inklinují k satirické koláži, ovlivněné cut-up metodou Williama S. Burroughse.
Historie grindcore
Předchůdci
Na vznik grindcore měl zásadní dopad crust punk. První grindcore, praktikované britskými kapelami jako Napalm Death a Extreme Noise Terror, se vynořilo z crust punkové scény. Tento raný styl se někdy nazývá „crustgrind“.
Raná scéna grindcore se spoléhala na mezinárodní síť obchodníků s páskami a vlastní výrobu. Nejuznávanějšími předchůdci grindcore jsou Siege, hardcore punková skupina a Repulsion, kteří hráli ranný death metal. Siege z Weymouth v Massachusetts byli ovlivněni klasickým americkým hardcore (Minor Threat, Black Flag, Void) a britskými skupinami jako Discharge, Venom a Motörhead. Jejich cílem byla maximální rychlost: „Poslouchali jsme nejrychlejší punkové a hardcore kapely, které jsme našli, a řekli si Dobře, záměrně napíšeme něco, co je rychlejší než oni,“ vzpomínal bubeník Robert Williams. Repulsion se často připisuje vynález klasického grindového blast rytmu (190 úderů za minutu), stejně jako jeho výrazného basového zvuku. Zejména Shane Embury obhajuje skupinu jako původce pozdějších inovací Napalm Death. Kevin Sharp z Brutal Truth prohlašuje, že Horrified (jediné album Repulsion) bylo a stále je určujícím jádrem toho, čím se stal grind, je to dokonalá kombinace hardcore punku s metalickým gore, rychlostí a zkreslením.
Další skupiny na britské grindcoreové scéně, například Heresy a Unseen Terror, zdůraznily vliv amerického hardcore punku, včetně Septic Death, a švédského D-beatu na vznik grindcore. Sore Throat zmiňují Discharge, Disorder a řadu evropských D-beatových a thrash metalových skupin, včetně Hellhammer a amerických hardcore skupin, jako Poison Idea a D.R.I.. Japonský hardcore, zejména GISM, je také často zmiňován jako původce tohoto stylu. Mezi další klíčové skupiny zmiňované současnými a bývalými členy Napalm Death jako formativní vlivy patří Discharge, Amebix, Throbbing Gristle a výše zmínění Dirty Rotten Imbeciles. Post-punk, jako Killing Joke a Joy Division, měl na ranné Napalm Death také vliv.
Britský grindcore
Grindcore jako takový byl vyvinut v polovině 80. let ve Velké Británii skupinou Napalm Death, která se vynořila z anarcho-punkové scény v anglickém Birminghamu. Zatímco jejich první nahrávky byly ve stylu punkové skupiny Crass, později byli spojováni s crust punkem. Skupina pak začala postupně přibírat prvky thrashcore, post-punku a power electronics. Prošla také mnoha personálními změnami. K zásadnímu posunu ve stylu došlo poté, co se bubeníkem skupiny stal Mick Harris. Výzkum Albert Mudriana naznačuje že název „grindcore“ vytvořil Harris. Když byl dotázán, zda přišel s tímto termínem, Harris řekl: "Grindcore pochází z „grind“, což bylo jediné slovo, které jsem mohl použít k popisu kapely Swans po zakoupení jejich první desky v roce 84. Poté, co se tento nový hardcore dal v polovině osmdesátek do pohybu, jsem si pomyslel, že výraz „grind“ se k němu díky jeho rychlosti opravdu hodí, tak jsem tomu začal říkat grindcore". Jiné zdroje jsou v rozporu s Harrisovým tvrzením. V článku časopisu Spin, věnovaném tomuto žánru, Steven Blush prohlašuje, že mužem, kterému se často připisuje zásluha za vznik stylu grindcore byl Shane Embury, od roku 1987 basista Napalm Death. Embury nabízí svůj vlastní popis toho, jak grindcore vznikl: "Pokud jde o to, jak celý tento zvuk začal, byli u toho opravdu Celtic Frost, Siege - což je hardcore kapela z Bostonu - spousta hardcore a death-metalových kapel a některé industriální kapely jako ranní Swans. Prostě jsme vytvořili mix všech těchto věcí. A všechno zásadně rychlostí sto mil za hodinu". Zakladatel Earache Records Digby Pearson souhlasí s Emburym a říká, že Napalm Death dal hardcore a metal do akcelerátoru. Pearson ale uvedl, že grindcore nebyl jen o rychlosti bubnů, blast beatech atd. Tvrdil, že ve skutečnosti byl popisem kytar - těžké, podladěné, bezútěšné, drsné „grind“ riffové kytary. Takže tak byl žánr popsán hudebníky, kteří byli jeho inovátory a zastánci.
Když se grindcore začal objevovat na okraji hlavního proudu, New Musical Express uvedl Napalm Death v roce 1988 na jejich obálce a prohlásil je jsou nejrychlejší kapelou na světě. Seismický dopad Napalm Death inspiroval v 80. letech další britské grindcore skupiny, mezi nimi Extreme Noise Terror, Carcass a Sore Throat.
Extrme Noise Terror z Ipswiche vznikl v roce 1984 s cílem stát se nejextrémnější hardcore punkovou kapelou všech dob. Skupina načas obsadila v roce 1987 i bubeníka Micka Harrise z Napalm Death. Ian Glasper popisuje skupinu jako naštvaný nenávistný hluk s kořeny někde mezi rannými Discharge a Disorder, kdy Dean Jones a Phil (zpěváci) tlačili svůj vokální projev na absolutní hranici. V roce 1991 skupina spolupracovala s acid houseovou kapelou KLF, která se s nimi objevila na jevišti při předávání Brit Awards v roce 1992.
Carcass vydali v roce 1988 debutové album Reek of Putrefaction, které John Peel prohlásil za své oblíbené album navzdory velmi špatné produkci. Zaměření kapely na gore a anatomický rozklad, jak v textech tak v grafice, inspirovalo subžánr goregrindu. Sore Throat zaujali možná nejvíce nekompromisně anti-hudební postoj, inspirovaný crust punkem a industrialem. Někteří posluchači je považovali za pouhý vtip nebo parodii grindcoru.
V následujícím desetiletí byli dva průkopníci stylu komerčně životaschopní. Podle Nielsen Soundscan prodal Napalm Death v období od května 1991 do listopadu 2003 367 654 kopií nahrávek, zatímco Carcass jich ve stejném období prodal 220 374. Mnohem větší zviditelnění přineslo kapele Napalm Death zahrnutí skladby „Twist the Knife (Slowly)“ na soundtrack Mortal Komba, protože kompilace dosáhla na první desítku v žebříčku Billboard 200 a za necelý rok získala platinu. Původci stylu vyjádřili určitou rozpolcenost, pokud jde o následnou popularitu grindcore. Pete Hurley, kytarista skupiny Extreme Noise Terror, prohlásil, že nemá zájem na tom, aby si ho pamatovali jako průkopníka tohoto stylu.
Severoamerický grindcore
Novinář Kevin Stewart-Panko tvrdí, že americký grindcore 90. let vycházel ze tří zdrojů: britského grindcore, amerických předchůdců a death metalu. Vzhledem k tomu, že raná alba Napalm Death nebyla ve Spojených státech široce distribuována, měly americké skupiny tendenci brát inspiraci z jejich pozdějších děl, jako je Harmony Corruption (1990). Americké skupiny také často používají riffy převzaté z crossoveru nebo thrash metalu. K raně americkým praktikům grindu patřili Terrorizer a Assück. Hodně vlivní byli také Anal Cunt, obzvláště disonanční skupina, která postrádala basového hráče. Jejich styl byl někdy označován jako „noisecore“ nebo „noisegrind“, popsaný Giuliem z Cripple Bastards jako nejvíce antihudební a nihilistická tvář extrémní hudby v té době. Průkopnickou skupinou na americké scéně na počátku 90. let byli Brutal Truth. Jejich zpěvák Kevin Sharp ale naznačuje, že byli více inspirováni thrash metalem Dark Angel než britskými skupinami. Discordance Axis měli techničtější styl hraní a mnohem ozdobenější vizuální a produkční styl. Scott Hull je prominentní muzikant a producent na současné grindcoreové scéně díky své účasti v Pig Destroyer a Agoraphobic Nosebleed. Pig Destroyer byli inspirováni thrash metalem, jako je Dark Angel a Slayer, sludge metalem Melvins, a grindcorem praktikovaným Brutal Truth, zatímco Agoraphobic Nosebleed si bere podněty od thrashcore a powerviolence, jako DRI a Crossed Out. Styl Pig Destroyer je někdy označován jako „deathgrind“, kvůli převládajícímu vlivu death metalu v jejich hudbě, stejně jako u Cattle Decapitation.
Skupina The Locust ze San Diega se také inspiruje stylem powerviolence (Crossed Out, Dropdead), první vlnou screamo (Angel Hair), temným experimentálním rockem (Art Bears, Renaldo a Loaf) a death metalem. Někdy byli popisováni jako „hipster grind“ kvůli jejich fanouškovské základně a výběru módy. Skupina Hole z Los Angeles také na svých ranných nahrávkách čerpala z vlivu grindcoru, zejména na jejich singlech „Dicknail“ a „Teenage Whore“ a jejich debutovém albu Pretty on the Inside (1991), které obsahovalo sexuálně provokativní a násilné texty, stejně jako silné zkreslení a kolísavé tempo, které se poněkud vymykalo tomuto žánru. Frontmanka Courtney Love uvedla, že chtěla zachytit charakteristické prvky grindcore a začlenit do něj více melodickou strukturu založenou na popu. Později se kapela od tohoto stylu distancovala.
Mezi další významné grindcoreové skupiny Severní Ameriky patří Brujeria, Soilent Green, Cephalic Carnage, Impetigo a Circle of Dead Children. Kanadské skupiny zastupuje Fuck the Facts.
Evropský kontinentální grindcore
Evropské skupiny, jako je Agathocles z Belgie, Patareni z Chorvatska a Fear of God ze Švýcarska, jsou významnými prvními praktiky tohoto stylu. Filthy Christian, kteří se upsali Earache Records v roce 1989, představili styl ve Švédsku, D.D.T. & Fear of Dog byly průkopníky grindu a noise v Srbsku od poloviny 80. let, Extreme Smoke 57 ve Slovinsku na začátku 90. let, zatímco Cripple Bastards položili základy italskému grindcore. Giulio z Cripple Bastards tvrdí, že trvalo nějaký čas než ze začalo používat britské označení stylu, předtím se v Evropě po určitou dobu označoval jako death-thrashcore. Skupina Nasum, která se vynořila ze švédské death metalové scény, se stala populární skupinou, která se zabývala politickými tématy z osobního hlediska.
Anders Jakobson, jejich bubeník, uvedl, že: „Byly to všechny ty různé typy lidí, které bavilo to, co děláme. [...] Udělali jsme grindcore o něco poslouchatelnější na úkor skalních fanoušků grindcore, kteří si mysleli, že jsme sice nebyli zaprodanci, ale nebyli jsme věrni původní podstatě grindcore.“ Další švédské skupiny, jako General Surgery a Regurgitate, praktikovaly goregrind. Inhume z Nizozemska, Rotten Sound z Finska a Leng Tch'e z Belgie byly další evropské skupiny, které praktikovaly grindcore spojený s death metalem. V roce 2000 se belgická skupina Aborted dostala do role klíčových přispěvatelů do žánrů death-grind.
Grindcore v asijských zemích
V roce 2010 podepsala singapurská skupina Wormrot nahrávací smlouvu s Earache Records. V Japonsku hrají skupiny Nuda a Gore Beyond Necropsy.
Podžánry grindcore
Vliv grincore na další styly - Japonská noise rocková skupina Nuda si vypůjčila prvky grindu a koncertovala s Brutal Truth v roce 1993. Další japonská grindcore skupina Gore Beyond Necropsy vznikla v roce 1989 a později spolupracovala s noise music umělcem Merzbowem. Naked City, vedené avantgardním jazzovým saxofonistou Johnem Zornem, hrálo avantgardní formu polystylistického, grindcore ovlivněného punkového jazzu. Zorn později vytvořil projekt Painkiller s producentem ambientního dubu Billem Laswellem na basovou kytaru a Mickem Harrisem na bicí, který na některých skladbách také spolupracoval s Justinem Broadrickem. Kromě toho mělo grindcore vliv na hnutí powerviolence v americkém hardcore punku a ovlivnilo některé formy metalcore. Někteří hudebníci také produkovali hybridy mezi grindem a elektronickou hudbou.
Powerviolence - Powerviolence je surový a disonantní subžánr hardcore punku. Styl úzce souvisí s thrashcore, podobně jako grindcore. Zatímco powerviolence čerpala inspiraci od Napalm Death a dalších raných grindových kapel, skupiny powerviolence se vyhýbaly prvkům heavy metalu. Jeho rodící se forma byla propagována koncem 80. let v hudbě hardcore punkové kapely Infest, která míchala prvky youth crew s hlučnějšími a hutnějšími projevy Lärm a Siege. Na počátku 90. let se mikrožánr upevnil do své nejčastěji uznávané podoby s kapelami jako Man Is the Bastard, Crossed Out, No Comment, Capitalist Casualties a Manpig. Powerviolenční skupiny se zaměřují na rychlost, stručnost, bizarní přechody a neustálé změny tempa. Písně jsou často velmi krátké, není neobvyklé, že některé trvají méně než 30 sekund. Některé skupiny, zejména Man Is the Bastard, převzaly vlivy od sludge metalu a noise. Lyricky a koncepčně byly skupiny hrající powerviolence velmi syrové a nedostatečně produkované, a to jak zvukově, tak i graficky na obalech svých alb. Některé skupiny (Man Is the Bastard, Azucares a Dropdead) přejaly vliv anarcho-punku a crust punku s důrazem na práva zvířat a anti-militarismus. The Locust a Agoraphobic Nosebleed později znovu začlenili prvky powerviolence do grindcore.
Průmyslové a elektronické vlivy - Kromě jiných si vzal Napalm Death impuls i z industriální hudební scény. Jejich bývalý kytarista Justin Broadrick, pokračoval v kariéře v industriálním metalu s kapelou Godflesh. I Mick Harris ve svém projektu Scorn, vzniklém po rozpadu Napalm Death, krátce experimentoval s tímto stylem. Scorn také tvořil v industriálním hip hopu a izolacionistických stylech. Fear Factory také uzmínili inspiraci v tomto žánru. Digitální hardcore je původně německý hybrid hardcore punku a hardcore techna. Agoraphobic Nosebleed a Locust si vyžádali remixy od digitálních hardcore producentů a hudebníků noise scény. James Plotkin, Dave Witte a Speedranch se účastnili projektu Phantomsmasher, který spojuje grindcore a digitální hardcore. Alec Empire spolupracoval s Justinem Broadrickem na prvním albu Curse of the Golden Vampire a s Gabe Serbian ze skupiny Locust žijící v Japonsku. Japonská ikona Merzbow se také zúčastnila Empire/Serbian show.
Electrogrind - V 21. století došlo také k rozvoji „elektrogrindu“ (nebo „cybergrindu“), který praktikují The Berzerker, Body Hammer, Gigantic Brain a Genghis Tron. Tyto skupiny stavěly na díle Agoraphobic Nosebleed, Enemy Soil a The Locust a také na industriálním metalu. Berzerker si také od gabberů přivlastnil zkreslené bubny Roland TR-909. Mnoho pozdějších elektrogrindových skupin bylo karikováno kvůli jejich spojení s hipstery.
Mathcore - V polovině 90. let se začaly mathcoreové skupiny, jako je The Dillinger Escape Plan, Some Girls a Daughters inspirovat vývojem grindcore. Tyto skupiny také zahrnují prvky post-hardcore. Kromě mathcore byly podle některých komentátorů s grindcore spojeny i některé rané screamo skupiny jako Circle Takes the Square nebo Orchid.
Blackened grindcore - Blackened grindcore je fúzní žánr, který kombinuje prvky black metalu a grindcore. Představitely jsou kapely Vomit Fist, Dendritic Arbor, Sunlight's Bane, Scumpulse, Malevich, Absvrdist a ranní Rotting Christ.
Noisegrind - Noisegrind je mikrožánr, který kombinuje prvky grindcore a harsh noise. Patří sem kapely Holy Grinder, Sete Star Sept, Full of Hell, švýcarští Fear of God, Insufferable a ranní Knelt Rote.
Československá scéna
V kontextu s hard rockem a heavy metalem je nutné zmínit další hudební styl zvaný hard core. Na české hudební scéně se víceméně zjevuje až v roce 1987. Ale pokud se dostaneme hlouběji, nalezneme jeho zrod u havířovské kapely Radegast (1981-1993). Radegast nepatřil mezi formace, které by hojně koncertovaly. Dokonce své první regulérní album nahráli až po roce 1989. Tato kapela je první, která se na domácí scéně označovala jako hard core. Je všeobecně známo, že se heavy metal a hardcore navzájem velmi ovlivňovaly. Na našem území se tento trend opozdil, především kvůli rozdílným názorům hudebníků. Obě scény se poměrně dlouho míjely. Jeho spojením vznikl grindcore, extrémní žánr, který spojuje heavy metal a hardcore punk.
Na samém konci 80tých a počátkem 90tých let můžeme zaznamenat vznik prvních českých grindcoreových kapel. V roce 1989 vznikla v Hulíně skupina Director. V letech 1994 byla založena kapela Isacaarum a v roce 1995 vznikla formace Ingrowing. Dále můžeme uvést kapely jako Pigsty a Poppy Seed Grinder. Grindcoru se nově věnuje kapela Spasm, která má na svém kontě celkem tři alba a koncertuje hojně i v zahraničí. Typický je pro tuto kapelu neotřelý a provokativní pódiový projev.
Seznam skupin hrajících Grindcore - Abhorrent Cabaret, Alienation Mental, Belly Error, Brauncholda, Controlled Existence, Director, Disfigured Corpse, Dobytčí Mor, DPK, Fleshless, Four Seats for Invalides, Gride, Hemperor (SVK), Ingrowing, Isacaarum, Kandar, Malignant Tumour, Meat Chopper in Action, Meinkraft, Murder Rape Amputate, Origin of Infinity, Pigsty, Poppy Seed Grinder, Pure, Rubufaso Mukufo, Sick Sinus Syndrome, Space Hamster, Spasm, Stochastic Reaper, !T.O.O.H.!, Wormgod, Ytivarg
Seznam grindcore skupin (podle data vzniku)
1981
Napalm Death, Siege
1983
Patareni
1984
Inhume, Repulsion
1985
Agathocles, Carcass, Extreme Noise Terror
1986
Bolt Thrower, Fear of God (CHE), Terrorizer, Unseen Terror
1987
Assück, Impetigo, Sore Throat
1988
Anal Cunt, Cripple Bastards, Naked City, Soilent Green
1989
Brujeria, Director, General Surgery, Gore Beyond Necropsy
1990
Brutal Truth, Dead Infection, Extreme Smoke 57, Regurgitate
1991
Disfigured Corpse, Dobytčí Mor, Malignant Tumour, Painkiller
1992
Cephalic Carnage, Discordance Axis, Four Seats for Invalides, Melancholy Pessimism, Nasum
1993
Fleshless, Rotten Sound, !T.O.O.H.!, Vomitorial Corpulence
1994
Agoraphobic Nosebleed, Inhume, Isacaarum, The Locust, Untoten
1995
Aborted, The Berzerker, Ingrowing
1996
Alienation Mental, Cattle Decapitation, Gride
1997
The Dillinger Escape Plan, Fuck the Facts, Pig Destroyer, Poppy Seed Grinder
1998
Black Market Fetus, Circle of Dead Children, Pigsty
2000
Gigantic Brain, Spasm
2001
Hemperor, Leng Tch'e, Misery Index, Ytivarg
2004
Genghis Tron
2003
Hatebeak
2005
Swashbuckle
2006
Rubufaso Mukufo
2007
Wormrot
2008
Belly Error
2009
Lorna Shore
2011
Controlled Existence
2013
Space Hamster
2015
Kandar
2016
Stochastic Reaper
2017
Abhorrent Cabaret, Origin of Infinity
2018
Brauncholda, Meinkraft, Murder Rape Amputate, Pure
2020
Sick Sinus Syndrome
2021
Meat Chopper in Action
2022
Wormgod